dadaft - díky
já věděl, že Tě to drnkání prstama o struny nadchne
Propracování se k moderně byl evoluční vývoj cca 30 let, klasika se mě líbila vždycky, ale byla jen okraji, poslouchal jsem hlavně rock, hardrock, art rock atd... v posledních cca 10 letech pak hlavně blues a jazz a klasiku spíš baroko a klasicismus.
Moderna je u mě na paletě posledního cca 1/2 roku, ale jsem z ní nadšenej víc a víc. Mě se na tom líbí ten moment překvapení, vlastně nikdy netušíš, co bude dál, sedím jak přikovaný a očekávám, není to dokola opakující se struktura skladeb.
Ale aby to mělo fakt smysl a bavilo to, byl to i vývoj aparatury a poslechovky
Současnou apáru jsem do finále ladil cca 1,5 roku, ale to už jsem tušil, jak by to mělo být, jinak vývoj sestavy byl víc jak 10 let.
Vyzkoušel jsem desítky zesilovačů, beden, zdrojů zvuku, propojovacích kabelů, způsobu poslechu.
V posledních cca 5 letech jsem se už soustřeďoval jen na to, aby to slušně zahrálo akustickou hudbu. Asi největší zlom nastal vyzkoušením prvního Single End lampového zesilovače (to
single end je zcela zásadní, pushpully tak nehrají). Nakonec to vyústilo ve vlastní konstrukcí s ruskými 6C33C, dává to tak 12W, což na blízký poslech plně vyhovuje. Tranzistorové konce už mám jen na rockovou muziku, ale i SE lampáč rock zvládne.
SE lampáč kreslí zvuk neskutečně reálně, máš pocit přítomnosti hudebníků a nástrojů. To žádný tranzistor tak dokonale neudělá. (nechci tímto odsuzovat tranzistory nebo někoho popichovat).
Ale i u SE vychytat zvuk stálo taky spoustu týdnů času laborování, např co dokáže se zvukem udělat jen výměna pouhého jednoho vazebního kondenzátoru mezi vstupem a koncovou lampou, vyzkoušel jsem cca 15 typů, až jsem skončil u Mundorfu s olejem a zlatem.
Důležitý je ale i to, co je před koncákem (samozřejmě
).
A pak na prostoru, který je hodně podceňovaný. I při poslechu v blízkém poli to má neskutečný vliv. Za blízké pole považuju skutečně blízký poslech = cca 1,5, já sám teď používám troúhelník o straně 1,2m. S umístěním beden a akustickou úpravou to byla další laborace.
Bedny taky nebyly vybrány náhodou podle "katalogu". Cena není žádným velkým měřítkem. Používám už jen DM-6.
Mají otevřený zvuk, dobře kreslí prostor a akustické nástroje.
No a pak teprve má poslech moderny tu správnou šťávu a baví a přináši radost a emoce.
Tak to jsem odbočil od tématu vlákna, ale chtěl jsem tím říct, že vyladění aparatury na akustickou hudbu je podstatou toho, aby bavila. Pokud jen hudbu slyšíš, není to ještě dobře, musíš cítit přítomnost hudebníka a nástroje.
Takže jsem rád za Tvoje tipy, co sem dáváš. Od nich se pak dostanu zas dál a na další interprety a autory.
, docela mě překvapil pohyb hudebníka vzhledem k posluchači (respektive nástroje vzhledem k mikrofonu), to nebývá časté u klasiky, a to jak v pravo-levém, tak předozadním smyslu.
zvonečky v Rauxa brutal 
