A tahle je skvělá:
https://youtu.be/eeJD8cs6zew?si=KEE-2vmMm7wIrN5A

Ani po 30 rokoch to nechce zostarnut - svieze, napadite, variabilne, energicke, naladove, pestre.

Pre "audiofilské" služby Tidal a Qobuz vyznieva táto bilancia katastrofálne

Ano to je realita, taková je situace na streamovacích službách. A nejde jen o tidal a qobuz, je to stejný na všech streamovacích službách. To ale přece víme už roky, už od samotnýho začátku streamovacích služeb to tak bylo a ani v budoucnu se to nezmění. Streamovací služby nejsou "audiofilské," nejsou Hifi (i když se tak některý snaží prezentovat), jsou to služby pro masy, pro konzumenty kterým je šuma fuk jak to hraje hlavně když je to zadarmo a je toho hodně. Kvantita zadarmo a na kvalitě nezáleží, to jsou streamovací služby. Jak říkám, to víme už od doby kdy streamovací služby vznikly.

A presne preto stale davam prednost domacej zbierke na NAS (okrem CD a LP samozrejme).

Jo, kvalitní poslech hudby jinak provozovat nelze. CD a LP jsou základ a dnes už sháním i hudbu na SACD, Blu-ray a vybraný ty kvalitní Hi-Resy. Bez tohohle všeho se zkrátka hifista neobejde.

Já nyslím, že kvalitní hudbu lze poslouchat i z LP.

Samozřejmě že lze, vždyť o tom právě mluvíme.

Liamee píše: ↑

15 pro 2025 10:36

Jo, kvalitní poslech hudby jinak provozovat nelze. CD a LP jsou základ a dnes už sháním i hudbu na SACD, Blu-ray a vybraný ty kvalitní Hi-Resy. Bez tohohle všeho se zkrátka hifista neobejde.

lidumil píše: ↑

15 pro 2025 13:39

Já nyslím, že kvalitní hudbu lze poslouchat i z LP.

Očekávat, že na streamovacích platformách budou výhradně původní první vydání alb, je opravdu mimo realitu. První vydání jsou vždy poplatná době svého vzniku — tehdejší technika, mastering, nosiče i estetické preference byly úplně jinde než dnes. Remastery a reedice vznikají právě proto, aby se hudba mohla prezentovat v kvalitě, kterou tehdejší technologie neumožňovala. Moderní studiová technika dokáže minimalizovat zkreslení, rozšířit dynamický rozsah, vytáhnout detaily, které byly dřív utopené, a nabídnout posluchači daleko věrnější „hifi“ zážitek.

Odpůrci často vytahují argument „loudness war“, tedy že novější verze jsou přemasterované s přehnanou hlasitostí a ztrátou dynamiky. Jenže to je zjednodušený pohled. Kvalitní remaster dnes není o tom, že se všechno „vyhulí na doraz“, ale že se pečlivě obnoví zvuk s ohledem na původní charakter nahrávky, ale s využitím lepší techniky a vyššího rozlišení. Hi-Res verze na Qobuz nebo Blu-ray audio disky jsou toho důkazem.

Je to jako s filmem — dnes taky nikdo nepůjde do kina na rozklepaný a neostrý obraz filmu z roku 1955 „Cesta do pravěku“, který je kvalitou poplatný tehdy dostupným technologiím. Místo toho se raději podívá na digitálně restaurovanou verzi, která se vrátila do kin v dubnu 2019 a nabídla výrazně lepší obraz, barvy i zvuk pro nové generace, aniž by ztratila kouzlo původního díla.

Hudba je na tom stejně — technický pokrok umožňuje poslouchat klasická alba v kvalitě, o které se tehdy mohlo jen snít. A to je dobře.

Výborně, lži, mystifikace, nesmysly, kraviny, hovadiny a naprosto zcestný bláboly, prostě jako vždycky když mcm něco napíše.

mcm píše: Očekávat, že na streamovacích platformách budou výhradně původní první vydání alb, je opravdu mimo realitu. První vydání jsou vždy poplatná době svého vzniku — tehdejší technika, mastering, nosiče i estetické preference byly úplně jinde než dnes. Remastery a reedice vznikají právě proto, aby se hudba mohla prezentovat v kvalitě, kterou tehdejší technologie neumožňovala.

Lež. Nic jinýho tohle není.
Zaprvé, ramastery a reedice vznikají proto aby vydavatelé vydělali prachy a protože už víc jak 30 let vědí, že vydělají víc když se s tím nebudou patlat, narychlo to splácaj aby to hrálo pořádně nahlas, tak to tak dělají. Nějaká kvalita je jim u zadku, snaha o kvalitu se z hudebního průmyslu v podstatě úplně vytratila už v první polovině 90. let.
A zadruhé, už tehnedjší technika byla naprosto dostačující k tomu aby vznikaly nahrávky top špičkový zvukový kvality. Stará vydání alb jsou toho důkazem.

mcm píše: Moderní studiová technika dokáže minimalizovat zkreslení, rozšířit dynamický rozsah, vytáhnout detaily, které byly dřív utopené, a nabídnout posluchači daleko věrnější „hifi“ zážitek.

Ano, mohla by dokázat, kdyby ti kdo tu techniku ovládají a pracují s ní chtěli. Jenže oni už víc jak tři desítky len 30 nechtějí, to je ten problém. Zvukově kvlalitních nových remasterů a nových vydání alb je jako šafránu, kdežto zvukově zprasených remasterů a nových vydání alb jsou nespočetný hromady.

mcm píše: Odpůrci často vytahují argument „loudness war“, tedy že novější verze jsou přemasterované s přehnanou hlasitostí a ztrátou dynamiky. Jenže to je zjednodušený pohled. Kvalitní remaster dnes není o tom, že se všechno „vyhulí na doraz“, ale že se pečlivě obnoví zvuk s ohledem na původní charakter nahrávky, ale s využitím lepší techniky a vyššího rozlišení. Hi-Res verze na Qobuz nebo Blu-ray audio disky jsou toho důkazem.

Ne, není to zjednodušený, pohled to je čirá lež a snaha překroutit a zcela otočit pravdu. Naprosto zjednodušenej a hlavně zcela pokroucnej pohled na věc jsi tu teď předved ty.
Ano, kvalitní remaster není o tom, že se všechno vyhulí na doraz, jenže problém je, že zvukvoě kvalitních remastrů je jen málo, kdežto těch zvukově zprasených, kde je všechno vyhulený na doraz, je drtivá většina, je jich mnohonásobně víc než těch zvukově kvalitních.
A ne, Hi-Res verze na qobuz nebo Blu-ray toho nejsou důkazem, ty jsou právě důkazem pravýho opaku než jsou tyhle tvoje zcestný bláboly a nesmysly. Opět totiž platí, že naprostá většina Hi-Resů na qobuzu i na Blu-ray discích jsou zvukový zpraseniny a doslova mnohdy až zkomoleniny, který ani přibližně neberou ohled na původní charakter nahrávky.

mcm píše: Je to jako s filmem — dnes taky nikdo nepůjde do kina na rozklepaný a neostrý obraz filmu z roku 1955 „Cesta do pravěku“, který je kvalitou poplatný tehdy dostupným technologiím. Místo toho se raději podívá na digitálně restaurovanou verzi, která se vrátila do kin v dubnu 2019 a nabídla výrazně lepší obraz, barvy i zvuk pro nové generace, aniž by ztratila kouzlo původního díla.

Hudba je na tom stejně — technický pokrok umožňuje poslouchat klasická alba v kvalitě, o které se tehdy mohlo jen snít. A to je dobře.

Bravo hochu, srovnávat pokrok v kvalitě obrazu s pokrokem v kvalitě zvuku, to je fakt na metál, tím opět (ne že by to bylo potřeba, dokázal jsi to tu už tolikrát, že je to až neuvěřitelný) jen dokázal, že nemáš nejmenší tušení o čem se to pokoušíš plácat a nemáš ani tušení o tom co je to kvalitní zvuk a jak zní.

Co jako těmhle svejma nesmylama a plácáním takovejchle lží sleduješ? Jen se snažíž vyvolat flame, nic víc. Anebo jde prostě jen o klasiku dnešní doby o klasickej dnešní přístup, lež je jednoduchá, pravda je složitá a je zkrátka jednodušší strčit hlavu do písku, spolkout lež a spokojit se s ní, než otevřít oči a postavit se čelem realitě a pravdě.

Liamee



mcm

To je pořád dokola, jak je možné, že sis to ještě prakticky nevyzkoušel a pořád žiješ v bludu, že novější technologie to spasí? Oni by to mohly spasit, ale není zájem, protože je potřeba pořád dokola prodávat to samé s různými marketingovými bláboly a mystifakacemi.

Vezmi si libovolné CD např. rockovou klasiku od Nazareth vydanou v 70., či 80. letech a proti tomu stejný Nazareth vydaný po roce 1995, či 2000 a přehraj to na kvalitní Hifi aparatůře - podotýkám na kvalitní. Pokud nejsi zcela hluchý, tak po přehrání ty nové vydání po 1995, či 2000 vyhodíš z okna, tak jako to dělám já a raději již CD pop, rock nekupuji. Věz, že na streamu jiné zdroje než ty zprzněniny po roce 1995, či 2000 nemají a proto ten dráťák hraje, tak jak hraje. Bohužel to nemá řešení.

Vylepšený zvuk lavorovým vytažením okrajových pásem a doprasením dynamického rozsahu, no jistě...

Konkrétní příklad: Pink Floyd – The Dark Side Of The Moon - měřitelná data, nikoli dojmy:

The Dark Side Of The Moon – CD (Toshiba EMI CP35-3017, 1983) Album DR: 11, Min. track DR: 10, Max. track DR: 13
The Dark Side Of The Moon – Immersion Blu-ray 5.1, 96/24 (2011) Album DR: 11, Min. track DR: 11, Max. track DR: 12

Z těchto dat nevyplývá žádná dominance „prvního vydání“ nad moderním vydáním. Naopak: dynamický rozsah je prakticky totožný.
To je přímý důkaz, že moderní vydání nemusí být nutně dynamičtější horší, tvrzení „dřív to bylo vždycky lepší“ je nesmysl.

Další problém je měření DR u raných CD (pre-emphasis) - mnoho raných CD z počátku 80. let používá pre-emphasis.
Pokud je CD ripováno do FLAC/WAV a není správně aplikována de-emphasis nebo přehrávač / software (např. foobar2000) flag ignoruje (nebo na CD flag chybí) DR je naměřeno chybně – typicky o 1–3 DR body vyšší, než je skutečný stav - „papírově“ vyšší DR, subjektivně „jasnější“, ostřejší zvuk ale technicky nesprávně dekódovaná nahrávka.

Takže pokud se vám zdá u starých CD (cca 1982–1988) že je zvuk „jasnější" a má větší DR tak je to často technická chyba přehrávání (není správně aplikována de-emphasis) a není to důkaz nadřazeného masteringu.

Oops 🫢...To už je snáď len pokus o vtip...