Mě by zajímalo, jaký je hlavní důvod, že identická nahrávka z matrice je lisována někdy i ve třech gramážích. Normal, 180gr a 200gr.
V čem je rozdíl, tedy kromě té váhy? Díky!

Nevím
Ale líbí se mi těžký, hutný talíř, ne nepodobný stařičkým šelakovým gramodeskám.
Materiálový fetišismus, touha vlastnit výjimečnou kvalitu, představa, že takto těžký výlisek, bude hrát mnohem lépe.
Vinylový granulát není tak drahý, jako zvýšená marže.
U Rad_Hifi, na jeho báječné analogové sestavě, hrála nejlépe tenounká americká gramodeska, jež byla lehce zdeformovaná. Paradox nepatřičně zvlněné gramodesky na Thorensu 550 , dopadl excelentně. Americký soul linul se diamantovými výškáči plně, dynamicky a probarveně. Prostě mě to přibilo na pohovku.
Šilo to se mnou, to není možné, hrály 180g, 200g, ale to "vlnítko" bylo báječné.
Zdá se mi, že je tu hlavním faktorem nahrávka.

Renown ví o tom nejvíc. Upozornil mě na gramofirmu, co se tím vlivem na zvuk zabývala a vytvořila značku s nejlepší tloušťkou gramodesky.
Poprosím pana ředitele firmy Genie Turntable, o odborný komentář.

Mám několik LP 180 a 200 gramových, ale kvalita zvuku je stejně rozdílná jako u LP lehčích a tím pádem i tenčích.
Mám taky 200 gramovku, která je zprohýbaná jako vrtule, takže nevím.
Nejlépe mi ale hrají LPíčka od vydavatelství Classic Records. Tam se ale cena šplhá někde kolem tisícovky, někdy vice.
Myslím, že největší roli hraje kvalita nahrávky a lisování. Samozřejmě silněji lisovaná je ceněná více.

Dnes se tvrdí, že 180 nebo 200 gramové desky jsou lepší, protože větší váha desky znamená mimojiné její větší stabilitu na talíři atd.. Navíc audiofilové mají rádi když za své peníze dostanou více hmoty. Jenomže dnes je analog na úbytě a věnují se mu pouze výzkumníci a designéři nejnižší kategorie. Ti nejlepší pracují u CIA, ti druhořadí pak třeba u NASA, dále třeba IT, automobilový průmysl, medicína atd.. a až ti kteří se nechytí v předchozích kategoriích, tak jim nezbyde nic jiného než gramofonový průmysl. (Možná je to pořadí jiné, nicméně na poslední kategorii trvám. )
V sedmdesátých letech, kdy byl gramofon hlavním zdrojem signálu a byla mu věnována zasloužená pozornost a vývoj, tak se objevily desky typu G-flex, které měly paradoxně tenší profil. (byly lehčí než standartní desky) Bylo u nich méně přeskoků a údajně i lépe hrály.

Ještě že jsi nespadl do CIA a zůstal vpředu v poslední kategorii.

Nicméně,když budou 3 výlisky stejné kapely na 3 různých gramážích,dá se říci,proč bude (pokud bude) ta težší lepší?
Nebo jen ta stabilita?

A lepší potlačení vibrací?

Na klasickém talíři by větší gramáž desky mohla mít nějaký vliv.
U talířů, kde je vakuové přisátí LP k talíři, nebo dobře řešený clamp již opravdu minimální nebo žádný.
Toť můj názor.