Mě se líbí i vzhledově i zvukově. Kdyby jste je vyděli, slyšeli naživo, možná by jste změnili názor.
Jedny jsou vystaveny v Cremoně v sále housli, společně s nástrojema právě od Guarneriho a Stradivariho.
I ulice se tu po něm jmenuje

Tak už jsem je viděl a měl možnost si je osahat i poslechnout.
Nejsou to Guarneri Memento, ale Guarneri Palladio, což je limitovaná série 100 kusů ve světlém javoru. (Pár 17/100).
Líbí se mi přenáramně a co víc, líbí se i mé ženě. Mimo mě je z nich podělanej i kluk a to je nějaký estét.
Žádné strunky se sundávat nebudou a to ani omylem.

bohus píše:Tak už jsem je viděl a měl možnost si je osahat i poslechnout.
Nejsou to Guarneri Memento, ale Guarneri Palladio, což je limitovaná série 100 kusů ve světlém javoru. (Pár 17/100).
Líbí se mi přenáramně a co víc, líbí se i mé ženě. Mimo mě je z nich podělanej i kluk a to je nějaký estét.
Žádné strunky se sundávat nebudou a to ani omylem.

Moje řeč. Asi nejdokonalejší regálky co znám.

Martinp píše:Mě se líbí i vzhledově i zvukově. Kdyby jste je vyděli, slyšeli naživo, možná by jste změnili názor.

Pokud toto píše i mistr houslař... tak to si zahrává Aby se tu brzy nedozvěděl, že vlastně nemá hudební sluch, protože SF přece "kreslí" atd. atd.

Zbynek

Co víš. Já jenom dlabu do dřeva. Třeba jsem hluchej jak poleno

Měl jsem to potěšení je vidět a v klidu poslouchat...
Jsou přenádherné a moje meta!

Jelikož je již nějakou dobu poslouchám doma, tak si dovolím napsat pár postřehů.
Poslouchal jsem kdysi jako hlavní repro SF Concerto Home a moc se mě líbily.
Pravda neuměly vše a já si sem tam pořádně i přitvrdím, tak jsem šel do změn.
Čas a zkušenosti se změnami mi daly na prdel a vrátili mě na zem.
Teď několik týdnů poslouchám Sonus Faber Guarneri Palladio a nevycházím z údivu.
Přečetl jsem si recenze na které odkazoval Renown a nemůžu nic jiného než konstatovat,
že do malých prostorů (jako u mě) jsou tyto repro prostě vynikající.
Kdo neslyšel tak neuvěří jak jdou hluboko. O kvalitních středech a výškách doufám u Sonusů
nikdo nepochybuje.
Co bude však mnohé překvapující, tak tyto repro si poradí i s divočinou s přehledem.
Zažité pověry, že Sonusy jsou na klasiku, jazz, blues, atd. tyto Guarneri s přehledem vyvrátí.

Já je slyšel, takže tvé tvrzení mě nepřekvapuje.

to: Martinp
fakt housle vyrábíš nebo opravuješ? To by mě moc zajímalo. Housle sbírám.

Jako taky výrobce budek, a člověk, který měl doma Concertina a Minima Amatory a u známého jsem opětovně poslouchal a porovnával s jinýma bednama Elekta Amatory dám taky trochu do mlýna. Je to pěkně zpracovaná skříň s luxusním povrchem, ale 250.000,- jednoznačně nevystihuje jejich rozumně stanovitelnou hodnotu, čímž nechci tvrdit, že na takovéhle zboží nejsou kupci, ale z MÉHO pohledu je to zvrácené. Například Elekta Amatory při porovnávání s Dynausio 1,3mkII (za polovinu) po zvukové stránce neobstály, mají dospěleji znějící spodek, ale důležité středy jasně zaostávaly. Při porovnání s mýma předešlýma 2,5p bednama se Scan Speakama, ve stejné ceně propadly na celé čáře- ale ten masivní ořech je kouzelný. Guarneri Memento jsem neslyšel, ale díky obecným zkušenostem a fyzikálním zákonům mam závěry jasné, neberu jim právo a život, ale jsou absolutně mimo můj obzor zájmu, a nejinak tomu bude u recionálně smyšlejicích audiofilů, ji to prostě pro jiné lidi

S drobným zpožděním bych tímto rád poděkoval Bohušovi za příležitost si v klidu a velmi příjemné atmosféře u něj poslechnout SF Guarneri Memento.
Krátce: vzhledem k velikosti poslechové místnosti nemám pochyb o jeho dobré volbě.
Aparuturu (Audionet-Musical Fidelity-SF) jsme s kolegy řádně potrápili a hledali, kde italští soudruzi udělali chybu a ... nic nenašli.

Z množství x poslechnutých skladeb bych vypíchnul jen tyto tři:

Rebecca Pidgeon - "Spanish Harlem" (výběr "Ultimate Demonstration Disc: Chesky Records' Guide to Critical Listening")



Nejlepší co jsem kdy slyšel! Absolutní fantazie. Nic nikde nechybělo ani nepřebývalo. Nic nerušilo. Hlas i nástroje v dokonalé harmonii
Ale popravdě - čekal jsem to. Jiný výsledek by byl zklamání.

Co mě už docela překvapilo, bylo podání "Knot of Place and Time", čtvrté skladby z alba Jana Garbarka "In Praise of Dreams"



Mám tuhle skladbu dost naposlouchanou a u Bohuše znovu - nejlepší co jsem kdy slyšel.
Skvělý sax - jasné vzdušné výšky, ale zároveň skvělé i perkuse. Precizní, dostatečné basy.
Poslech mě velmi bavil a to si cením.

Poslední zkušební skladba, která mě zaujala byla první skladba z alba "Circle of Drums" od Babatunde Olatunji.



Tady to (přirozeně) nebylo nejlepší co jsem kdy slyšel, ale na regálky to bylo proklatě dobré. Naposloucháno to mám doma na SF Cremona Auditor a v tomto ohledu středobas Guarneri Memento je o kus vepředu. Zapínat sub bylo zbytečné.

Ještě jednou velké díky Bohušovi i jeho sympatické (a k manželově koníčku nakloněné) paní za příjemný podvečer.

Žádná reprodukční soustava není dokonalá.
Jsou soustavy laděné pro konkrétní žánry, anebo alespoň nutí své majitele k poslechu hudby libě znějící především z onech konkrétních sestav. Ona skupina s pracovním názvem: Rada pro kritický poslech, se chystala najít limity a potvrdit něco pro a něco proti renesančním Mementům.
RpKP shledala:
Luxusní ultimativní zpracování.
Dokonalé konečné řešení stojanů z Carrarského mramoru.

Zvuk je uspokojující jako užití omamné látky.
Rozšířené zornice všech posluchačů neznamenají přítomnost konopných koláčků, nýbrž setkání s mistrovstvím reprodukce. Plynoucí tok hladivé synergické hudby dotýká se chladivými prsty spánků a čel posluchačů, napětí svalů krabatící čelo a obočí se uvolňuje a uvolňující brnění prostupuje čelem až tam, kam patří. Do centra libida umění. Do sídla estetiky. Dech se prodlužuje, stává se hlubokým, mysl zapomíná na všechny ty otázky: stojí to za ty peníze?, dal bych je také, mít je teď na účtu? udělal přítel Bohuš dobře konečným řešením o řád překonávající mé vlastní ochranné číselné hradby? Zvuk je potlačen hudbou. Všímám si lahodně jednolitého, celopásmového charakteru, který tak prospívá zapomění na limity techniky. Guarneri zahřejí oko majitele i obdivovatele. A po zahřátí zesilovače SAM2, plynule dávkují duševní potravu, lék citlivých duší - hudbu. Vypínám rácio. Zurčící, tekoucí proudnice hudby kolébá mé psyché. Vcituji se do spokojeného, lehce zamilovaného výrazu přítele Bohuše. Asi vypadám stejně. Mám trochu strach, abych si neodbyl domácí kocovinu. Trest za jednorázový několikanásobný příděl endorfinů. Doma slyším limity sloupů a levných měničů. Ale jen krátce. Velmi rychle se adaptuji a spokojeně poslouchám. Pomáhá mi v tom pohled na černým fixem pokreslený hliníkový panel CD z poslední hry mých batolat. Je to jen přední panel mého CD, nikoli ikon z Cremony. Blankytně modré, nevinné oči 14-ti měsíčního syna myslí upřimně, že se svrženým sloupem Phonar P4 nemají nic společného....

Chybí obrázek měničů Scan Speak a Dynaudio.

Ken Kessler z HiFi News, napsal o Guarneri Memento : Jestliže chcete vlastnit nejlépe vypadající malé reprobedny, které kdy byly vyrobeny a které hrají stejně úžasně jak vypadají namiřte svůj pohled k Sonus Faber Guarneri Memento. A to ještě chudák Ken neviděl Guarneri Palladio. To by ho složilo úplně

Uvnitř čísla 2/2008 je od stejného autora velký test Sonus Faber Cremona M, opět je velmi chválí.

Sonus Faber Forever !

A s Audionetem a Musical fidelity si navíc sedly jak prdelka na nočníček.

A pak, že Sonus Faber nehraje...