Podle mého se pořád opomíjí nejdůležitější komponent. Totiž ten mezi ušima.
Všichni víme, že na naší domácí naposlouchané aparatuře může znít jeden den blbá mp3 božsky, zatímco jiný den nepomůže ani naše nejkvalitnější a nejoblíbenější nahrávka. Prostě někdy nemá mozek naladěno a hotovo, nic se s tím nedá dělat, jen vypnout a přijít jindy, nebo se trápit a řešit kraviny.
Mozek je další nezměřitelná veličina, do dneška ani pořádně nevíme, co v těch palicích vlastně máme. Proto na jednu stranu chápu "měřáky", protože exaktní vyčíslitelná hodnota dává mozku "jistotu". Stejně tak ale chápu "pocitáře", protože jim mozek říká, ano, teď je to ono (anebo naopak).
Čeho se chceme dobrat, pravdy? Co je v tomto případě pravda? A chceme se skutečně dobrat "pravdy" a "vědět", nebo využívat náš smysl, tedy sluch, naplno a důvěřovat mu? To jest na každém z nás.
Dle mého řešení těchto otázek ubírá čas pro vášnivý poslech. Nebo se mýlím?
