že se k Ostře sledovaným vlakům ještě vracím - ale přistihl jsem se, že na ně u cigára zase myslím.
samozřejmě, že nejde JEN o ty přesahy, o kterých jsem mluvil. ty samy o sobě nestačí, bez dalšího by byly jen tuctovým uměním pro umění. ten film ale má i všechno jiné, co skutečné umění mít musí. dokáže ukázat odvrácenou stranu měsíce, druhou stranu mince, líc i rub. zdálo by se, že je Miloš Hrňa naprosto odlišný od svého zaškolovatele (fantastický J.Somr), a aspoň pokud jde o úspěch u žen ve smyslu sexuálním, tak to tak bezpochyby je, ale ve finále se ukáže, že mezi nimi zase takový rozdíl není: ten, kdo je nahoře na lávce není pouze shodou okolností ten, který tam být měl, ale výsledek je stejný. i ten Miloš je v pravou chvíli "muskej".
v tomhle filmu se vám věci mění před očima a přitom neztrácejí vnitřní spojitost a smysl. příklad razítek, které se ze symbolů naprosto nesmyslné byrokracie, posvěcující školení o nesmírně vychytralé taktice předem připravených ústupů, mění v erotický symbol, je legendární.
mimochodem - zadnice Jitky Zelenohorské dosahuje antické dokonalosti.
i to patří k tomuhle filmu.
a taky mě napadlo, proč přes v popisu vyjádřené pochybnosti, dostává tenhle film tolik hvězd. Menzel s Hrabalem dokážou nenápadně ukázat věci, které velmi dobře známe. třeba že i když se laškuje v pracovní době na kanapi v přednostově kanceláři, nemůže se zapomenout na práci, a je třeba zapsat příchozí telegram. tohle každý zná.
a tohle znají i Japonci a proto mají tak rádi českou kulturu (i když je jim svým plebejstvím jinak dost vzdálená) a proto jsou ostrovy vycházejícího slunce tak pravidelnou zastávkou ČF...
mno, ale to jsem už úplně mimo.
zkrátka jsem jen chtěl říct, že pokud jste nároční a hledáte super filmový zážitek, a pokud jste Ostře sledované vlaky dlouho neviděli, vřele doporučuji.
ten film zraje jako víno.
No, co se dá dělat....
