Dvoupásmová stojanová soustava
Bassreflex: ANO
Impedance: 8 Ohm
Citlivost: 88 dB
Kmitočtový rozsah: 45 - 40.000 Hz
Zatížitelnost: 50-200 W
Terminál: Bi-Wiring
Výška: 410 mm
Šířka: 225 mm
Hloubka: 359 mm
Hmotnost / ks: 16 kg
Byl jsem si je poslechnout v hifi Studiu Britek v Hradci Králové
Připojené komponenty Vincent SV 226 MkII s lampami Electro Harmonix a Tesla
Vincent CD S 1.1
Vincent CD S 5
když jsem tam jel podruhé tak se hrálo na
Vincent SV 236
Lyngdorf CD 1
občas vypomohl subwoofer Dynavoice SW 10
Reprosoustavy nebyly příliš zahořené, takže lze předpokládat, že by můj už tak dobrý dojem byl onou rozehraností ještě umocněn.
Poslouchal jsem zvukově i umělecky velmi povedené album Dan Bárta a Illustratosphere - Entropicture
Skladba č. 1
Rychlý prokreslený bas s jemnými činely a hlasem plným detailů nepoznamenaným sykavkami. Klavír příjemně rozlišený s množstvím barev.
Skladba č. 2
Úvodní klavír, který zní na jiných reprosoustavách kovově a ostře. Zde má pevné kontury a rázem dostává tělo (nejsou to jen kladívka se strunami, ale i dřevěný korpus) Robert Balzar s úžasnou lehkostí laská kontrabas, který jde hodně hluboko a nechce se mi věřit, že hraje sloupové repro. Mezihra, kde je použit xylofon je krásně čistá a jednotlivé zvuky krásně separované. Dále jsem postřehl, že činely, která ve skladbě dodávají podmalování jsou méně agresivní a nestrhávají na sebe pozornost kovovostí, která činí poslech po delší době unavujícím.
Skladba č. 5 Za poryvů
Barevné podání všech nástrojů a dobrá separace všech zvuků. Zvukomalebné podání dokresluje atmosféru, když „v noci padá k zemi nebe korunami“.
Skladba č. 6
Na začátku je teskný a táhlý zvuk violy, který měl spoustu ambientů prostoru, kde se nahrával a byl plný barev tohoto nástroje.
Diana Krall - Live in Paris
Skladba č. 5
Barevné piáno, hlas integrovaný do zvuku orchestru. Vše podáno jako celek s ohromným prostorem a rozlišením, kdy mě závěrečný potlesk ohromil tím, že neslyším pouze jeho šum, ale jsou to stovky rukou, které jej tvoří.
Dire Straits - Sultans of Swing (the very best of)
Skladba č. 1: Sultans of Swing měla slušně rychlý bas a dobrý drive. Krásně rozlišený hlas Marka Knopflera se spoustou vzduchu, kytarové sólo zahrály s přehledem. Místo agresivity je vše doprovázeno rozlišením.
Skladba č.5: Private Investigation
Skvělý prostor dozvuky a separace nástrojů, které podmalovávají tesknou atmosféru a je poznat zahořklost z hlasu Marka Knopflera.
Pak jsem vložil Rollinng Stones - Bridges to the Babylon,
které jsou prubířským kamenem z hlediska syrovosti nahrávky a silné rytmiky tvořené mohutnými nebo nějak upravenými basy.
Vše zahráno s rozlišením a nadhledem. Vše co bylo na disku bylo odhaleno. Basy opět přehledné. Cílem konstruktérů není uchvátit posluchače jejich objemem ale zahrát je až tam, kam daná konstrukce soustav umožňuje se zachováním čitelnosti a nepronikáním do nižších středů, čímž nedochází k maskování nebo přibarvování hlasů a nástrojů.
Nakonec jen pro zvědavost zkusil
Queen: On Fire, záznam koncertu z roku 1982
Skladba na CD 1, č. 13. Back Chat
Rázem jsem byl na koncertě…, Otevřel se široký prostor a ocitl jsem se nějakých 20 metrů od podia, kde Freddie baví publikum, které tleská a čeká na další mistrovský kousek. Hlas čistý, přirozený (bez pachuti sypajícího se písku) a bez napětí. Basy dobré přehledné. Tady byl připojen subwoofer Dynavoice SW 10 v ceně 15 tis., který byl nastaven jen tak, aby podbarvoval a nechal vyniknout reprosoustavy.
Dalším zlepšením bylo nastavení upsamplingu na CDP Lyngdorf na 192kHz/24bit. Prostor se ještě více rozšířil jakoby nešel ani s reprosoustav, zpevnily se basy a zlepšila dynamika. Další doslova bomba byla výměna kabelu. Místo Vincent kabelu byl připojen mezi CDP a zesilovač panem Brichem vyráběný signálový kabel. Tady jsem utrpěl mírný šok v pozitivním slova smyslu. Došlo ke zlepšení výšek – činely byly méně ostré za to jim nic nechybělo a objevil se drive na vyšších basech, který jsem tak trochu u rockové hudby postrádal. Zkrátka jsem si musel opakovat, že to je jen reprodukovaná hudba.
Jediným nedostatkem, který by příznivci hard and heavy vypíchli je chybějící pocit akustického tlaku v oblasti žaludku, který je přítomen na rockových koncertech. To však z fyzikálních důvodů nelze u dvoupásmového stojanového modelu ani očekávat.
Závěrem lze charakterizovat poslouchané reprososustavy takto:
Zvuk je plný detailů a jemného rozlišení, nástroje mají přirozené barvy. Hudba působí kompaktním dojmem, kdy není nic vytaženo dopředu nebo něco zdůrazněno. V3M reprodukují s nadhledem a nevnucují se posluchači. Nechají hudbu volně plynout a nechají ho poslouchat. Stejně jako je tomu třeba na koncertech akustické hudby, kde na vás nástroje zvuk nechrlí a netlačí do vašich uší, ale zvuk postupně přichází a utichá. Musím vyzdvihnout výšky, které jsou přirozené a neupoutávají na sebe pozornost. S klidem mohu Aurum Cantus V3M doporučit na vážnou hudbu, jazz, tam excelují podáním barvy hlasu, nástrojů a ambientů. Jsou vhodné i na umírněnější rock, např. Queen, Pink Floyd, kde jim může k pocitu sugestivnějšího basu pomoci subwoofer. Na hard and heavy jim chybí pocit akustického tlaku, dravost a zkreslení, které může umocnit zvuk nabroušených elektrických kytar.
Poslední postřeh je, že poslech působí na posluchače pozitivně. Svůj druhý poslech jsem absolvoval po náročném dni v práci plném vypětí. Když jsem jel domů, tak jsem byl pěkně odpočatý.
. Celkový charakter výšek na mě dělá daleko přirozenější dojem. Kombinace s monobloky byla sice poněkud nad cenou reprosoustav, ale o to více jsem si vychutnával samotné reprobedny.
, které jsou ještě zvukově o něco dále, zřejmě díky dlouhému výškáči G1 - bohužel jsou výše i cenově 
.
Vůbec bych se toho nebál. Jen si je běž poslechnout, protože design ti o zvuku moc nepoví... 