Italka z Číny.
10. 11. 2017
Italská značka Sonus Faber přesunula před nějakým časem výrobu levnějších modelů značky do Číny a jedním z výsledků této „progrese“ je i zde hodnocený model třípásmové reprosoustavy Venere 3.0. Cena modelu (za pár), v bílém klavírním laku, je v době psaní recenze u oficiálního prodejce 78.990 Kč. Vzhledem k velikosti, vzhledu a zvuku považuji cenu za vynikající. Poměr výkon/cena vychází pro můj subjektivní dojem výborně. Osobně bych si však raději ještě připlatil za tradiční vzhled bez „čínské“ příchutě lacinosti. Údajně se již v Italském Arcugnanu plánuje přesun výroby z Číny zase zpět do Itálie. Říkám: „Sláva! Že by snad korporátní manažeři poslechli hlas ulice?“.
Konstrukce a vzhled
Po vybalení z krabice zaujme elegance skříně a klavírní lak. Skleněný stojan z tvrzeného skla, který se přišroubuje čtyřmi přiloženými vruty do těla reprosoustavy, působí trochu obyčejně. Při pohledu ze dvou metrů naopak dodává bedně odlehčený vzhled a dávku elegance. Navíc se jeho rohy neoťukají vysavačem a díky skvělé stabilitě bedny téměř nelze povalit (zkoušel jsem i tuto „vlastnost“). Do skleněného soklu jsou zespoda nalepené hliníkové kotoučky, do jejichž otvoru se našroubuje závit 6 mm. K sestavě jsou přiloženy kvalitní hroty a gumové nožičky. Zkoušel jsem originální hroty, nožičky Soundcare a Ceraball. Sestava má jeden hedvábný výškáč (29 mm), jeden střeďák (150 mm) a dva basáčky (180 mm). Bassreflexový otvor směřuje dopředu, což se při poslechu ukázalo jako velmi pozitivní.
Bedny vypadají v prostoru, po stranách 65“ plazmové televize pověšené na zdi, velice, velice hezky. Všem dámským návštěvám se reprosoustavy velmi líbily. Jeden pánský návštěvník mě zarazil přirovnáním prohlížených měničů k těm, které má údajně ve dveřích svého auta. Země výroby se zřejmě nedá utajit ani před člověkem Hi-Fi nepolíbeným. Nu což. Za tu cenu?
Klavírní lak, černá, látková mřížka zakrývající měniče, zkosená horní deska, zakřivené bočnice… je vidět, že vzhled „vymyslel“ někdo v Itálii. Při pohledu z blízka (do 1,5 m) se mi zastesklo po takové té precizní kráse všech původních modelů značky Sonus Faber vyráběných v Itálii. Sám jsem vlastnil dva různé modely a i ten regálový Liuto vypadal dokonale, honosně, luxusně. Venere 3.0 tuto italskou dokonalost postrádá. Ale zase za tu cenu se nelze divit! Odečtěte DPH, náklady distribuce, marži výrobce. Kolik zbyde na cenu výroby?
Zvukový projev
Reprosoustavy jsem poslouchal na dvou sestavách a více zesilovačích. Hlavní sestavou bylo domácí kino v cca 120 m3 prostoru. Zesilovač Sroll Bimotore (2x 550W/8 trvalých), vyřešená filtrace, samostatný přívod, na 90 % vyřešená akustika, zdroj satelitní přijímač Vu+ Ultimo s lineárním zdrojem nebo „kmobajn“ Denon 4010 s externími hodinami v AVR Denon pro potlačení jitteru, Audioquest HDMI Coffee (samozřejmě originály přímo od dovozce)…
Bedny měly nahrány minimálně 200 hodin. Takže hrály určitě na 100% svých možností. Jak hodnotit jejich zvuk bez marketingových, básnických „popěvků“? Možná je to nakonec jednoduché. Měl jsem totiž možnost Venere 3.0 porovnat s dalšími dvěma modely známých značek ve stejné kategorii cca 100.000 Kč.
Venere 3.0 se mi s odstupem času líbily k ozvučení denního provozu celé rodiny ze tří testovaných soustav úplně nejvíce. Na soustředěný poslech klasické hudby bych si je osobně nevybral. Na to jsou příliš normální a umírněné. Ale to bych si nevybral z těch třech žádné. Což jsem, vzhledem k dnešní situaci na trhu a prodejní ceně, ani neočekával. Takže jak vlastně hrají běžně poslouchané nahrávky?
Na Dire Straits, Vangelise, Saru K., Joa Bonamassu atd. jsou rozhodně použitelné. Vtahující, skvěle udělaná nahrávka (Blu-ray) koncertu Udo Lindenberga z hotelu Atlatic v Berlíně nebo koncert s Peterem Lipou a Zdeňkem Bínou (DVD, skl. 10+11) v pražské Akropoli, to je příklad nahrávek, které Venere 3.0 umí zahrát. Vyloženě rockové nahrávky rockera neohromí. Znám bedny, které se na rock/metal/house hodí výrazně lépe. Ale méně je někdy více a v případě Venere 3.0 mě osobně jejich umírněnost a hladkost vyhovovala. Na rozdíl od jiných reprosoustav, kde mi efektní podání zvuku formou „bum-cink“ za pár hodin začalo vadit. Venere 3.0 mi zvukově nevadily, neobtěžovaly nikdy.
Referenční nahrávku koncertu Petera Gabriela „Back to front“ (Blu-ray) zahrály Venere 3.0 též dobře. Kdybych neměl laťku kvality reprodukce nasazenu příliš vysoko, byl bych se zvukem reprosoustav za bratru 70.000 Kč velmi spokojený. Soustředěný poslech jsem prováděl převážně na kotoučcích s klasickou hudbou a pro představu, jak podají formáty komprimovaného zvuku i ze satelitu (zpravidla 300 – 400 kB/s pro 2.0) na signálu programů jako Classic HD, Brava HD, Mezzo HD atd.
Pokud někdo hledá reprosoustavy na ozvučení designového obýváku a potěšení celé rodiny, pak je lze považovat za ideální. Nahlas umí zahrát hezký prostor, příjemné basy, na lepším zesilovači nehučí, neduní. Výšky jsou příjemné. Nijak zvlášť brilantní, ale zase nevadí při horším zdroji signálu. Kdo slyšel zvuk seriálu Modrý kód na páskovém výškáči reprosoustav konkurence, ví, o čem píši. Nestalo se mi, že by zvuk byl někdy nepříjemný, agresivní. Mluvenému slovu je skvěle rozumět. Třeba tzv. fantomový centr pro poslech kina (jen ve stereu) umí Venere 3.0 výborně. Hudbu z hi-res nahrávek nebo satelitního Óčka, Deluxe Music HD zahrají výtečně. Umí diskotéku nebo jazzový koncert. Takový Bruno Mars s písničkou „Uptown Funk“, to jsem měl chuť si zatancovat. Na tomhle typu hudby Venere excelují. Naopak u árií Anny Netrebko, (Blu-ray ve 2.0), jsem zase neměl moc chuť poslouchat. Chybělo mi hodně atributů přesného zvuku pro soustředěný poslech klasické hudby.
Samostatnou kapitolou by bylo hodnocení významu nožiček pro zvuk těchto reprosoustav. Mě osobně se rozhodně nejvíce líbilo ustavení na Ceraball´s. Ale má smysl těmto celkem laciným sloupům kupovat ještě nožičky za cca 10.000 Kč? Dle mého, zcela subjektivního názoru, určitě má. Ušetřit na nákupní ceně a místo Ceraball´s našroubovat nožky Cerasound považuji za zbytečné. Originální hroty totiž udělají stejnou nebo ještě lepší službu a zdarma. Stačí je vyndat z polystyrénového uložení.
Řekl bych, že na Caraball´s hrají Venere 3.0 lepší basy a detailnější výšky. Ale na „čajovém“ zesilovači Denon nebyl rozdíl tak výrazný jako na vyladěné sestavě domácího kina. Každý by si měl tuto „investici“ sám a předem vyzkoušet. Osobně bych si Ceraball´s našrouboval už jen pro jejich praktičnost. Bedna na nich sedí vážně jako „přibitá“. Originální hroty v miskách (proti poškození podlahy) mohou vyklouznout a díra v podlaze je zaručená. Na Soundcare se zase tak nějak „mlely“. Nebyly pevně zakotvené. Hlasoval bych tedy za Ceraball´s.
Ale souhlasím, že bez přímého porovnání subjektivně slyšitelný výsledek za dalších 10.000 Kč nestojí. Nebo jej nikdo neocení. Ale zase je na nich vážně skoro nemožné Venere 3.0 povalit. Třeba je tento „sobí test“ pro někoho významný.
Hodnocení
Zda Venere 3.0 obstojí ve vašem obýváku, pro váš soustředěný poslech a pro potěšení vašeho oka? To jsem tak nějak popsal výše. Osobně, subjektivně se mi nejvíce líbila jejich universálnost. Hrají pohodově na špičkovém zesilovači s vyladěnou sestavou, pohodově na „čajovém“ stroji v moderním obýváku. Dokonce i s Tranziwattem doneseným ze sklepa na repro kabelech pro ostudu zahrají zábavně. Znějí vyrovnaně, mají basy, středy, výšky. Nic jim nepřebývá. Občas trochu něco chybí, ale to spíše u soustředěného poslechu a při vysokých nárocích. Pohádky z Blu-ray ozvučí skvěle, večerní poslech hudby u večeře dokonale a koncert Karla Gotta donutí přidat na hlasitosti. Pro poslech se zavřeným očima Petera Gabriela se asi moc nehodí. Klasickou hudbu zahraje bez dynamiky a rozlišení, ale kdo jí dnes večer ještě poslouchá? Tak promile kupujících. Nezbývá než vyrazit k prodejci a vyzkoušet si je na vlastní sluchovody. Zprávy a zážitky piště na zdejší fórum. Budeme rádi.
M. Beneš
Výrobce: Sonus Faber
