Mám rád dobré ženské hlasy a rád je poslouchám.
Dal jsem tentokrát na doporučení Alesky a pustil si zmíněnou placku.
Ach jo.
Milionkrát hraný na výstavách bezpohlavní jazz,bez nějakého většího muzikanstkého "nadšení",nuda a šeď. Je mi líto,ale toto tedy ne.Toho jsou všude mraky.
Navíc mě se zdající francouzký akcent taky nicmoc.
(Není to ovšem tak zlé,jako mnou nedávno po hodně dlouhé době puštěné ELOY.Hudba dle mého výborná,ale jen do chvíle nástupu Franka Bornemanna a jeho neskutečný německý akcent,že angličtina zní jak němčina.Hrůza,jak to tahá za uši).
Jaká to byla slast,když jsem tam šoupl jazz-blues-rockovou sestavu (otázkou je co převažuje,myslím si že jasně rock)
nadupaná,perfektně muzikantsky zaranžovaná hudba,vynikající zpěv Chris Farlowea,hammondky,perfektní přesná rytmika,výborně sejmuté bicí.V některých místech jako Procol Harum za největší slávy.
Slast.