Kdo má rád Renaissance, bude mít rád i JULIAN´S TREATMENT.
Julian´s Treatment - zapomenutý art-classical rockový klenot, u jehož poslechu si spousta z nás uvědomí, kolikže úžasné muziky bylo před každým z nás donedávna ukryto v zaprášených archívech …
Julian Jay Savarin se narodil v r. 1942 Dominikánské republice, v jeho žilách koluje francouzská i černošská krev, ve svých 20-ti letech se ocitl spolu s rodiči ve Velké Británii a začal naplňovat své literární i muzikantské ambice, nakonec Londým byl v té době uměleckým pupkem světa.
V jazzové skupině Europe začal dostávat konkrétní kontury jeho sen, zhudebnění vlastní třídílné scifi novely Lemmus One: Waiters on the Dance, Lemmus Two: Beyond the Outer Mirr and Lemmus Three: Archives of Haven, začínající kolonizací Země.
Zakrátko vykrystalizovala ustálená sestava: z Tottenhamu pocházející studiový baskytarista John Dover, kytarista a flétnista Del Watkins, bubeník Jackie Drum Drummond a Australanka usazená v Londýně, zpěvačka Cathy Pruden.
V jednom z rozhovorů, z června 1970, při příležitosti ukončení nahrávání, mladý ambiciózní umělec prozradil, že plánuje postupné vydání tří alb.
Dvojalbum A Time Before This vyšlo ještě v témže roce u firmy Young Blood.
Skupinou dala svou hrou celému projektu nový rozměr. Sound se opíral především o vzrušivou klávesovou hru Juliana, která svou mohutností neustále naplňovala scénu, a divadelně melodramatický vokální projev Cathy Pruden. Jako příměr bych použil označení razantnější Renaissance.
Jay Savarin později komentoval své tehdejší muzicírování slovy: „naše hudba nebyla prvoplánová, věřil jsem, že ji lidi přijmou i s jejím apelem a poselstvím, většina skupin svou hudbu uzpůsobuje aby působila okamžitě a především na tzv. „první signální soustavu“, já jsem si přál, aby posluchači o naší muzice přemýšleli, aby oslovila i jejich duchovno, představivost.“
Kapela absolvuje několik koncertů, mimo jiné po boku Deep Purple a Blonde on Blonde (London Lyceum 5/7/1970).
Koncem roku 1970 ale Julian´s Treatment končí. Savarin se vrací načas k literatuře, koncentruje se na druhý díl své trilogie.
Po čase dává s pomocí starého známého, producenta a majitele nové firmy Birth Records Mikiho Dallona (majitel labelu Young Blood) dohromady nové muzikantské seskupení, aby zhudebnil další část svého díla, tentokráte už pod svým jménem. Ze staré sestavy zbyl on a baskytarista John Dover. Cathy Pruden se mezitím vrátila domů. Ansábl dále tvořili: Nigel "Zed" Jenkins – kytara, Roger Odell – bicí a Jo Meek – zpěv.
Pevný pružný vysoký vokál Jo Meek (Catapilla) album Waiters On The Dance vydané až v r. 1973 doslova rozsvítil a posílil paralely na Renaissance s Annie Haslam.
Nahráním alba (v průběhu roku 1971) společné aktivity zúčastněných končí, Dover a Odell později spolu tvoří rytmickou sekci Shakatak, Jay Savarin se jako hudebník naposledy projeví počátkem 80´spoluprací na filmu Iana Lloyda Face of Darknes.
Julian Jay Savarin svou trilogii nakonec dokončí, pod definitivním souhrnným názvem The Lammas Trilogy a má s ní úspěch v Japonsku. Od té doby se věnuje jen psaní. Na svém kontě má několik desítek titulů.
Obě Savarinova alba vyšla i na CD, jak samostatně, tak i souhrnně pod názvem Trilogy.
Každý, kdo má rád Renaissance, dívčí zpěv a klávesy vůbec, by měl Julian´s Treatment i sólovku Juliana Jay Savarina vyzkoušet.
Jaromír Merhaut - verze pro Spark 1/2008
Pro hrubou představu
http://www.youtube.com/watch?v=v9K0DQgtEEo
http://www.youtube.com/watch?v=vk2LPVRy9Qw
...mám původní zakoupené kdysi dávno v Praze na burze. Výborná muzika. 
