Disco, jako hudební útvar určený k tanečnímu doprovodu, se vyvinul z černošského soulu v první polovině sedmdesátých let. Prvním výrazným proudem v jeho rámci byl Philadelphia sound s dominujícím zvukem smyčců, následují další varianty. U bílého publika jej zpopularizoval David Bowie albem Young Americans a film Saturday Night Fever. Kolem r. 1979 nastává diskotéková epidemie, do níž se zapoují i umělci z jiných oblastí rocku, vzápětí dochází k diferenciaci, která vede až ke vzniku avantgardních forem ....... Ač se dělí na velké množství svébytných proudů (mnichovský sound, elektronické disco, funk disco, euro-disco atd. atd.) shoduje se v základních rysech - strojově přesná rytmika, nezřídka elektronická, rozsáhlejší písňové struktury (5 - 7 minut), nelineární průběh skladby, elektronické zvukové efekty apod.).
Tato definice (Josef Vlček - Rockové směry a styly) možná zní už poněkud archaicky, ale aspoň něco k začátkům stylu disco.
Osobně bych dodal, že vlivem vzájemného ovlivňování a prolínání různých hudebních stylů a se vznikem nových proudů pop-music lze těžko ze současné nebo nedávné hudební produkce něco označit jako disco. Hudební publicisté mezitím přišli s novými termíny
