merhaut:No, trochu by to nadšení mírnil, je to otázka preferencí a dalších souvislostí.

Většina starších japonských vydání zní načančeněji, zvukomalebněji, barvitěji. Bylo to dané mimo jiné i tím, že někteří japončíci nepoužívali no noise systémy. Pokud japončíci udrželi na uzdě svou vášeň pro určitou "estetizaci" nahrávek pro evé uši, byl výsledek parádní (například ELP - Brian Salad Surgery od JVC/Victor VICP-60637)

V poslední době se bohužel i u japonců objevují nešvary typu normalizace, alias komprimace "co to jde" (edice Pink Floyd).
Velké firmy (WEA) začaly vydávatat pod japonskou hlavičkou a v typických přebalech tituly ve zvukově identickém provedení evropské (Hendrix, Eagles, Led Zeppelin a další).
Dalším problémem je to, že internetový trh je zaplevelený ruskými padělky japonců - na to extra pozor. Obi, neobi.

U staršího bigbítu je v současné době na zvukovém vrcholu reediční řada firmy Repertoire, kdy porovnání například titulu Still Life (CD japan Universal, CD Akarma, CD Repertoire) je jednoznačné ve prospěch Repertoire (i když i tam by se našla výtka směrem k určité komprimaci makrodynamiky). Rozhodující je podle mne dnes to, jestli se reediční firma dostane přímo k originál masterům a jak s nimi ten zvukař naloží - ideální je podle mne jen čistý A/D převod, bez no-noise systémů a podobných zabijáků hudby.