


Takže v mé diskografii má nezastupitelné místo i country a v něm přední místo Garth Brooks. Mám celkem 7 jeho CD a to The Hits a soubor 6 CD pod názvem The Limited Series. Každé CD jiné, každá písnička jiná, ale všechny mají jedno společné: Poslouchatelnost, melodičnost, nezaměnitelnost... Vždy je jeho hlas vytažen dopředu, ale doprovod tím vůbec netrpí, ale naopak: Je to velký zvuk, velký SOUND, orchestr nehraje "druhé housle" , ale je jeho rovnoceným partnerem...
Jedna písnička se ale diametrálně odlišuje od zbytku: The Thunder Rolls . To již není country, to je filmová hudba v tom nejkrásnějším slova smyslu. Stereo natočené s naprostým prostorem, kdy bouře přichází z leva, najednou je kolem Vás a po vrcholu odchází s deštěm v pravo.. Hledáte zbývající repra, ale nenajdete, není to 5.1, ani 7.1, ale stereo a přitom ta bouře je okolo Vás a do toho smutný, melancholický a chlapský Garthův hlas...