Přišel ke mně na návštěvu po letech těžké poctivé práce v obnošeném hávu s jizvama od drsného života a potkal se u mne s mým marcelem CD67SE.Oba podle předků ze stejného rodu a přece tak jiní.Tak jsem si je dovolil subjektivně na mé ucho a na mém zesíku a bednách chvíli bezprostředně na několika nahrávkách opakovaně porovnávat.
Měl jsem je oba najednou připojené k zesu a jen jsem pokud možno rychle přehazoval disky v mechanikách a dospěl jsem k těmto postřehům:
CD824 má drsnější vokály,ale výšky jemné a rozlišené(občas na horších CD výšky trochu ustřelí,ale není to časté).Spodní části zvukového spektra-středobasy,basy jsou velmi,velmi dobré,co dobré,vynikající.Skvělé rozlišení a znělost spodních tonů jdoucích maximálně pevně a čistě do nižších pater než u marcelaCD67SE.Rychlost a přesnost basů je skvělá a to je pak rytmus,panečku!!
MojeCD67SE má navrch pouze v podání hlasů,tam je jemnější a hladší bez zrna.Ve výškách je znělejší,ale ne detailnější.Na basech jsem zjistil malinký závoj,rozmazání a dřívější úbytek.Nejde tak hluboko a přesně jako CD824.Také chybu nebo kaz na disku,který se projevuje rušivými lupanci marcel lépe skryje.
Prostorové vyjádření umí oba, možná by se nějaké rozdíly daly najít,ale nebylo to nic významného,čeho bych si hned všiml.Jde tady asi spíš o nuance.
Můžu tedy za sebe snad zodpovědně říci,že CD824 dodala na mé patnáctistovce a Usherech některým nahrávkám až nečekaný drajv a pocit reálnosti až syrovosti.
Bravo,PHILIPSuž tehdy uměl a umí
Z toho pohledu musí 950-tka být i po letech žrádlo a klobouk dolů.
Problém je,že je většinou seženete sice ,,za hubičku",ale v žalostném technickém stavu 
Prokáblováno bylo RG-62 a Kimberama4PR zdvojeně BiWire.
Poslouchal jsem jak různé kousky z klasiky(Prokopfjev-Romeo a Julie),tak D.Straits-Private investigation,J.Buckley-Grace,mého oblíbeného Van Morissona i Nohavicu...
Nebyl to slepák,jen moje osobní odpolední poslouchaná.
