Když tak čteme na forech diskuse ve smyslu originály/pálenky nebo kvalitní/nekvalitní nahrávky ,kupovat/nekupovat upravovat/neupravovat napadá mě kacířská otázka,a to:
Jak posuzovat a vyžadovat zvukovou kvalitu nahrávky?
Respektive co je ta správná technická kvalita zvuku bez ohledu na uměleckou hodnotu?Jak minimálně dobře to má za ty prachy vlastně hrát?Je nějaký etalon technické kvality zvuku záznamu na originálním mediu?Když už kupujeme originální nosiče za přemrštěné ceny,měli bychom mít taky nárok nejen na uměleckou hodnotu alba,ale také na jistou zaručenou technickou kvalitu zvukovou.A jak všichni víme tato kvalita je značně kolísavá.Jakás takás korelace snad existuje u alb na LP,kde kvalita materiálu a matrice spolu s dalšími faktory(vydavatelství,země původu,edice...) nějak koresponduje s výslednou cenou alba,ale u alb na CD a virtuálních na netu cena vůbec nezaručuje kvalitní nahrávku.Ale přitom je to zboží a měla by se na něj vztahovat přiměřeně běžná zákonná záruka.Někdo namítne,že si to máme před koupí poslechnout,ale co si poslechnete při nákupu hudby na netu?(Kamenné obchody s hudbou,kde se dalo poslechnout a skontrolovat nahrávku na sluchátkách,bez náhrady mizí .)Nějak se mi nezdá,že by se u CD praktikovaly reklamace z důvodu mizerného zvuku,přitom se mi zdá,že je to stejný zmetek,jako když si koupíš jakýkoliv jiný špatný výrobek,kde Ti při reklamaci dají zpět prachy nebo jiný výrobek.Podle mne není žáden tlak na zvukovou kvalitu alb(,,mistry''zvukaře ) a za těžce vydělané peníze dostaneme někdy dost zfušovaný zvuk,který v konečném důsledku znamená odložení alba do kouta napospas prachu a odepsání si peněz za špatnou investici.Nebo se snad pletu?
Ano můžeme mít taky vodítko ve věhlasu a dobrém jménu vydavatele(CHesky records,Sheffield lab,audioquest,Arta...atd.),ale přece určitou kvalitu by měli ctít i běžní komerční vydavatelé,když za ty své ,,nahrávky''chcou taky nekřesťanských 300 až 500 kč řádově.To nemluvím o tom,že ne vše koupíte u ,,audiofilských'' firem.
Samozřejmě tato úvaha a otázky se netýkají totálních šmejdů na první pohled z kauflandu.
Podle čeho třeba recenzenti v časopisech udělují hvězdičky za zvuk?Jaký je rozdíl mezi 3 a 5 hvězdičkama za zvuk?Ne za hudbu?Fakt by mě ale zajímalo, jak k tomu přistupovat u těch běžných CD a podle jakých kriterií je třeba udělují

Teorie zvukové kvality je běžný studijní a vědní obor. Zájemcům o poznání problematiky doporučuji koupi Hudební akustiky Václava Syrového, je to přehledně a sofistikovaně psaná kniha, není sice přímo určena laikům, ale dá se z ní leccos pochopit.

Já vím,že je to pro Tebe další okurkové téma a filozofování,ale jak třeba Ty postupuješ,při vyhodnocování alba?Pomiňme hudbu z uměleckého hlediska(to už máš jako zhodnocené),ale jak přistupuješ k hodnocení zvuku alba? Na co se při poslechu zaměřuješ nejdřív,co vysleduješ a co považuješ za důležité a co vyhodnotíš jako dobrou práci zvukaře a co třeba víš,že nemůže při nejlepší vůli ovlivnit?Rozeznáš třeba vždy zamýšlený záměr v práci se zvukem?
Nebo dokázal jsi třeba otřiskat někomu album o hlavu se správným zdůvodněním,že bylo to album zvukově zfušované a v čem?

A pak je tady ta otázka vynutitelnosti zvukové kvality v obchodě.Jak se na to díváš?Kdy by mohl člověk teoreticky přijít a říct: ,,Je to šmejd,dejte mi zpátky prachy''?Bo už jsi to určitě zažil,párádní kapela,člověk natěšený a hodíš to do soustruhu a zvuk jak z hajzlu.

Posuzování zvukové kvality je do určitého kvalitativního stupně jednoznačné, pohybujeme se v oblasti tzv. fyzikální zvukové kvality, kdy se na vyšší, nižší kvalitě většinou shodneme, od určitého dosaženého stupně se ale stále více dostáváme do oblasti tzv. estetické kvality zvuku, kdy náš individuální vjem kvality je daný především naším subjektivním vnímáním: našim filozofickým postojem ke zvukové informaci, zkušeností, kvalitou sluchu, vliv mají i umělecké aspekty. Jinými slovy, od určité zvukové kvality se stejný zvuk může každému z nás kvalitativně jevit rozdílně. Proto ani neexistuje a z principu nemůže existovat obecně platný etalon ideální zvukové kvality.

Existují sice návody jak posuzovat zvuk, na co se soustředit, co je co, atakdále, jenže bez lektorské účasti zkušeného sluchaře po boku jsou takřka k ničemu.
Každý jsme svojský, já se například intuivně soustředím na podání hlasu.

Díky,rozumím.
Takže pokud je album na nízké úrovni již v oblasti tzv.fyzikální zvukové kvality, lze je již jednoznačně považovat za zmetek a mělo by jít teoreticky(vlastně prakticky) reklamovat.Vím,že je to komplikované,protože by si někteří vydavatelé a ,,vydavatelé''mohli a měli sbalit prakticky celý náklad nějakého titulu,ale tady je právě ta určitá anomálie(tolerance)posluchačů(zákazníků),že si to většinou za ty peníze nechají a tudíž jsou zvukaři a studia v relativním klidu.Zato,když to přeženu,tak jsou někteří schopni reklamovat i půl roku běhané boty a tam tlak na kvalitu je a musí být.
No snad jsem nikoho nenasral.

PS:Tu knihu zkusím.

Co se týče možnosti "reklamovat" zvukovou kvalitu, dovozuješ nesprávně, taková "reklamace" je předem odsouzena k nezdaru, protože například neexistuje - a ani nemůže - závazná zvuková norma. Tím (myšlenkami na reklamaci) se už vůbec nezabývej, to je čirá ztráta času.

Poptal jsem se známé, která prodává muziku asi 30 let a říkala, že jde reklamovat špatnou nahrávku. Kdysi to možné nebylo. Otázkou je, jak se to bude posuzovat, jestli na krámu, nebo nějaká komise, která pak rozhodne atd. Určitě by to nebylo jednoduché.

No, v začátku jsem napsal ,,kacířská otázka''. Ale přesto škoda.Jak bláhová představa,kdy se studia a vydavatelé opravdu snaží ,,na krev'' vyždímat z nahrávky kapely maximum ke spokojenosti velké většiny nás posluchačů,nepovedené kousky ani nepustí do světa a my můžem v klidu vybírat jen podle hudby a platit s dobrým pocitem za skvělou práci.
Ještě jednou škoda,když možnosti a limity třeba CD technologie jsou celkem známé,že ta spodní ,,laťka'' není nějak stanovena.
Přeji hezký den s príma muzikou.

Lze reklamovat vadné CD, LP, DVD, ne špatný zvuk, který se mi jen nelíbí ... je to složitější, end.

Jednou z možností jak se "nenechat napálit" při koupi hudebního nosiče, jsou recenze v renomovaných časopisech, kde se testují různá kritéria, tedy nejenom posouzení "umělecké", ale i zvuková kvalita, která hifisty zajímá především. Problém je ale v tom, že těchto recenzí není zase tolik a žánrově nemusí odpovídat požadavkům posluchačů. Další, ale podstatně dražší možnost je zaměřit pozornost na vyloženě audiofilské vydavatele (XRCD, MFSL, Opus3,Verve aj) kde je sice repertoár omezenější, ale jistota kvality toho kterého média podstatně vyšší. No a jako další bych to viděl asi tak, že existují tématická fóra (jako Hifi názory), kde si členové vyměňují informace o zvukových kvalitách svých médií a okolnostech na jakém zařízení je provozují. I to může být tip pro ostatní.

Jednu reklamaci mi uznali, kvůli nemožnosti přehrání v mém přehrávači.
Ochrana proti kopírování. Sony sami měli seznam mechanik, v kterých disc nehraje. A před pár lety měli na první poslech zajímavé cd od Jirky Korna. Doma se ukázalo, že je celé nahrané v nějakém kompu. Odporná plechařina. Reklamaci mi uznal velmi hodný prodavač, a vyměnil mi je za jiné. Vím, že s někým jiným, bych neuspěl. Proto jsou pálenky fajn.

Tak teď zrovna posuzuji nahrávku IDY KELAROVÉ a teču jak její Staré slzy ,ale moje milá polovička to vnímá jinak.