Casea Orion lite je nový počin pana Vrány, konstruktéra firmy Casea.
A jelikož mám dobrou zkušenost s Casea Cepheus mk2 synchro, rozhodl jsem se pořídit si vyšší model.
Zdrojem jedniček a nul je u mě pc, určený pouze pro přehrávání wav a flac souborů. Hraji většinou obrazy cédéček vyrobené v EAC, upsampling na 176,4 kHz a přes Juli@ tím krmím DAC. Orion má své hodiny, podle kterých Julča tiká. Tedy "Clock" z DACu do PC a "data" z PC do DACu. Z D/A převodníku kabelem Kimber KS1036 rovnou do konc. zesilovače Accuphase P-450 a následně do mých miláčků - Persona grata. Více zde.
Asi některým z vás neuniklo, že jsem zde prodával velice povedený cd přehrávač Accuphase DP-510, do té doby nejlepší můj zdroj zvuku. Takže mé srovnání bude právě s Accuphase a s Cepheus mk2. Už Cepheus hrál velice slušně v porovnání s několikanásobně dražším Accuphase. Ale rozdíl byl měřen v detailech a nuancích. Fejz měl více barev, analogovost, hřejivě libé tóny pro posluchačovo ucho. Cepheus měl přesnost, preciznost a čistotu nahrávky. Po pravdě řečeno, nejraději bych zkombinoval přednosti obou.
No a v Novém Jičíně mě vyslyšeli
a výsledek zde popisuji.Opravdu, při poslechu Oriona se jedná o přednosti špičkového Fejze a preciznost Cephea dohromady. Z poslechu jsem si dělal (pro fórum) poznámky a popsal tři stránky notýsku. První postřeh byl - nic se neděje. Žádné výrazné bum-cink, žádný holografický prostor, NIC, co by na sebe upozorňovalo.
A právě to NIC mě do sebe vtahovalo a za mou trpělivost poslechu se odměňovalo postupně těmito atributy:
-Orion hraje vše čistě.
-Jemné "barevné detaily každého z nástrojů vynikají svým vlastním charakterem. (Na rozdíl od Fejze, který dával všemu lehce stejný nádech stejné analogové hřejivosti).
-Větší dynamika
-Piano je "živé".(Asi tak, jako rozdíl klasického piana vs. (slušného) piana digitálního).
-Vše je malinko níže posazené, řekl bych, že se ztratila zrnitost výšek, nebo spíše digitalizace nahrávky, jasně, Orion evokuje zvuk čistého analogu, až by jeden věřil, že nehraje digitál!
-Klarinet: ty nejnaléhavější tóny již netahají za uši.
-Každý zvuk v nahrávce má své vlastní místo v prostoru.
-Předozadní prostor jde daleko k sousedce (snad se jí to líbí tak jako mě).
-A toto je zajímavý postřeh: Nástroj a dozvuk nástroje. Jasně slyšitelné rozlišení, co co je. Dozvuk je tak zřetelný, až je s podivem, co lze zaznamenat do nahrávky.
-Šum svistu-Výletní parník po Amazonce: zvuk odešel zdí vlevo, obešel sousedy a vrátil se ke mně zdí vpravo. Unbelievable!
-Lucka Bílá: zpívá živě, v mé poslechovce. "Dobrý večer paní Bílá, mohu nabídnout kávu, či kvalitní oolong?"
-Colorfactory: větší prostor, než Accuphase,
z poslechu jde klid, vyrovnanost, pohoda, prostě Colorfactory.
-Vokály. Co jiného bychom měli být schopni lépe rozlišit, než lidské hlasy? A právě ty znějí bravurně, reálně.
-Na závěr několikahodinového poslechu jsem si dal Kodo, japonské bubínky, bubny, perkuse, chrastítka a cinkátka, kotle a kotlíky (profesionální bubeník promine). To hrálo neuvěřitelně. Kapitola sama pro sebe. No jak je Kodo zvukově rozličné a bohaté!! Každý nástroj, každá blána, každé dřívko a paličky z různých materiálů. Ne-u-vě-ři-tel-né.
Podtrženo sečteno, použiju zde obsah sms, co jsem posílal kolegovi Jiřímu V. ze Slaného. Ptal se mě:
„Orion stojí 2x tolik, co Cepheus, ale bude hrát 2x lépe?“ Odpověděl jsem mu ještě v noci:
„Orion stojí 2x tolik, hraje 2,5x lépe
.“Na závěr doplním, že vše, co zde píši, je můj subjektivní názor. Nejsem žádný absolutní "sluchař", mám jen rád hudbu, věnoval jsem jí spoustu času a peněz, což je asi vidět i na mém aparátku.
) 115 tisíc 
