Tak jsem měl tu čest se dostat na tuto chutovku.16.2. vystupovali američtí hudebníci Grandmothers v Šonově u Broumova a musím říct,že to byl nevšední zážitek.Již cesta na koncert byla hodně ńevšední,jeli jsme v tom nejhorším počasí,kdy zuřila pravá nefalšovaná zima,jeli jsme 110km přes 4 hodiny,z toho 3 hodiny z Hradce do Šonova což je cca 60km.Posledních 5 km už to bylo jak na Sibiři,nwebylo vidět ani na krok,kolona asi 30 aut posedlých fanoušků Franka Zappy jela v těsném závěsu do vesničky,která jakoby by byla na konci světa,celkem symbolické,protože mi to připadalo jako když máničky v 70 letetech jezdili na zakázané koncerty undergroundových kapel jako třeba Plastic people, a mnohdy se museli prodírat lesy ,aby je policajti nepochytali.No se štěstím jsme tam nakonec dorazili a právě včas.Grandmothers ve složení sax Murphy Napoleon Brock,a podržte se letos 80tiletý klávesák Don Preston,kytarista Tom Fowler,kytrista R.Mangano a bicí Chris Garcia,všichni hráli s Frankem Zappou,nejznámější je Napoleon a Don Preston(ten je nejstaším členem skupiny Mothers of Invention s kterými už začal natáčet desky od We are only in it for the money což je v pořadí jejich třetí album).Koncert nemohl začít lépe,spustili asi nejslavnější skladbou Peaches in regalia a já byl opravdu v ten moment nejštastnějším člověkem na zemi,tuto skladbu jsem nahrál ve velmi dobré kvalitě zde http://www.youtube.com/watch?v=1_Z6iiN5P3Q.Jěště zahráli asi 3 skladby od F.Zappy a pak už hráli svojí tvorbu,mně osobně se líbila samozřejmě ta první část koncertu,kdy jsem ty skladby znal a vnímal jí s velkou nostalgijí.Po koncertě se snámi oba fotili a s Donem jsem si i hezky popovídal,Don byl úžasný,vstřícný a skromný.Don by mohl být velkou inspirací pro každého staršího člověka,žádná zloba a zatrpklost,že je už opravdu starý!Podívejte se na video s jakou vervou hraje a zpívá http://www.youtube.com/watch?v=8jyRgD1W ... re=related.Don Preston první vlevo nahoře na obalu desky
A na fotce s mými kamarády, kde mne drží za ramena zde

Na fotce s Bahnousem a Frantou a hlavně s Murphy Napoleonem

No prostě byl to pro mne zážitek,setkat se v prostředí vesnického sálu s takovými legendami jako jsou tito bývalý Zappovi spoluhráči v tváří v tvář.

Tady jěště přidím opravdou recenzi s tohoto koncertu:
"Come out to see us play in your old Bear and Wolf infested wilderness" - těmito slovy zval ve středu v podvečer na svém facebookovém profilu kytarista Robbie Seahag Mangano k návštěvě šonovského koncertu americké rockové formace The Grande Mothers. Zážitky zatím stále vstřebávám, nicméně už teď můžu říci, že mně koncert přinesl naprosto fenomenální zážitek. Standa Pitaš nám tentokrát do Šonova "dovezl" muzikanty, kteří část své hudební kariéry spojili s Frankem Zappou či Captainem Beefheartem, a ti vedle sebe, jak známo, žádný hudební průměr nestrpěli.

Brockova slova na úvod: " ...my se tady pro Vás rozkrájíme a po Vás chceme jen, abyste tady nekouřili ..." se naplno potvrdila. Téměř dvě a půl hodiny vysoké školy hudební virtuozity a absolutního nasazení. Až na kytaristu jsou pánové již poněkud dřívějšího data narození, takže by asi nepřekvapilo, kdyby občas trochu polevili. Ovšem o ničem takovém nemohla být řeč.

Napoleon Murphy Brock naprosto ovládl dění na jevišti i pod ním a velkoryse se dělil o prostor s ostatními členy kapely, kteří ve svých bravurních sólech s lehkostí předváděli, že jsou skutečnými profesory svých nástrojů. Jak trefně poznamenal kamarád Jirka Ringel: "Jen rozvinutím bluesových motivů z jedné skladby by si drtivá většina kapel vystačila na celý jeden koncert." Ne tak The Grande Mothers. Během jedné skladby dokázali z dokonale krystalické bluesové polohy přejít jen tak mimochodem k jazzové ekvilibristice, aby vzápětí provedli rockový výpad, který nás položil na lopatky. Kdo chtěl a jeho angličtina mu dovolila, užil si i texty, a zachytil tak třeba změnu v prvním rýmu skladby Montana, kdy Brock nahradil "I might be movin' to Montana soon" aktuálním "I might be movin' to Czech Republic soon" ..., a pak už si pohrával s motivem, v němž dominovala dentální nit v bílé plastové krabičce.

Snad ještě o kousek nad vším pro mne vyčníval výkon "mladíka" kapely (37 let), kytaristy Robbieho Mangana, který byl po čertech dobrý a dal rychle zapomenout na některé mé kytarové idoly. Byl to prostě krásný večer, kdy jsme se ve sněhem zapadaném Šonově dotkli hudebního nebe.

Ahoj,

Mozem len ticho závidieť.

shony