Byl jsem ale včera 21. 5. s manželkou na koncertu AD Tria:
Haydn: Trio G dur "All Ongarese"
Martinů: Grand trio č. 3 C dur
Beethoven: Trio D dur op. 70 č. 1
Haydn byl úžasný, pro mě největší zážitek večera. Krásně zahrané, s velkým citem k piano pasážích, rytmicky a dynamicky propracované. Je pravda, že to byl posluchačsky nejlehčí kousek večera. Poslední věta (Ongarese) překypovala temperamentem.
Přestože se nejednalo o nijak dlouhá díla, organizátoři udělali mezi Martinů a Beethovenem pauzu. Tu jsme uvítali, protože Martinů nás začal lehce uspávat (v průměru - mě skoro vůbec, manželka začala klimbat). Trio od Martinů bylo hezké, skvěle zahrané, ale přece jenom nebude patřit mezi mé nejoblíbenější.
Beethoven byl doopravdy dobrý, ale asi bych jej v dramaturgii večera prohodil s Haydnem, chyběl mi na konec ten náboj, který měla poslední věta Haydnova tria.
Přídavkem bylo Dvořákovo trio Dumka. V programu mi už na začátku Dvořák chyběl (zvlášť když jsou AD trio) a Dumka byla fajn, fajn, fajn. Krásná česká hudba.
Pár poznámek mimochodem:
Koncert nahrávala TV Noe (nemám satelit ani kabelovku, takže nechytám). Nevím, jestli to byl přímý přenost nebo to půjde později ze záznamu. Kamer tam bylo celkem dost. Jednu jsem měl přímo za hlavou a trochu mí zoom a zaostřování kamery vadil, hlavně v tichých pasážích. V druhé půli si za mě (vedle kameramana) sedl i fotograf. Chod závěrky by mohl mít u profi foťáku přece jenom tišší.
Slečna, která Kasíkovi otáčela noty, se pár krát sekla. Bylo to takové vtipné, když si Kasík narychlo otáčel stránky zpátky a případně ještě hranou ruky podruhé musel do listu uhodit, protože se stránka otáčela zpátky. To bylo takové klasické kungfu na podiu
