Máš pravdu, je těžké získat kvalitní hudbu s kvalitním zvukem. Jsem v tomhle směru dost purista a jistě se o mnoho kvalitní hudby připravuji. Jenže to tak prostě mám, při zkomprimované hudbě necítím poslechovou pohodu a tu muziku si neužiji. Taky existuje spousta nekvalitní muziky (pro mě) s luxusním zvukem (což není jen otázka DR). Tak vlastně jen hledám ty vzácné momenty, kdy se potká obojí, hudba i zvuk. Má to jedno pozitivum - při dnešní nadprodukci se to hodně vyfiltruje.
Jinak, díky za tipy, objevování nové muziky je výzva a dobrodružství.
Spirituality And Distortion se vyskytuje na webu ve vinyl ripu s DR10. To zkusím.

Abychom moc neodbíhali od tématu, tož jen drobná reakce na tvůj příspěvek ohledně (ne)kvality většiny současných nahrávek. Já osobně také moc daleko do toho purismu nemám, snažím se však někdy zachovat střízlivost a konkrétní album posuzovat v poměru "druh muziky/minimální požadovaná kvalita". Když např. pracuji na zahradě (a už mám dost toho věčného ptactva řevu) a hraje mi k tomu (troj)album "Beloved Antichrist" od Therion (nevím, jak jinak poslechnout cca 3 hodiny progresivního metalu v kuse ), nebudu lpět na kdovíjaké kvalitě...že. Když budu s přáteli zapíjet grilovanou krkovičku 12°Krakonošem, ani kolikrát nepoznám, co a jak nám tam hraje...že. Pak jsou ale situace, kdy při konzumaci steaku z Wagyu z kmene Tajima, zapíjeného Château Margaux musí hrát ta nejkrásnější muzika v té NEJ kvalitě. Ten soustředěný poslech musí dotvářet všechny ty slastné pocity z nevšedního gurmánského zážitku. Mám to podobně, jako ty -> "při zkomprimované hudbě necítím poslechovou pohodu a tu muziku si neužiji", jsou ale situace, kdy mi nic jiného nezbývá a kousnu se. Vyjde nové album Pearl Jam, které si i přes nepříliš valnou kvalitu masteringu poslechnout přece musím, ne?! Nové Green Carnation také žádná sláva (ostatně...bohužel jejich tradice), ale je to druh muziky, kdy se to i tak dá (přivřeme-li nějaké to očko). Ta nekvalita mi spíš vadí u kapel typu jako např. Edison's Children, Anathema, Flower Kings či Pendragon (co mě teď rychle napadlo), kde bych s otevřenou náručí přivítal podstatně kvalitnější zvuk. Mezi mé TOP patří Riverside, kde si nad kvalitou jejich nahrávek občas i skřípnu zubama, ale přece je nepřestanu poslouchat? Holt ten poslech nebude soustředěný, no A jak zmiňuješ filtraci při dnešní nadprodukci . . . u mě to je tak, že sosnu, poslechnu a je-li nahrávka v mnou požadované kvalitě (hudba i mastering), objednám CD (jsem staromilec, který nestreamuje a rád si užívá těch placek).
Ale jelikož toto není sekce o (ne)kvalitě nahrávek, ale "progressive metal" (a už jsem toho nakafral víc než dost), vrátím s k tématu a doporučím kapelu, která si prošla podobným vývojem, jako Anathema a která má v mé sbírce svoje místečko -> The Gathering
. . . konkrétně mnou naposledy poslouchané album "Nighttime Birds " No . . . když se tak nad tím zamyslím, tak obě jmenované kapely toho s metalem (i když progresivním) již moc společného nemají.

A ještě bych si dovolil doporučit zmiňovaný kousek, tříalbovou rockovou (či metalovou) operu "Beloved Antichrist" od THERION. Na Progarchives (http://www.progarchives.com/album.asp?id=56502) nepříliš dobře hodnocené dílo mě docela chytlo.

Progresivní metal a rock poslouchám hodně, jsou to moje nosné žánry. Nemám poslech rozdělený na styly, kde bych u některých toleroval trendovou manipulaci se zvukem. Vyžaduji nestísněný hudební prostor a vzduch mezi notami, kvůli čitelnosti hudebního sdělení, ať jde o akustický jazz nebo thrash metal. Toleruji ty vlastnosti nahrávky, které odpovídají technickým možnostem v době a místě vzniku, neboť jsou přirozené. Tam jde, řekněme, o dobovou patinu, kterou přijmu jako autentickou vlastnost. Kdežto dodatečně udělaná komprimace, deformace, elektronické filtry, atd. podle jednoho módního uniformního vzoru pro laciný efekt, mně ruší a vadí, ubíjejí hudbu v jejím individuální umělecké podstatě. Požadavky na uměleckou estetiku, jak v oblasti kvality díla, tak v oblasti kvality jeho nositele, tedy zvuku, jsou pro mne zcela rovnocenné. S jediným rozdílem. Špatný zvuk dobrou muziku zničí. Dobrý zvuk špatnou muziku nezachrání. Dobrý zvuk je pouze podmínka, proč se vůbec pokoušet do hudebního díla proniknout. Nikoli předpoklad, že by hudba mohla být dobrá. Pokud mi vyhlášenou gurmánskou specialitu od fenomenálního kuchaře přinesou na zahnojeném talíři, protože číšník je prase (vnímejme v tomto příměru paralelu kuchař-číšník vs. umělec-zvukový inženýr/producent), nebudu ji ani ochutnávat. Mně se z té kontaminace srajdou zvedá žaludek. Jiní ji ale s potěchou zblajznou, a příště se bez problému pustí do čistého šitu, aniž by zaznamenali rozdíl... Je rozdíl mezi konzumentem a fajnšmekrem.

V jakémkoli prostředí chci co nejlepší zvuk. I když se jedná o prostředí, kde ten dobrý zvuk nemůže moc vyniknout, rozhodně té hudbě neublíží. Tak proč si jej nedopřát. Všelijaké kompromisy typu, "to je dobrý, to nevadí" vedou ke snižování laťky a postupně ke ztrátě schopnosti rozlišit dobré od špatného, jak je vidno na mase současných konzumentů-posluchačů. Tak nechci dopadnout. To by se rovnalo, místo delikates, krmit se pseudopotravinami z masokostní moučky.

Naštěstí i v dnešní době lze nalézt metalovou muziku, kde jsou alespoň základní pravidla snesitelného zvuku zachována. Laťka dobrého je limit, který nepodlezu, i kdyby nosič byl vychválený zaslepenými fanoušky do nebes a vyvažovali jej zlatem. Typicky letošní OZZY nebo PEARL JAM. Neposlouchatelný odpad.

Jeden z příkladů současné metalové muziky (otázku nakolik jde o prog metal lze řešit, ale obávám se, že spíše post sludge stoner), kterou můžu v pohodě poslouchat, jsou třeba norští KITE.

PetrD píše: ↑

08 kvě 2020 22:07

Zatím 2x sluchátkový poslech, již se těším na pondělí, kdy squaw odcválá do práce . . . . .

Tak jak jsem řekl (napsal) . . . parádně si to užívám

Jako předkrm . . . Výborný kousek, doporučuji ( Jim Matheos, Kevin Moore, Mike Portnoy, Sean Malone -> no comment )

Trochu OT ->

vcera som si na DK [7.2 -> cca. 6.000W vykonu] + 150 palcov platno asi 5x po sebe pustil D Careyho - Pneuma.
Je to az fyzicka slast sledovat ako ten chlap HRA na bicie [na rozdiel od BUCHANIA do bicich].
Potom som, si este pustil zopar videi, kde vselijaki mudrlanti vysvetluju, ze o co tam ide [asi najzaujimavejsie je toto]:

svartenatt píše: ↑

09 kvě 2020 20:05

Pěkné vlákno.
Green Carnation, Opeth jsou progresivní, Anathema potažmo sem taky patří. Ale hodilo by sem přihodit pár jiných.
Progresivní metal nebo avantgarda? Takže bych nadhodil Blut Aus Nord, minulý rok dokonalý Hallucinogen, Igorrr - Spirituality and Distortion, Oranssi Pazuzu - Mestarin Kynsi. To je dokonalé rozebrání zažítých osnov žánru.

Absolvoval jsem v průběhu týdnů několik poslechů alba:
IGORRR - Spirituality And Distortion (2020) DR10 vinyl rip
Ale nedal jsem to, snesu tak tři, čtyři skladby, co mají jakous hudební strukturu. Zbytek mi přijde příliš experimentální a schematický, jako by to byly jen takové pokusy se zvukem, a ne kompozice. Nepřinášejí mi posluchačský zážitek. Navíc, i na tom vinylu je slyšet pumpující komprese.
Ale díky za tip.

Jsem rád, že jsi tomu dal šanci. Je pravda, že to jsou dost pokusy se zvukem, proto mě mrzí, že je to tak zvukově zkomprimované. Ale baví mě to.

Podarilo sa mi do zbierky pridať dve LP.

Americký Queensryche je "printed in Germany" (EMI Europe, 1984),
https://www.discogs.com/release/1731610 ... he-Warning

kanadský Sacred Blade je "printed in France" (Black Dragon Records, 1986).
https://www.discogs.com/release/1598752 ... e-Sun-Moon