Jedno ze zvukove (i obsahove) nejlepsich alb,ktere mam doma na cd mediu. Predevsim separace jednotlivych nastroju a detailnost nahravky je fascinujici. Panove od mixazniho pultu zaslouzi poklonu.
Vydano Capitols record Inc. 2002.

To ještě někde mám v šuplíku na CD nebo dokonce DVD? Už nevím přesně, přehrávače CD/DVD jsem zrušil a tohle roky neposlouchal, přestože kdysi moje hodně oblíbené, dík za připomenutí.

Edit: Tak ono to vyšlo na CD, SACD a prodává se i jako high-res FLAC a možná i jinak...
CD jsem rád poslouchal, protože pěkná hudba i vydařená nahrávka. Možná zkusím někde vyhrabat a možná koupím znovu i v high-resu: https://www.prostudiomasters.com/album/page/318

Dva roky po vydání na cd , vyšel v roce 2004 titul u společnosti Blue Note i na 120gr.elpíčku, zvuk lp v této verzi je úžasný.
V témže roce vydal titul též Classic Records jako audiofilskou verzi na 200gr.lp.

Mám tu verzi od Classic Rec. Je fakt, že zvukově to nemá chybu, akorát je zajímavé, jak se někdy změní vkus. Dneska už ji nemohu vůbec poslouchat, příjde mi to takové "unylé"... máte to někdy taky tak?

Onu unylost způsobuje zpěv ve stále stejné poloze a nástrojová řídkost.
Krásně sejmutá basa a piano to nezachrání, všechny tracky ve stejném středním až pomalém tempu, zkrátka navzdory výbornému zvuku tomu chybí emoce, To je to co dělá hudbu záživnou.
Já zažívám stejné pocity nezáživnosti u Diany Krall, navzdory tomu,že tam o nástrojové řídkosti nemůže být ani řeči.

vítek - já to mám taky přesně tak.Hodně to mám s tzv. "ženským hlasem"-muzika příjemná a většinou vždy dobře nahraná-ale časem unylé a nudné-pro mě prostě bez šťávy a drajvu.Např. Diana Krall-Liz Wright-atd.je to tzv. "šukací jazz" který hraje dobře ale pak je to nuda.Ale chápu,že každý to má jinak.Mám dost kamarádů,kteří mají slušné aparáty a pouštějí na nich právě podobnou muziku nebo jazz a klasiku,protože nic jiného jim na tom dobře nehraje.Když si pustí jejich staré oblíbené Urijáše nebo Sabbaty-tak to po chvilce vypínají kvůli zvuku.Většina z nás dobře ví,že jeden z největších problémů ve zvuku je s kvalitou nahrávek a ne každý má doma sbírku audiofilních nosičů od MFSL,SHM-CD atd.Nebo dobré gramo a dobré edice vinylů apod.Proto už jen s úsměvem sleduji hádky o kabelech,zahořování atd.Radši si něco pěkného pustím a je mě lépe.Právě třeba novou placku od Greta Van Fleet

Dasta
Souhlas, naprosto přesně popsané

Paul
Jo, toto byl mmch. u mě jeden z dílčích důvodů (i když ne ten hlavní), proč jsem nakonec prodal svou velkou aparaturu (paradoxně ve chvíli, kdy byla konečně max. spokojenost s jejím zvukem). Hrálo to krásně, ale také byl hrozně slyšet rozdíl v kvalitě nahrávek. Takže ve finále jsem poslouchal 20 stále stejných desek a stále něco analyzovat, třeba starý bigbít nebo folk jsem radši vůbec nepouštěl. Dnes mi to hraje všechno stejně mizerně, ale bez problémů si k vaření pustím na plné koule třeba starý živák Omegy (zrovna teď...) a baví mě to poslouchat. Jen mi pak děti nechtějí ta pálivá jídla jíst...

Paul, zdaleka ne všechny tituly od MFSL hrají lépe, než normální řadové vydání-mluvim tedy o LP. Např. The Cars " Shake IT Up" v porovnání s běžným původním vydáním dopadne doslova žalostně, daly by se jmenovat další věci, to však není předmětem diskuse.
Desky UH a Black Sabbath mají zvuk na lp víc než dobrý, u těchto věcí však vítězi obsah, zvláště pro pamětníky, jako jsem já.
Na žádném jiném médiu než LP, si je tolik neuziješ, to mně věř.

O Dianě jsem radši nepsal, přestože mám dvě DVD-A, taky už neposlouchám. A to přitom ženské hlasy mám moc rád. Mile mě překvapila poslední věc od Macy Gray, kterou jsem znal spíš v popově taneční poloze...
Lp Greta V.F. je na cestě....

Nahodou sme impulzivne zasli tento rok na jar na Norah Jones v Milane,
ked uz sme tam boli.

Uprimne povedane, raz stacilo. Moja manzelka tomuto typu koncertu hovori “odnikial nikam”

Ale aj ja pouzivam, niekedy, tento album, ked chcem niekoho, kto v zivote nepocul
serioznu aparataru ohurit. Kazdy to pozna, malokomu to vyslovene vadi a nahrate to je fakt dobre.

No,ja to mam tak,ze kdyz uz podobny styl hudby miluju(jones,krall,stacey kent),tak poustim,jen kdyz mam takovou tu introvertni naladu a uzivam samozrejme bezvadneho zvuku. V ostatni dny vyvažuji dalsim oblibenym stylem a to sice progrockem,kdy se necham nakopnout floydy,skupinou yes,rush,či marillion nebo jethro tull. Tam uz, jak to tak byva, je zvuk preci jen o necem jinem,ale to neznamena,ze by stal za prd. Proste hraje povicero nastroju najednou ve špičkách a u nekterych nahravek se holt clovek musi smirit s tim,ze je z toho obcas zašmodrchaná koule. Aparatury na vsechny styly v bezvadne kvalite neexistují.

Norah JONES v mé sbírce neobstála ve srovnání s ostatními zástupkyněmi easy listening proudu. Narozdíl od D. KRALL je její tvorba už moc jednotvárná a nezáživná. Povrchní hudba akorát tak do rádia. Při hlubším poslechu bije do uší nenápaditost a prázdnota.
Čím mám kvalitnější aparaturu, tím víc si hudbu užívám. Na špičkovém aparátu i podprůměrná nahrávka zní lépe, než výborná nahrávka, na low sestavě. Levná sestava hudbu hrubě filtruje, chybí pak desítky procent hudební informace, posluchačský zážitek je degradován maskujícím stejnozvukem. Ideálem je najít špičkovou hudbu se špičkovým zvukem, a tu si pustit na špičkové aparatuře. Zážitek je pak dokonalý, vybírat si můžu z tisíců titulů.
Proto třeba GRETA VAN FLEET neprošli. Hudba je jen nadprůměrná, zvuk je extrémně zprasený. Z LP to může být ještě snesitelné, ale elektronický nosič řeže uši, dlouhodobější poslech je vyloučen.

Dasta - já vím,jak to myslíš a i s tím Lp souhlasím - myslel jsem to spíše všeobecně a také jsem už bohužel pamětník
Bazi 36- skupiny,které jsi vyjmenoval jsou i můj šálek čaje....k tomu ještě Genesis-Ledzep-Purple atd.Zvukově to bohužel není vždy ideální,ale já si užívám spíše obsah té muziky než se patlat v každé drobné nuanci....

Hudba se nedá rozlišovat na tu nahranou v audiofilní kvalitě a tu ostatní , to bychom si v podstatě neposlechli nic.
Jistě je dobré mít doma pár referenčních nosičů, jedno jestli lp, cd, nebo jiné, ale hudba a to i špičková bývá nahrána v různé kvalitě.Nadčasový a emoční přesah určitých titulů (třeba Queen,Rush,Ten Years After,Fleetwood Mac.....)realizovaných v sedmdesátých letech není a podotýkám nikdy nebyl primárně určen pro audiofilní poslech.Nadčasovost těchto desek svým obsahem, sdělením a formou daleko všechno předčí, a proto je hojně vyhledávána k poslechu i v dnešní době a zdaleka ne pouze pamětníky.
Tato hudba nebude nikdy plytká, protože má emoce, příběh a nebyla tvořena pro kalkul, ale spontánně a s radostí.

Jo, přeposlouchá se to, to máte pravdu, stejně to nastalo i u mne s Norah Jones, D. Krall i dalšími. Občas si rád poslechnu něco podobného, když objevím novou zpěvačku, ale omrzí to vždy obvykle po pár poslechnutích. Málokdy poslechnu celé album na jeden zátah, obvykle stačí pár písniček. A po pár opakováních se nadšení vytratí úplně a nastane zapomnění.