Krátce po sobě vyšly violoncellistovi Yo-Yo Movi dva nové projekty, které dobře zapadají do jeho dlouhodobého směřování, jehož leitmotivem je hledání zajímavých inspirací, témat. Výsledkem jsou pak často desky, které překračují hranice klasické hudby nebo jsou zajímavé alespoň svojí atmosférou. Jako inspirační zdroj mu už posloužilo tango, Bach, appalačská hudba, bohatě strukturovaný svět hudby asijských zemí. Teď to byla neopakovatelná atmosféra a energie Paříže na přelomu 19. a 20. století a brazilské latino, zde ovšem často velmi sofistikovaně zpracované.
Na pařížské desce cellista potvrzuje svůj světový kredit. Skladby, které jsou vesměs buďto jeho, nebo autorskými transkripcemi původně houslových kompozic, hraje kultivovaně, s vytříbeným stylem a s obrovským technickým nadhledem. Známá Massenetova Meditace a virtuózní Saint-Saënsova Havanaise vhodně doplňují dva oblíbené kusy: Faurého Sonátu č. 1 A dur op. 13 a Franckovu Sonátu A dur (původní autorova transkripce). Klavírní party velmi dobře zvládla cellistova dlouholetá spolupracovnice Kathryn Stott, jež hraje i na druhé desce.
Ještě zajímavější je brazilský projekt. Jednak samotnou hudbou, kdy často lidový základ skvěle aranžoval Jorge Calandrelli a výsledek je dynamický, plný živé, báječné hudby, jednak účastí vynikajících muzikantů: brazilský perkusní mistr Cyro Baptista, klarinetista a kubánský emigrant Paquito D'Rivera, brazilský pianista Cesar Camargo Mariano, skladatel a multiinstrumentalista Egberto Gismonti, bratrská kytarové dvojice Sérgio a Odair Assadovi a další. Radost z hudby se určitě přenáší na posluchače a nad virtuozitou Yo-Yo My a jeho přátel se tají dech, sedíte v pohodlném křesle a usrkáváte tequilu nebo kubánský rum a je vám dobře. Tak takhle jsem dopadl já a věřím, že nebudu poslední.