Po řádném vyčistění zvukovodu a následné zkoušce změny reprodukce sestavy jsem si opět uvědomil, jak málo někdy stačí ke zvukovému štěstí. Posun samozřejmě nebyl markantní, za rok se ucho tolik nezanese, ale i ty zvukové nuance a nové lupoidní detaily mě donutily přemýšlet o sluchu jako základním komponentu poslechové sestavy. Věřím, že pokud posluchač zavítá na pročištění uší po několika letech, či dokonce poprvé v životě, pod má slova se bez okolků podepíše. Zároveň doufám, že tento článek nebude pouhým zpestřením dne, nýbrž donutí čtenáře k zamyšlení, pootevře mu oči a především pak uši.

Člověk je od přírody tvor nespokojený a naše honba za novým a lepším je to, co nás posouvá dopředu. Na druhou stranu je nesmysl jít do kvality, kterou svým potenciálem nejsem schopen obsáhnout. Tím se vůbec nechci nikoho dotknout Jestliže si pořídím aparaturu, jejíž hlavní přednosti jsou v přesné reprodukci tónů na okraji slyšitelného spektra a přitom sám slyším někde od 200 do 13.500 Hz, taková kvalita mi nic nedá. Nemám jak a čím jí ocenit a jsou to tedy jen a pouze vyhozené peníze. Navíc každý máme trochu "jiné ucho" a při koupi audia by pro mě mělo být nejdůležitější to, co se akusticky líbí mně. Recenze nějaké audiofilské autority mi může pomoci s orientací v oblasti, ale jinak není zase až tak podstatná. - Úmyslně teď pomíjím jednu věc a tou je široce vžitý omyl, že to, co je novější, je lepší. Nechci působit nějak staromilsky, ale většinou je opak pravdou. Není to jen o kvalitě zpracování a o životnosti, ale především o době. Všude samá empétrojka, samý DivX a kdo chce DVD-Audio? Nikdo. Není kdo by to zaplatil. Setkávám se s tím v práci dnes a denně. Jestliže je pro mě ale nejdůležitější to, že MP3-Pro skladeb "naperu" na CD stovky, potom je úplně jedno, jestli si je pustím v jezevčíkovi za 1.500,- nebo přes nějakej high-end.