OTEP - Hydra (2013)
https://tidal.com/browse/album/37553364
Začněme nejsilnějším albem OTEP, Hydrou.
Hydra je v řecké mytologii dcera stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hada. Sama je obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Žila v bažinách u města Lerny v Argolidě. Ničila okolí, lidé proti ní nic nezmohli, protože z jedné useknuté hlavy ji vyrostly hned dvě další. Jedna z jejích devíti hlav byla dokonce nesmrtelná.
Hydru nedokázal zabít nikdo z lidí, až polobůh a největší hrdina starověku Hérakles, syn Diúv.
A právě do téhle Hydry, která ubližuje lidem, se stylizuje Otep Shamaya. Album vzniklo na základě jejího "grafického románu", který sama stvořila. Je i malířka.
A mělo to být poslední a definitivní album Otep, protože nikam dál už cesta nevede...
O co v Hydře jde se pokusím naznačit na jedné z vrcholných skladeb alba --
Voyeur. Není to vlastně ani hudba, slyšíme jen neurčité a značně strašidelné a znepokojující cinkání neznámého původu, dlouhé tiché vazbení kytary a nějaké další zlověstné zvuky.......
Do toho Otep šeptá hlasem Hydry:
Má webovou kameru
A rád si sám natáčí video
Má webovou kameru
A rád se natáčí sám
Se zvířaty
Toulavý pes
Sousedova kočka
Vězní je
Mučí je
Vraždí je ...
Má webovou kameru
Takže jsem mu pomohla pochopit
Jak se přitom cítí...
Ano, pomohla. Jako Hydra. Nutila ho zpívat a když zpíval falešně, uřízla mu dolní čelist a dívala se, jak mu z tváře trčí jazyk jako "slizký slimák". A on, v děsu, že už nemůže zpívat a bude zato dál trestán, aspoň bubnuje konečky prstů do rytmu.......
Ale nebudu prozrazovat víc.
Hydra od OTEP není žádná rádoby satanistická splácanina, ani horror metal typu Kinga Diamonda, ani symfo death progresive vyprávěnky o krvi a pomstě v jiných světech....
Je to nejtemnější rocková deska nového milénia, bezprostřední výprava do hlubin temnoty.
Do hlubin temnoty, která je uvnitř nás samotných.
Do míst, kde už není žádné světlo, jen bolest, mučení a šílenství.
Kde smrt znamená vykoupení...
Když Hydra dozní a vy tiše zíráte do potemnělé poslechovky, víte, cítíte, prožíváte, že někde na tomto světě se teď, v tuto chvíli, dějí opravdu škaredé věci............
--------------------------------------
Ale dost už.
Taky je to umění, takže kromě té hluboké bolesti pocítíte i naději. Pocítíte, že na tomto světě je i láska. Je i pohlazení a radost a smích.
Je i světlo, které temnota nikdy nepohltí.
Právě v příštích dnech budeme slavit jeden z velkých příběhů lásky a světla.
Zapomeňte na kraviny, na bezvýznamné detaily, na drobné sváry a nervózy.
Záleží jen na těch, které milujeme.
Buďme s nimi a buďme s nimi celým srdcem.
A taky si připomeňme, že ne všichni mají to štěstí a zkusme jim pomoci. Aspoň trochu. Aspoň drobně a v rámci možností...
Krásné svátky
přeje dadaft
