Takže se těším na dalšího ze "starých pánů". John Mayall & The BluesBreakers v Retro Music Hall v Praze na Francouzské v pondělí 14.7. od 20:00. Mám téměř třetinu jeho discografie, ale těším se, že jej konečně poslechnu "na živo". Přece jen patří mezi legendy...

Já se také těším a mooooooc!!

Až na to vedro, byl to zážitek... Je krásné vidět staré pány dělat hudbu...Takových muzikantů, zpěváků a hráčů na foukací harmoniku je jako šafránu... A poslouchat americkou angličtinu s jižanským slangem s následným perfektním podáním ve zpěvu.... Všechny jeho studiové nahrávky oproti tomuto zážitku jsou NIC. Nehodnotím úroveň Retro Music Hallu, je takový jako je a poplatný době svého vzniku a potřebě dostat dovnitř co nejvíce platících diváků (a přesto bylo beznadějně vyprodáno). Ale ta hudba dokázala rozvlnit všechna ženská těla, dokázala "roztančit" celý sál...

Po čase jsem si opět pustil Johnyho a to jeho sólovou nahrávku The Blues Alone z roku 1967
kterou nahrál Johny pouze s Keef Hartley (bicí). Nahrál vše - od foukací harmoniky, po 6-ti a 9-ti strunné kytary až po piano, varhany a bicí (skladba č.1 = Brand New Start). Mám podezření, že právě ty bicí byly již pro něj moc, protože všechny ostatní již nahrál K. Hartley, nebo to bylo prostě jednodušší.
Je to nádherná hudba, nádherná foukací harmonika, blues v té NEJ formě. Ne nadarmo je Johny považován za otce mnoha kytaristů britské bluesové vlny, E.Claptona nevyjímaje.
Dlouho jsem byl přesvědčen, že mám první vydání z roku 1967, ale zarazilo mne uvedení jak roku 1967, tak i 1988 na zadní straně obalu. Tak jsem hledal a našel:
První vydání (1967) bylo vydáno jako LP, a je stále v prodeji a bylo mono... Ale moje CD je nádherné stereo, takže je z roku 1988. Je celá řada remasterů, poslední snad z roku 2006. Pominu-li až neskutečnou hudební kvalitu, je to i nádherná ukázka, co dokázalo studio Decca před 43 lety !!! Jde totiž o názornou ukázku hudby nahrané skutečně postupně, kdy každý nástroj je nahráván samostatně, takže nejen stereo, ale i předozadní prostor je dán pouze a jedině mistrostvím jediného hráče a mistra zvuku...

s tím

Aleska píše:poslouchat americkou angličtinu s jižanským slangem s následným perfektním podáním ve zpěvu....

s mě trošku navnadil. pustil jsem si taky jednu legendu. mám to tady od někoho z fóra, už dlouho, porád se mi to doma jen povalovalo... je to sice trošku naopak, ne jeden muž téměř za vším, ale spíš všude někdo, nicméně kořeny taky pevné. žádné patlání se z reálným zněním a ultra-hyper-lokalizací na mikromilimetr, zkreslení jako prase, kytarová vozba, kdy každé drnknutí do struny není samo za sebe, ale plocha a pocit - - - Sweet Home Alabama a dál a dál = Lynyrd Skynyrd .
a před tím Camel.
a Blood Sweat and Tears.
skvěle se to poslouchá, tyhle "postarší" kousky...

Je to šokující, v 77 letech pořádá další turné a u nás vystoupí dokonce 4x:

4.6.2010 - Vítkovice aréna, Ostrava, http://www.arena-vitkovice.cz/multifunk ... .php?id=64
6.6.2010 - KC Semilasso, Brno, http://www.semilasso.cz/scripts/kulturn ... ltakce=636
7.6.2010 - KD Žďár nad Sázavou, http://www.dkzdar.cz/
20.6.2010 - Lucerna Music Bar, Praha, http://musicbar.iquest.cz/wwwroot/index ... ge=program

a den před bude hostem Jazz Spring Festival v Bratislavě.

myslím, že po hodně dlouhé době zase vyrazím na koncert.

včera jsem do přehrávače vložil cd, jako správný vidlácký ignorant a ostudný neználek netuše co mě čeká.
a to cdčko:



- - - úvodní Nothing To Do With Love je naprosto parádní. druhá Just What You're Looking For taky - hergot! začínám vnímat tu naokou prostinkou sehranost muzikantů. barva a sladění nástrojů na mě působí jako šamanský lektvar a když zazní úvodní vydrnkávačka z How Far Down, už vím to správné slovo: ano!!! - jen houšť a větší kapky! tohle není deska, kterou musím mít abych ji měl. tohle je deska, kterou chci a která se často točí v přehrávači.
a to netuším, co mě ještě čeká.
mile BBKingovská Slow Train To Nowhere a po ní našlapaná Number's Down - už chápu, proč se k Johnu Mayallovi hlásí tolik skvělých kytaristů. obdivuji jeho ladění (mám rád kytaristy, kteří mívají skvěle naladěné nástroje, třeba Vladimíra Mertu - jaký to rozdíl proti třeba řekněme "lhostejnému" ladění Neila Younga! - neberte to osobně). mám rád kytaristy, kteří nehrají sóla pro sóla. mám rád Johna Mayalla. mám rád zvuk...
... než vlastně zjistím co a jaký a co nebo co, začíná Tough Times Ahead - přes 7 minut čisté rozkoše. tohle je vtahující...

... myslím, že po hodně dlouhé době zase vyrazím na koncert. a něco mi říká, že to bude 4. června.

* * *

bylo zmíněno, že J.M. ovlivnil mnohé, třeba superhvězdu Claptona.
vím, koho taky. ty oproti šukacímu jazzu podivně znějící bicí! ta "nehorázná" basa! - něco podobného přece znám: startuju dál rovnou od White Bird, třetího to kousku z Drastic Fantastic KT Tunstall. pak Funnyman a Hold On - není pochyb, koho milá Katuška a její chlapci nasávali s mateřským mlékem...

Bravo John Mayall.

a naviděnou.

Tak kdo nebyl na včerejším koncertě v OV, tak prohloupil. Sice lidí nebylo moc, ale zato ti praví skalní, které JM rozproudil už prvními takty na harmoniku. Atmosféra perfektní, vřelá, zdálo se, že muzikanti byli sami překvapeni. A energie, s jakou ve svých 77 letech hrál - něco úžasného.
Opravdový svátek bílého elektrického blues.
A lituji ty, kteří seděli na tribuně místo stání u pódia. Tam byla příšerná akustika. U pódia dobrý. Ta malá hala není bohužel pro koncerty moc vhodná.

velmi mě mrzí, že jsem tam včera nebyl...

Johny bude 19.06. koncertovat v Bratislave. kto by nahodou chcel vidiet tohto famozneho muzikanta live a nemal alebo nema moznost navstivit Prahu.