Tak jsem (bohužel) přelouskal poslední HER. Naštěstí jsem ho získal zadarmo, takže mi alespoň nebylo líto zbytečně vyhozených peněz. Po téměř roční pauze jsem doufal, že autoři měli dost času na to, aby dali dohromady zajímavý materiál. Nestalo se tak, ale možná je to jen můj dojem.
Pokud ovšem zrovna nehledám zajímavé recenze, je HER docela veselé čtení a celý časopis by tak mohl vycházet jednou ročně, nejlépe na Silvestra. Posuďte sami.

První dávka:
„Všechny frekvence jsou čisté a hodně rozšířené bez toho, abychom cítili nějaká nepřirozená zesílení v nadakustickém pásmu.“

„(Zvuk) působí ostřejším výraznějším zvukem, kdy až s chirurgickou přesností preparuje jednotlivé detaily strun.“

„Reprodukce CD přehrávače je mimořádně bohatá na kmitočty. (Basy) jsou velmi pečlivě tvarovány a precizovány do mnoha tonálních poloh.“

Docela by mě zajímalo, co je to ta hodně rozšířená frekvence. Rovněž autor, vnímající nadakustické pásmo, by si zasloužil lepší práci než jen hodnotit komponenty Zvukově výrazný zvuk, to je prostě pecka, stejně jako schopnost přehrávače tvarovat a precizovat basy. A pokud je reprodukce bohatá na kmitočty (možná i na nadakustické?), mohu očekávat, že to bude hrát dobře, nebo pouze to, že to bude vůbec hrát?

Druhá dávka:
„Nízkých kmitočtů je dostatek, jsou precizně vykreslené, většinou barevné a příjemně košaté.“

„Tato kombinace klasického kónického reproduktoru s mimořádně rychlým páskovým výškovým měničem dává možnost vyniknout obtížně reprodukovatelným zvukům dechů a kytarových strun. (…) Což až někdy překvapí z celkově měkčího nastavení zvukového charakteru.“

„Basová složka (…) ze samotného principu působí klidnějším, ne tak dramatickým dojmem. Hluboké basy (…) jsou schopny hrábnout opravdu do spodních, méně obvyklých frekvenčních oblastí.“

Že jde o high-end, poznám z toho, že autor rozlišuje nízké kmitočty na barevné a nebarevné. Testované zařízení hrálo většinou barevně, tu a tam ale i nebarevně. Navrhnul bych poslouchat je jen v okamžicích, když hraje barevně. Věděli jste, že už z principu nemohou basy působit dramaticky? Bůh to tak chtěl…

U recenzí mě zaujal popis zvukových vlastností. Mistrem zkratky je zejména Miroslav Láb, jehož jinak velmi ctím. U Marantze (11S1 a 11S2) se o tom , jak hraje, dozvíme z jediné věty: „Reprodukce je bezproblémová, široké a nezkreslené pásmo s pevnými a dynamickými basy a nenápadnými čistými výškami jsou zárukou kvalitní stereofonní reprodukce.“ Stejně rychle (2 větami) zpečetí i verdikt nad Luxmanem L-550A. I kolegové se činí: „Hraje to vždycky, pokud je zapojená síť,“ je zajímavým hodnocením Meridianu G95. Účinnost Ceraballů, které se hojně na fórech diskutují, prokoumal HER takto: „Podstavečky Ceraball mají výraznou účinnost.“ A já myslel, že nemají. Nyní jsem přesvědčen a koupím je.

Třetí dávka:
„Aktivní zesilovač HDMI signálu umožňuje prodloužit HDMI signál až do délky 40m.“

„Poslech trianglu, hi-hatky a velkých bubnů byl pro mé hodnocení poměrně určující…“

„Poslech této dvojice (Audionet) je unikátně příjemný a je překvapující, že vychází z (…) komponentů vzhledem ke kvalitě poslechu i cenově vstřícných.“

Joj, to je ale dlouhý signál a ještě si ho můžeme prodloužit! A každý máme nějakou úchylku, tak proč neposlouchat bubny s trianglem a hi-hatkou. Může to být docela hustý nářez, ale asi to má i vedlejší účinek na mentální stav recenzenta. Co se týká Audionetu, na první pohled to vypadá OK, ale v závěrečném hodnocení je jako minus vytýkána komponentům vysoká cena. Tak je vstřícná nebo ne? Čert aby se v tom vyznal.

Časopis se tak stal sbírkou propagačních letáků vyvolených studií. Alespoň se dozvíme, co je nového, což se také počítá. Autoři naneštěstí slibují, že další číslo vyjde již na podzim. Možná by bylo lépe odejít včas a se zbytkem cti, než protahovat agónii donekonečna. Ach jo… Ještě že se alespoň vynořují nové projekty (audiodrom, hifi-voice…).

Jsem taky na rozpacích,když někdo popisuje zvuk sestavy.

Ono je to fakt o tom,jak to človíček cítí a jak to celkově vnímá.Čím vzletněji,básnivěji,emocionálněji jsou popsány,tím míň tomu popisu věřím.
Z druhé starny,aniž bych chtěl jakkoli snižovat erudici hodnotících v časopisech,kdybych jim za plentou pustil všechny ty sestavy aniž by věděli co poslouchají,zajímalo by mne,jaké by bylo hodnocení.

knoflicek
Získal jsi ho zadara,tak Tě to opravdu tolik žrát nemusí .
Je v tom spousta peněz a důvěra prodejců.Věřím,že se fakt složitě balancuje při vyjádřování a popisu zvuku u přístrojů,které zřejmě všechny hrají pro normálního smrtelníka výborně a rozdíly jsou asi v nuancích a vkusu posluchače.Případná kritika může působit i směšně u přístroje,který má sice nějakou minimální mušku(kterou by odhalilo netopýří ouško),ale pořád hraje v porovnání se strojky spousty čtenářů o řád jinou ligu.Tak jak to teda popsat?Asi nejlepší by bylo nenapsat nic,ale něčím se to potisknout mezi obrázky musí,že. Suchá řeč technických údajů taky všechny neuspokojí a tak z toho vylezou vlastně jen ty neubližné propagační drbky.Protože co si budem povídat,kdo je u nás takový frajer,aby veřejně a profesionálně sestřelil nějaký strojek za půl mega,protože mu subjektivně v něčem nevyhověl a ještě si s úsměvem potřepal pravicí s dovozcem nebo prodejcem daného strojku a požádal ho o další přístroj do testu?Tito frajeři se asi vydáváním nějakého plátku neživí a ani by dlouho neměli co testit.Pokud si chcou novináři strojky půjčovat,nemohou moc zlobit .
Pokud jde o audiodrom.cz je to to samé v bleděmodrém.

Korýš

Kolik z kritizujících těchto časopisů někdy vůbec slyšelo nějaké recenzované přístroje,a pokud ano,kolik z těch dražších a navíc naráz pohromadě?

Moc by mne zajímalo,kdyby měli popsat zvuk z nich se linoucí,jak by to vypadalo.

Je fakt,že pár grafů z měření by důveryhodnost výrazně (alespoň u některých čtenářů) dodalo.

boxer
Souhlas.Asi tak nějak jsem to myslel

Například kdo si přečte toto,a neslyšel tyto bedny na tomto zapojení,si může myslet taky cojávímco.
Pravda je to ale pravdoucí.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TOP 20.5.2008 Stanislav Malý
Libelu přibalují výrobci ke gramofonům, výjimečně k CD přehrávačům, ale k reproduktorovým soustavám?! Nečekané, ale je to tak. Německá firma Audio Physic s krédem „No loss of fine detail“, tedy „Žádný jemný detail nazmar“, překvapuje audiofily už přes dvacet let novými nápady. Aby reprodukci co nejvíce přiblížila originální nahrávce, firma u svých reprosoustav stále analyzuje a vylepšuje měniče, výhybky i skříně. A na modelu Scorpio vidíme, jak dokáže menší výrobce konkurovat obřím firmám.


Snahu o zpřesnění reprodukce prozrazuje už mírně zakloněná, nápadně dokonale provedená ozvučnice s úzkou čelní stěnou, což umožňuje uspořádání basových měničů do párů na bočních stěnách. Skříně vyrábí dánská firma, dodávající ozvučnice také pro špičkové modely značek KEF, Naim či Tannoy. Ke stavbě používá desky HDF, u nichž jsou vlákna celulózy lisována pod vyšším tlakem než u desek MDF, z čehož vyplývá vyšší pevnost i hmotnost. Perfektní odýhování stěn na vnější i vnitřní straně snese přísná měřítka. „Sendvičové“ uspořádání zvyšuje hlavně odolnost proti vibracím. Dýha nesahá všude až ke hranám desek HDF, jež bez povrchové úpravy pohlcují část akustické energie, proto uvnitř nenajdete skoro žádný tlumicí materiál.

Nezlomný škorpión
Vnitřní příčky zvyšují odolnost skříně vůči rezonancím a dělí vnitřní objem na dvě části: mezi basové a středobasové reproduktory. Přestože basové využívají společnou část, podporují vyzařování nejnižších kmitočtů ještě dva bassreflexové „výfuky“, které vyúsťují k zemi a na zadní stěně. Akustická energie tak vychází z prostorově vzdálených bodů, což spolu s konstrukčním řešení skříně, jejíž nerovnoběžné bočnice narušují pravé úhly, omezuje riziko stojatého vlnění v místnosti. Stabilitu štíhlé skříně zvyšují příčné ocelové nosníky, jež přesahují půdorys a na koncích jsou osazeny „spiky“ - ty lze po sejmutí plastových krytů nastavit seshora, takže s libelou docílíte u soustav snadno stabilní pozici. Na zadní stěně najdete antivibrační svorkovnici s párem šroubovacích terminálů pro reprokabel, kterou tvoří hliníková deska, k níž je zevnitř uchycena také výhybka. Deska má z druhé strany neoprenové těsnění, potlačující svým tlumením přenos vibrací ozvučnice na výhybku i šroubovací terminály - reprokabely totiž vedle elektrického signálu přenášejí také mechanickou energii, která je vzhledem k signálu orientována v opačném směru. Eliminace chvění zesilovači prospívá, vždyť se už dlouho používají antivibrační nožičky právě kvůli snížení tzv. mikrofonie. Scorpia lze objednat také se dvěma páry šroubovacích terminálů pro bi-wiring.

Reproduktorová rošáda
Každá reprosoustava je osazena čtyřmi basovými, dvěma středobasovými a jedním výškovým měničem. Basové reproduktory Peerless o průměru osmnáct centimetrů mají membrány téměř o stejné ploše jako jediný o průměru třicet osm centimetrů. Výhoda menších, lehčích membrán s měkčími závěsy se projevuje vyšší rychlostí reakce. Čtyři basové měniče v protilehlých párech s „magnety k sobě“ jsou zapojeny s identickou fází, takže membrány měničů se pohybují současně proti sobě. Tato „push-push“ konfigurace zaručuje, že síly působící na skříň se navzájem vyruší a rezonance skříně poklesnou (údajně o 20 dB!). Díky menšímu objemu zmařené energie je zvuk čistší, s nižším podílem parazitních kmitočtů, méně rozostřený a s lepší lokalizací. Více energie jde tak do přímého zvuku, který získává na dynamice i lepším přenosu impulzních signálů - soustavy hrají s vervou i při nižších hlasitostech, takže k vybuzení postačí zesilovač s menším výkonem.
Středobasové měniče o průměru patnáct centimetrů ctí rovněž značku Peerless, všech sedm měničů ovšem u Audio Physic modifikují. Po demontáži zjistíte, že horní má zdvojený magnet a pokrývá pásmo 150-2800 Hz, zatímco spodní jen 150-500 Hz: soustavy Scorpio jsou tříapůlpásmové. Nejvyšší kmitočty jsou v kompetenci vysokotónového reproduktoru Vifa s kalotou o průměru dva a půl centimetru mírně zapuštenou, což zužuje rozptyl odražených kmitočtů a přesně navržené zaoblení horny napomáhá optimálnímu vyzařování. Pro Scorpia zvolil tým Audio Physic reproduktory s vyšší účinností, což spolu s menším podílem absorbované akustické energie skříně vedlo také k vyšší citlivosti. Cílem totiž bylo nabídnout reprosoustavy pro majitele elektronkových zesilovačů. Výrobce přibalil i podrobný popis optimálního umístění včetně informací o záludnostech akustiky poslechové místnosti. Reproduktorové soustavy Scorpio mají velmi široký úhel vyzařování, takže můžete ještě rozšířit jejich stereofonní bázi.

Netopýří ucho
Reprosoustavy Audio Physic Scorpio nedostatkem basů rozhodně netrpí, čtyři hlubokotónové měniče nelze nevnímat a brzy zaznamenáte i jejich charakter: basy jsou diferencované, jadrné a pevné, vyšlechtěné na rychlost i preciznost. Čistá, nezvykle rychlá reprodukce má výrazný drive, vysoce živý charakter a blíží se podání elektrostatů. Hrají napříč žánry s nadhledem a vysokým rozlišením. Excelují nejen u komorní hudby, kde vynikne ukázková transparence a lokalizace nástrojů i hlasů (Purcell) a nezkreslené podání vokálů (Traore a Harper), ale snadno sledujete i proplétání melodií nástrojů (Bach). Náročnější sousto představuje výtečně nahraný big band (D’Rivera), velký orchestr (Haydn) i jazzové trio (Loussier a Williams). Scorpia podávají dynamiku i prostor nahrávek při vysokých hlasitostech bez omezení, posloucháte jen hudbu. Skvěle hrají i potichu, nezaregistrujete tak velký úbytek detailů jako u konkurence se zde nekoná. Soustavy Audio Physic Scorpio mají výjimečné zobrazení prostoru - z nahrávky slyšíte prostor přesahující jejich bázi. Zvuková scéna je nebývale široká, rovnoměrně obsazená, bez „akustické díry“ uprostřed.



Na čem se testovalo
Test proběh v pražském High-End Audio Studiu v Belgické, kde sestavu tvořily komponenty Primare: CD přehrávač CD 31, řídicí předzesilovač Pre30 a referenční koncový stupeň A 32. K propojení přehrávače s předzesilovačem posloužily symetrické kabely XLR Van derHull Orchid, do koncového stupně pak Neotech KHS 189, byly použity reprokabely Neotech NS 012063. Pro srovnání posloužila ještě sestava z CD přehrávače Pathos Endorphin v alternaci s komponenty Copland (řídicí zesilovač CTA 305 a koncový CTA 520) a integrovaným zesilovačem Pathos Logos. Mezi testovacími disky figurovaly kompaktní disky Jacques Loussier Trio plays Debussy (Telarc/Classic, 1998), King Sunny Adé: Odú (Atlantic, 1997), Rokia Traore: Vanita (Label Bleu(Classic, 2001), Tony Williams Trio: Young A Heart (Columbia/Sony BMG, 1996), Paquito D’Rivera: Portraits Of Cuba (Chesky 1996), J. Haydn: Symphony Nos.100&103 (Telarc/Classic, 1991), Ben Harper + Blind Boys of Alabama: There Will Be A Light (EMI 2004), H. Purcell: Dido and Aeneas (Brilliantclassics, 2004) a J. S. Bach: The Motets/M. Jung (Tacet 2001).

Proč si je koupit?
Reprosoustavy Scorpio jsou nenáročné na umístění v pokoji, nabízejí skvělý vzhled i zvuk. Šířka virtuálního studia přesáhne vlastní bázi reprosoustav. A za příplatek dvacet tisíc korun můžete získat soustavy dýhované nádherným makasarským ebenem.


***

AUDIO PHYSIC SCORPIO
CENA: 119 990 Kč (třešeň)

typ tříapůlpásmová s bassreflexem
frekvenční rozsah 30 Hz - 33 kHz (bez udání pásma)
impedance 4 omega
citlivost 91 dB/Wm-1
dopor. výkon zesilovače 25-200 W
rozměry (š x v x h) 1100 x 204 x 390 mm
hmotnost 27 kg/ks

Tohle je podle mne slušná a vypovídající recenze. Škoda, že obdobné nenajdeme právě v HER.
Např. výše zmíněné recenze M. Lába jsou jedna jak druhá a zjevně jej to nebaví.

Mih

To s tebou musím souhlasit,že ty recenze jsou jako přes kopírák.Pokud nevíš o kterém přístroji je řeč,tak tam můžeš dosadit cokoliv.

Z druhé strany by bylo právě hodnověrnější méně vzletnosti,více faktů a ty podpořené grafy.Znalý člověk pochopí,neznalému to je stejně jedno,co se tam píše.

Mě osobně jsou vzorem recenze ze starších čísel Hifichoice. Stačí si jich pár přečíst (dnes už se dají dohledat jen na archive.org) a je jasno. Panel posluchačů, píše se hlavně o výrazných charakteristikách a vlastnostech, jež překvapí (příjemně i nepříjemně). Sem tam odkaz na to, co se poslouchalo, pokud je to skladba, ve které zrovna někomu něco vadilo. Autor ví, co se poslouchá, panel posluchačů myslím ne. Ale přečtěte si sami. Docela rád mám i recenze či spíše články ve Stereophile.
Důvody, proč je to u nás většinou jinak, zde byly popsány. A taky kvůli nim možná skončily některé naše časopisy. Nám už to může být šumák, ale když jsem začínal, měl jsem pocit, že v těch časopisech se něco dozvím a to něco je k něčemu.

Raduji se nad každým dobrým článkem, který někde vyjde. Pan Stanislav Malý píše výborně v testu RPM-1 a Tube Box II. 10 let staré články pana Václava Škardy v Audio-video Revue jsou pro mě dodnes nedostižné. Suchý styl p. Lába je nekonfliktní a bezobsažný.
HER si kupuji rád, pro krásné fotky a minimálně analogový koutek. Občas to najde někdo z venku v regálech marketů a třeba se mu to zalíbí.

Knoflíčku, i kdyby nic z testů nebylo použitelné, seznam poslouchaných nahrávek je zajímavý. Recenze nahrávek vzadu také. Souhlasím s Korýšem. Jak bys docílil zápůjčku dalšího přístroje po strhání v testu? Jde to jen mezi řádky.

Audiodrom má seznam zapůjčených komponentů, bez testu. Autorům se v dané sestavě komponent nelíbil. Mohli se zmýlit. Mohli mít pravdu. Nikdo se nenaštve a já si dám na tu věc bacha. Znáš jinou cestu?

Má sestava je důkladně popsaná návštěvami kolegů. Korýš četl většinu mých i kolegiálních popisů toho efi-zvuku. Překvapil mě očekáváním změkčeného mlhavého zvuku levných elektronkových zesilovačů. I přes přítomnost elektronky v CD přehrávači, je přednes dynamický bez zahlazení výšek.
Osobní dojem a zprostředkované pocity jsou nepřenosné. Kdo našel hranici popsané emoce a srozumitelného technického popisu, je člověk povolaný, vzácný a těším se, že jich pár je.