Marantz CD-67SE -Hudba z pod sarkofágu...
Drobná mechanickoestetická psychoakustická úprava plejeru byla iniciována řešením malého,čistě silnoproudého problému.
Po létech provozu na naší běžné elektrické síti se stejnosměrným bordelem se nepatrně uvolnilo a začalo slyšitelně bručet síťové trafíčko(dědeček už na to měl i nárok

).Trafo je uvnitř přístroje mechanicky zpevněno kovovou horizontální příčkou(výztuhou skříně),přesto se po létech provozu začalo již slyšitelně projevovat a přenášet i vibrace na vnější skříň.Po samotném utažení kotvení trafa sice došlo k uklidnění a stišení brumu na minimum,ale přistoupil jsem ještě k radikálnímu zatížení celé skříně přístroje,což jsem předem vyzkoušel jako velmi účinné potlačení parazitního zvukového projevu vibrací od toho trafa také.
Jsou zde i jisté teorie o přínosu zátěže na plejer i v oblasti zvuku jako takového,s vysvětlením blahodárného účinku zátěže na sklidnění mechaniky

,ale to si netroufám posuzovat.
Stačí mi bohatě mechanický vliv na utišení toho případného brumíka a přínos psychoakustický z pohledu na pěkný sarkofág ze zeleného(možná vesmírného

)kamene s výraznou kresbou připomínající achát a který fajn koresponduje se zeleným podsvícením displeje.

(Nejspíš to je jen zelený mramor,ale pššt...

)
Přes řeku do stínu stromů.