Je to jen "fashion business", jak říká třeba Scott Wurcer, tak co byste chtěli.

Přeorientujte své žánrové preference, jiná možnost není.

to RedBaron:
No s tím rádiem máš pravdu, já ho doma prostě už neposlouchám, snesu to jen v autě jako kulisu a prevenci proti spánku.

to PMA:
Stále to zkouším, ale jak už jsem psal, co si člověk zamiluje v mládí ....
A nebo holt platí to "Starého psa novým kouskům nenaučíš" .

Tak jsem ten rozbor Creedence ještě doplnil o rychlou frekvenční analýzu (song Fortunate Son).
Jak je vidět z přiložených obrázků, Hi-Res verze má v pásmu 160 Hz - 2500 Hz trochu vyrovnanější průběh, v CD verzi mírně vyčnívají frekvence v pásmu 800 Hz - 1250 Hz.
Dále má Hi-Res verze méně strmý pokles frekvencí pod 160 Hz.
Ty rozdíly jsou ale poměrně malé, přesto slyšet samozřejmě jsou.

Proto mi tedy nějaké dramatické hodnocení ve smyslu "... zvuková deformita ... je zcela signifinatní ... špinavý nátlakový kašovitý sound ... atraktivní bum čvacht fake pozlátko ..." opravdu nepřijde adekvátní.

Má zkušenost s remastery. V mém případě metalového žánru je remaster ke škodě. Se zvukem se pohne jen v dynamice, kdy původní záznam s DR10 a výš se zmrší na DR6 a méně.
Proto mě zajímají pouze původní vydání.
Chtěl jsem něco postnout z DR DB, ale mají problém s odmazáním části databáze.

Dark side of the moon:

K těm Creedence a Willy And The Poor Boys, mám ten "hi-res" a CD z roku 1987.
Znatelně zesílenej "hi-res" s DR9 - 12 (průměr DR10), tedy sníženým DR oproti původnímu CD o 3 až 4dB, dál se zvýrazněným spodním pásmem tak, že basy zahuhlají a zamasakují některý detaily a ještě k tomu se páni zvukaři ani nenamáhali vyvarovat clippingu (přebuzení), když jsi byl v tom Audacity, tak ses mohl na ten clipping podívat.
Proti tomu mi tu leží původní CD z roku 1987 s DR12 - 15 (průměr DR13), bez zvýraznění a zahuhlanosti na basech (a ne, basů není málo, je jich akorát) a samozřejmě bez jedinýho sebemenšího náznaku clippingu. Stačí chvilička srovnávacího poslechu a je jasno, CD s přehledem vítězí na plnej čáře.

Tady ten clipping u toho "hi-resu" (kliknutím se obrázky zvětší):

U těch Creedence to vůbec nechápu. Tam ještě šlo o normální nezkreslený zvuk a oni to celé zkazí.
DR Wars je pochopitelné u komerčnějších nahrávek, kde se vyžaduje vyšší hlasitost.
Clipping je už znehodnocení záznamu, takže proč za to platit?

Dark side...,
Ujížďím na Dire Straits, například titulu " Brothers In Arms" vlastním ve třinácti exemplářích, z toho 6x lp, 7xcd
LP: Vertigo VERH 25 Anglie, první press 1985
Vertigo. 28PP-1005 Japan, 1985
RTB Philips 2420279 Jugoslávie 1985
Warner Bros 49377-1 USA 2006
Vertigo 3752907 EU 2013
MoFi Warner Bros MFSL2-441 USA 2013

CD: Vertigo 824499-2 Německo první vydání 1985 DDD
Vertigo 824499-2 Německo remaster 1996 SBM
Universal 5483572 Japonsko XRCD K2 2000
Universal Vertigo 9871498 EU 2005 Anniversary 20 TH Edition sacd
Vertigo 0600753187432 EU 2009 Carbon Neutral
Vertigo UICY-98733 Japonsko 2008 Vinyl replika.
MoFi UDSACD 2009 sacd
Všechny verze mám naposlouchané za ta léta víc než dobře, v podstatě se dá říci, že kromě verze cd z roku 2005, kde už je v cd stopě znát komprese a zvuk přestává být záživný(DR-8db), hrají všechny velmi dobře.
Posuzuji li z absolutního hlediska, musím vyjmout z hodnocení vinyl od MoFi, protože svojí zvukovou kvalitou markantně odskakuje od všech verzí, včetně cd stopy sacd od MoFi. Na toto LP, zkrátka po zvukové stránce nic z výše uvedených verzí nemá.Neposlouchal jsem sacd stopy, protože sacd neprovozuji, tudíž píšu pouze o cd a lp.
Došel jsem k názoru, že nejlepší z cédéček je první vydání, je dokonce lepší, než cd stopa disku od MoFi, protože je na něm nejlepší podána Knopflerova kytara a celá nahrávka má rockový drajv.Verze od MoFi kytaru trochu upozadilo a na úkor kytary vytáhly všelijaké zvuky, které na první verzi moc slyšet nejsou . Tím nahrávka ztratila původní význam, snad trochu i níže položeným zvukem.Podotýkám, že se jedná o nuance a
je to jen můj názor, který nemusí korespondovat s názorem někoho jiného.
Upřednostňuji první vydání i před XRCD a japonskou vinyl replikou.
Jestliže někdo nemá toto album na cd, doporučuji ke koupi verzi z roku 96, která je kolem 200kč k sehnání ve všech prodejnách či e-shopech.
U vinylů jsou nejlepší verze vydané vroce 85, v novějších výliscích je slyšet snížení kvality.
Navzdory praskotu je zvukově výborná i jugoslávská deska.
Jak však jsem uvedl výše, nad vším tím vším kvalitou zvuku převyšuje LP od MoFi.

Oprava:
SaCd od MoFi vyšlo v roce 2013, ne v roce 2009, omlouvám se.

to LUK a svartenatt:

Dík za reakce.
Už jsem to tu psal, že:
"Zvuk je čistší, frekvenční spektrum je vyrovnanější, středy tolik nevyčnívají (není to ten tzv. „vánoční stromeček“). Basy jsou konkrétnější, pevnější. Výšky beze změn.
Hlasitost je vytažená, není zde žádná rezerva, špičky jsou srovnané, v pár případech je to na hranici clippingu – to je samozřejmě úplně zbytečné. DR bude okolo 10.
Celkově je pro mě poslech Hi-Res verze pohodovější, zejména díky vyrovnanějšímu frekvenčnímu spektru a čistšímu zvuku. Snížení DR ze 13 na 10 nevnímám, jsou to jednoduché songy a DR 10 je stále velmi slušné (na grafu to samozřejmě vidí každý a může to i vypadat dramaticky – ale nejsem si jistý, kolik lidí by to při slepém poslechu poznalo, já asi ne). Ale principiálně je to špatně, to jsou procenta dolů – proto jsem taky dal těch 80 – 90%."

Čili v té prvotní technické analýze se nelišíme.
Lišíme se v tom, že vy nevidíte žádné klady, kdežto já ano.

Jak už jsem psal v úvodním příspěvku, jsem citlivý na nevyrovnané frekvenční spektrum a to zejména na útlum na basech. A jak vyplývá i z vašich reakcí, už poměrně malá změna na nižších basech je jasně slyšitelná.
Já ji ale rozhodně nevnímám jako "zahuhlanost". Basy jsou nedílnou součástí zvuku hudebních nástrojů a pokud basová složka na nahrávce chybí nebo je nepřirozeně potlačena, je to špatně a pro mě nepříjemné na poslech.
Samozřejmě, že pokud na těch původních vydáních bylo basů méně a navíc tam byly trochu zdůrazněné ty frekvence v pásmu 800 Hz - 1250 Hz pak taková nahrávka zní víc detailněji (analyticky), "vzdušněji" ale také, dle mého názoru, trochu ploše.
Další věcí je, že reprodukce basů pod 100 Hz vyžaduje už opravdu dobré repro, právě proto, aby basy zůstaly přesné, rychlé a "nezahuhlané". A to byl také jeden z důvodů (kromě technických limitů vinylu), proč se ještě koncem 70tých let na nahrávkách moc nevyskytovaly nebo byly výrazně stažené.
A my jsme si na to, někdo více a někdo méně zvykli.

A to byl také jeden z důvodů (kromě technických limitů vinylu), proč se ještě koncem 70tých let na nahrávkách moc nevyskytovaly nebo byly výrazně stažené.

Sorry, to jsou jen dojmy.
Verve V-4071, Ella Fitzgerald, 1966. Jedna z mých prvních LP, dovezená z USA. Dodnes ve výborném stavu.

Antony píše: ↑

17 srp 2019 08:53

Jak jsem již psal, vždycky se to horší dá označit za lepší. Tato kritéria záleží na preferované hudební estetice každého posluchače. Vzájemně si mají co říci lidé, co mají tato kritéria podobná.

Antony, v tomto s tebou na 99% percent suhlasim.
Spolu-vlastnim [s otcom] 837 titulov [nieco vyse 1100 kusov, kedze mam niektore veci zduplikovane] LP nie-klasickej hudby, z rokov 1956 - 1982. Vsetky vinyly po 1982 sme pred nekolkymi rokmi vyradili. Skoro vsetky pressingy z roku vydania, cca. 2/3 US, zvysok UK a niekolko japonskych pressingov + veci typu Kaftwerk atd, z krajiny povodu umelca.

Silna zbierka Chicago Blues, neskory bebop, kompletny Davis/Coltrane&Co, ROlling Stones, velmi vela druha polovica 60 rokov az do cca 1972, kompletna diskografia medzi inym PF, LZ, King Crimson, ale aj napr. Roxy Musix, Sly&Family Stone, James Brown, DP&BS, Judas Priest, Steely Dan atd atd. Teraz som pozeral, mam aj kompletny CCR. Ale napriklad ziadny Jethro Tull ani YES . Moj otec ma voci nim vyslovene averziu.

Pre mna je povodne vydanie REFERENCIOU, bez ohladu na kvalitu zvuku a vnimam ho nielen ako zvukovy nosic, ale ako svedectvo doby. Proste to je nahravka, ktoru umelec/nahravacia spolocnost povazovali za to, co chcu ludom ponuknut. Ze velka vacsina z toho nie je bohvieaka audiofilia, a z pohladu kriterii dneska, tie veci hraju "zle".

A preto ma vinyly po r.1982 jednoducho nezaujimaju, mozu hrat ako chcu. Nie je to uz jednoducho original, ale len kopia. Rovnaka reedicia a remaster, ale opacnym smerom.

Zaujimal by ma vas nazor:

Pre mne je klucovou nahravkou Kind of Blue - CL 1355 - Mono, s povestnou chybou [1.25% odchylka rychlosti pasky, rezultujuca v "rozladenom zvuku". Toto je jedina verzia, ktoru schvalil Miles Davis.Naraz vyslo aj stereo vydanie CS 8163. Mam obidve, kazde hra inac [len pre zaujimavost, pustit Mono verziu na Mono prenoske, cez solidny aparat je skutocne zazitok, akych je v hifi malo].

Myslim, ze v roku 1997 bola vydana reedicia [s povodnych stereo master tapov, mono sa stratili] a tato "chyba" bola opravena. Cize vsetko hra tak ako ma. Super zvuk a vsetko, DR bezchybne atd.

Je to lepsie, je to horsie? Da sa vobec povodna nahravka "vylepsit", je odstranenie technickych chyb pri nahravani zlepsenim?

DSOTM,

ak si dobre pamatam, niekde si pisal, ze mas len digitalne zdroje zvuku.
Myslim, ze vzhladom na hudbu, ktoru pocuvas a ak to myslis vazne, sa jednoducho investicii do gramofonu nevyhnes.
Potom by si si mal spravit referencnu zbierku pre teba klucovych nahravok, staci tak 20-30, aby si ten povodny zvuk dostal do ucha.

Myslim ze porovnavat, jednotlive vydania CCR na CD/Hi-res a nemat napocuvany original z LP je chyba, proste tam chyba ten zaklad, z ktoreho to je vsetko vybudovane.

P.S. a co sa tyka Dark Side of the Moon - technikcy najlepsie hra CP35-317, podla mna este zvukovo lepsie ako povodne LP, proste 1:1 transfer, bez obmedzeni vinylu. Ale zase to neni TO .
Ale ja ked si chcem pustit DSOTM - tak si pustim Pulse - a je mi jedno, ake to ma DR. Cestou na koncert PF, som sa po niekolkych rokoch velmi tazkeho vztahu zblizil s otcom. A ta emocia toho absolutneho pochopenia druheho cloveka, so mi vzdy vrati.

svartenatt píše: ↑

19 srp 2019 16:18

U těch Creedence to vůbec nechápu. Tam ještě šlo o normální nezkreslený zvuk a oni to celé zkazí.
DR Wars je pochopitelné u komerčnějších nahrávek, kde se vyžaduje vyšší hlasitost.
Clipping je už znehodnocení záznamu, takže proč za to platit?

Asi tak. To je některým z nás to nedá, ale proto už hi-res kupuju jen výjimečně, když si předem ověřím jak na tom je (ostatně stejně to je potřeba u všech formátů a médií co v dnešní době vychází). Jednu dobu jsem bohužel taky věřil a "myslel," jinými slovy naletěl a ponakupoval těch "hi-resů" spoustu, kde se jen dalo. Naprostou většinu toho už teď uchovávám jen pro potřeby srovnání jako je třeba tenhle případ.

Jo a tohle:

svartenatt píše: ↑

19 srp 2019 15:14

Chtěl jsem něco postnout z DR DB, ale mají problém s odmazáním části databáze.

už neplatí, někdo ten web před nějakou dobou napadnul a dost toho vymazal, ale provozovatel měl zálohy a všechno z nich obnovil, takže se nic neztratilo. Je to napsaný hned na úvodní stránce.

Dark side of the moon píše: ↑

19 srp 2019 17:53

Celkově je pro mě poslech Hi-Res verze pohodovější, zejména díky vyrovnanějšímu frekvenčnímu spektru a čistšímu zvuku. Snížení DR ze 13 na 10 nevnímám, jsou to jednoduché songy a DR 10 je stále velmi slušné (na grafu to samozřejmě vidí každý a může to i vypadat dramaticky – ale nejsem si jistý, kolik lidí by to při slepém poslechu poznalo, já asi ne). Ale principiálně je to špatně, to jsou procenta dolů – proto jsem taky dal těch 80 – 90%."

Pohodovější? Část se toho v těch zvýrazněnejch basech i ztratí, a ještě k tomu to přebuzení (clipping). Tak ale jestli ti tohle přijde pohodový.......
Na tom jestli jsou to jednoduchý písničky nebo ne, v podstatě nijak nezáleží, ale jestli jen poslechem nedokážeš rozpoznat rozdíl mezi tím "hi-resem" a CD, tak je někde chyba. I to DR je tady slyšet, ale hlavně jsou slyšet ty zahuhlaný basy, na CD jsou basy víc čitelný, víc rozlišený, ale je fakt, že nevím jestli tohle u sebe můžeš slyšet. V tom "hi-resu" je ale třeba i na pozadí citelně hlasitější šum, na CD je ticho, respektive je tam šum slyšet až když vytočíš hlasitost hodně doprava.

Dark side of the moon píše: ↑

19 srp 2019 17:53

Čili v té prvotní technické analýze se nelišíme.
Lišíme se v tom, že vy nevidíte žádné klady, kdežto já ano

Ať se na to dívám z jakýhokoli úhlu a ať poslouchám jak chci, tak oproti tomu původnímu CD žádný klady neslyším ani nevidím. Kde nic není nic vidět/slyšet nejde .

Dark side of the moon píše: ↑

19 srp 2019 17:53

A jak vyplývá i z vašich reakcí, už poměrně malá změna na nižších basech je jasně slyšitelná.
Já ji ale rozhodně nevnímám jako "zahuhlanost". Basy jsou nedílnou součástí zvuku hudebních nástrojů a pokud basová složka na nahrávce chybí nebo je nepřirozeně potlačena, je to špatně a pro mě nepříjemné na poslech.

Já ale mluvím o tom konkrétním případů, oproti tomu CD z roku 1987 jsou v tom "hi-resu" zkrátka basy zvýrazněný a zní to zahuhlaně, ale jak říkám nevím jestli to u sebe vůbec můžeš slyšet.

Dark side of the moon píše: ↑

19 srp 2019 17:53

Další věcí je, že reprodukce basů pod 100 Hz vyžaduje už opravdu dobré repro, právě proto, aby basy zůstaly přesné, rychlé a "nezahuhlané". A to byl také jeden z důvodů (kromě technických limitů vinylu), proč se ještě koncem 70tých let na nahrávkách moc nevyskytovaly nebo byly výrazně stažené.
A my jsme si na to, někdo více a někdo méně zvykli.

Poslouchám a mám rád všechny možný žánry, interprety, kapely, skladatele, orchestry a to z nejrůznějších období............. a za těch "pár" let co se poslechu hudby věnuju jsem slyšel kde co a na kde čem, takže o nějakým zvyku na jeden určitej zvuk, nebo třeba na určitý množství basů, nemůže být řeč. A to říkám s klidným srdcem, ale taky bych řek, že ty máš evidentně fakt moc rád basy . Zvaž jestli by nebylo lepší poslouchat ty CD bez komprese dynamiky a bez přidanejch basů, zkrátka bez zásahů a prostě si přidat basy na subwooferu nebo si v AVR nastavit nějakou tu křivku a používat to natrvalo, když ti v různejch nahrávkách chybí basy (pro ostatní, tohle rozhodně nedoporučuju jako recept pro kvalitní poslech, to jen pro konkrétní případ DSOTM ).

Fidji99 píše: ↑

19 srp 2019 19:09

Pre mne je klucovou nahravkou Kind of Blue - CL 1355 - Mono, s povestnou chybou [1.25% odchylka rychlosti pasky, rezultujuca v "rozladenom zvuku". Toto je jedina verzia, ktoru schvalil Miles Davis...
Je to lepsie, je to horsie? Da sa vobec povodna nahravka "vylepsit", je odstranenie technickych chyb pri nahravani zlepsenim?

... to je vyložene extrémny prístup. V tomto prípade by si dnes v nikto s výnimkou niekoľkých "zberateľov vinylov" nikto ani "nevrznul" ... inak mimochodom to, čo (vtedy viac alebo menej "zhulený") Davis "schválil" pre mňa nie je až tak podstatné ... podľa mňa je to celé len štandardne nafúknutý mýtus (podobne ako džokonda) ... ja, ako "obyčajný konzument" muziky, si hudobne aj zvukovo úplne vystačím aj s touto verziou na CD:

Vše je věc vkusu a individuálních požadavků jednotlivce. Já bych mono již dnes neposlouchal, ať je to sebe populárnější a třeba "IN".

Miles Davis - Kind of Blue, mám v několika verzích. Dle mého nazoru a zkušeností, nejlépe hraje toto SACD: https://www.mofi.com/product-p/udsacd2085.htm a také ten kritizovaný Hi-Res viz. příloha.