Tak jsme se včera večer i přes nepřízeň počasí - takhle celý den vytrvale nepršelo snad celé léto - vypravili s kolegou captainem na hrad Veveří nedaleko Brna, abychom urvali alespoň pro nás nejzajímavější část koncertu, a udělali jsme nakonec dobře, protože to stálo za to. Přijeli jsme právě včas na začátek vystoupení Petera Lipy, takže lepší start jsme si ani nemohli přát. Jenom jsem v rychlosti obhlédl nádvoříčko, jestli nám tam náhodou nepostávají nějaké osamělé a hezké dívky a taky jsem musel zjistit, kde se nám točí škopky a jak to budu mít daleko,až dostanu žízeň. No a pak už jsme zasedli a věnovali svou pozornost účinkujícím. Od první skladby bylo jasné, že nás čeká nevšední kulturní a umělecký zážitek a že tihle pánové na pódiu skutečně UMÍ. Hudební scéna byla výborně ozvučená a Lipův vkusný, inteligentní a kultivovaný jazz bylo radost poslouchat. A Peter Lipa zpíval skvěle. Až nás překvapilo, jak je schopen zpívat naživo čistě a jak je intonačně jistý, suverénní a přesný. A kdo zná jeho písničky tak určitě ví, že takový repertoár zpívat není žádná sranda, a už vůbec ne naživo. Koncert hodnotíme po umělecké stránce jako vysoce profesionální a excelentní a těchto 70 až 80 minut nám uteklo jako voda. No a pak už následovala úprava pódia, kterýžto čas jsem nenápadně věnoval průzkumu "terénu" a za nějakou chvilku nám na pódium přiběhla Jana Kirschner. Na živo jsem ji také ještě zpívat neslyšel, a očekával jsem tichou, klidnou, nenápadnou introvertní až uzavřenou dívku, ale v reálu se ukázalo, že to tak až úplně není a že zdání klame, protože chvilkami nám dávala najevo, že je pěkný čertík.
Zvukově bylo toto vystoupení rovněž velmi dobré, skoro výborné, ale vnímavý posluchač - což já s captajnem samozřejmě jsme
- si nemohl nevšimnout, že zpěv Jany je kapánek přebuzený. Tohle by ale muselo potkat asi každého účinkujícího, který má tu smůlu a vystupuje po Peteru Lipovi.. Janě to zpívalo moc hezky, opět jsme se dočkali excelentního, čistého, intonačně jistého a emotivního zpěvu, který by snesl ty nejpřísnější měřítka. Za vrchol asi hodinového koncertu považujeme píseň
Na čiernom koni, kdy Jana ukázala, co v ní opravdu je a jaké emoce umí do svého zpěvu vložit.Píseň byla interpretována a zazpívána naprosto strhujícím způsobem a tak nás fascinovala a pohltila, že jsme u ní snad ani nedýchali. Nádhera. Na závěr večera nás čekalo vystoupení Metropolitního symfonického orchestru, který pod taktovkou dirigenta Ariella Sharona doprovodil zpěváka a vítěze populární soutěže X Factor Jiřího Zonygu. V symfonickém hávu jsme tak mohli slyšet hity skupin Kiss, Led Zeppelin, Deep Purple, Rolling Stones, Pink Floyd, Carlose Santany, Joea Satrianiho a nevím koho ještě. Bohužel Zonyga většinu písní spíše monotónně odeřval a odchrčel než odzpíval, všechno v jedné tónině, s hlasovým rozsahem podobným přibližně tomu mému. Takže si dovedete představit, jak se asi natrápil, když se musel poprat třeba se Zeppelinovským
Immigrant Songem nebo párplovským
Perfect Strangers. Zlí jazykové by řekli, že pan Plant a Gillan v těchto okamžicích museli dostat přinejmenším škytavku..Ale abych jen nekritizoval, musím i pochválit,tohle vystoupení mělo i světlý okamžik. Šéf orchestru zažil rozumu a vědom si hlasových kvalit a schopností páně Zonygy, nechal překrásnou zeppelinovskou baladu
Babe I´m gonna leave you zazpívat zpěvačkou, členkou orcestru a tahleta půvabná dívka se s tím vypořádala skutečně na výbornou. Moc se mi to líbilo.. No, takže tak, toť vše. Večer to byl tedy příjemný.
