Anna Ternheim - Halfway to Fivepoints (2008)
zatímco předchozí deska měla svůj "sound" nebo jak to říct, prostě byla "atmosférická", tenhle kousek, vydaný o 10 měsíců později, je jiný. písně jsou stále typické pro Annu, pomalé, minimalistické, o milencích i o osamělosti, jen se zvuk výrazně pročistil a celá krása je postavená na mixu jejího nádherného, lehce zastřeného a sametového hlasu (popravdě si neumím představit, jak vypadá koncertní podoba písní). vokální struktura není výsledkem nějakých studiových kouzel, nejde o zdání bohatosti, o nakopírování a studiovou úpravu jednoho partu, ale každá linka je nazpívaná zvlášť s nápaditými drobnými odchylkami a následně je vše poskládané do promakaného celku (zkrátka minimalismus).
ano, je to sice popík, ale skvělý popík (přinejmenším polovina alba je dlouhodobě poslouchatelná, což u současného popu není marný výsledek).
pokud máte rádi noční meditaci u neagresivní hudby, tak tohle by se vám mohlo líbit.
švédi svou Annu milují. nedivím se.