My mladí kluci stále ještě vzpomínáme na legendární festival na Woodstocku, někdy mám pocit, že to bylo včera. Od té doby co jsem se rozhodl odejít od DK, jsem si tento festival již nikdy nepřipomínal přesto, že jsem měl kdysi doma vše co o tomto festivalu bylo natočeno. Před chvilkou se mi dostalo do ruky CD, které jsem okamžitě přenesl do PC, protože jej musím vrátit a to

Alvin Lee,CD „ Alvin Lee in Tennessee“, vydání 2003.

Okamžitě jsem omládl o mnoho, mnoho let. Ano – je to ON, kytarový velikán s Gibsonem od Woodstocku polepeným mnoha nálepkami, takže je dnes stejnou legendou jako její majitel.
Přesto, že je to hudba mého mládí, ten podmanivý a hlavně melodický rytmus dokázal u zrcadla rozvlnit i moji vnučku, která jinak poslouchá hudbu pro mne neposlouchatenou.
Hráče z jeho bývalé sestavy Alvin Lee Band na CD nahradili jiní velikáni a to D. J. Fontana (dr) a Scotty Moor, doprovodní hráči další legendy Elvise Preslyho, ale na výsledku to není vidět, ba naopak, prostě zjistíte že klasický rock stále ještě žije a je šokující zaposlouchat se ve skladbě „Tell Me Why“ jak si Lee pro sebe píská melodii kterou současně bravurně hraje. Mistrně zahráno a nahráno, máte před sebou rozloženu celou skupinu, vlevo Tim Hinkley s hammondkami, Peter Pritchard s basou, v pozadí D.J.Fontana s bubny a tak bych mohl pokračovat....

Ano, je to Rock'n'roll, který letos slaví 55 let vzniku, narozeniny má skoro v ten samý den ( 12.dubna 1954) jako já (ale o několik málo let později), ale bez něj by třeba nebyli ani Beatles, Rolling Stones, The Who, Led Zeppelin a jiní..., na které se mnohdy často zapomíná.

Dostalo se mi do ruky další CD Alvina Lee, nazvané Saguitar, které nahrál v roce 2007 u nahrávací společnosti R.A.R.E.


Snad proto že je zde již Lee starší, je takové "pohodlnější", poklidnější, méně uspěchané, zacházející až do blues, ale přesto klasicky rock-n'-rollové. Nádherně nahrané, plně využívající všeho co dvoukanálová stereofonie umožňuje a to v plné míře, nic není polovičaté, odfláknuté. Z nahrávek přímo čiší radost z prožitku a jedinečnosti chvíle při nahrávání, kdy se prostě daří. Že zde zachází až do blues jsem se již zmínil, ale použití klasické basy v roce 2007 jsem si ve skladbě "Memphis" plně vychutnal, přece jen dnes není tak obvyklá. A on se nebojí použít jak elektronického zvuku, tak i akustických kytar. Stále mi leží v hlavě melodie skladby "It's All Good" protože ji znám i z podání některého z našich zpěváků, ale ne a ne si vzpomenout. Snad někdo z vás si vzpomene, přeji příjemný poslech.