Tak si muzu kdykoli rict "JA TAM BYL...."
Nevim jak se to libilo ostatnim, ale ja jsem byl nadmiru spokojen a prekvapen. Jejich instrumentalni a predevsim vokalni vykony me nadchly. Kde se to bere v techto panech v letech?! Oni to proste umi a hlavne jim to ladi. Osobne si takto predstavuji profesionalni vykon. S cca 15min prestavkou (prestavkovy cas jsem ani moc nevnimal, soustredil jsem se na popijeni sucheho sektu s jahudkou) hrali 3 hodiny.
Jinak jsem byl v sektoru 114, jelikoz jsem prestavku lehce protahl, vlezl jsem pozdeji ve tme do sektoru 115, tak jsem tam mozna nekde Merhauta prelezal . Musim rict, ze Desperado na zaver bylo uzasny. http://kultura.idnes.cz/eagles-poprve-v ... _hudba_jaz
Prodejní stánek byl: skvělá trička za solidní cenu (450), klíčenky, čepice, myslím i ten černý cdbox, plakáty a hlavně, luxusní program za 200 - už mi zdobí knihovnu.
Parádní koncert, pro mě výborný zvuk, např. tuším třetí v pořadí, ta trubka před Hotel Calif. famozní, mooc jsem si vychutnal na živo jejich koncert a na závěr Desperádo úžas.
Tome žádné CD ani DVD neprodávaly, pouze jak píše Merhaut trika a,.... luxusní program také zakoupen.
Bájní Orlové, po desítkách let kroužení v dálavách, se konečně plavně snesli i ku Praze.
Eagles patří k zámoří desítky let k nejvzývavějším legendám. Jako rovný s rovným soutěží v tržbách s kýmkoliv, Rolling Stones počínaje a třebas Madonnou konče. Eagles hrají doslova lidovou muziku pro nejširší vrstvy Američanů. Jejich folkrock je vkořeněn do americké půdy, od Kalifornie přes Texas a Floridu, dál a dál…
V Československu měli Eagles pozici ztíženou tím, že rockeři kovaní hardrockem je považovali za měkouše, pro folkaře, countrymeny a trampíky byli zas moc řízní. Artrockerům vadila přímočarost, popíkářům přemýšlivost. Středoevropská první signální je zkrátka jinde.
I já si k jejich skalnatým hnízdům hledal cestu postupně, po krůčkách. Zlom nastal až v roce 1977, zároveň s dospělostí. Dnes patří blackbox s kompletem všech řadovek v minielpé replikách, i poslední studiovka „Long Road out of Eden“, k mým pokladům.
---
Oslava zpěvů a muzikantství. Glenn Frey, Don Henley, Joe Walsh a Timothy B. Schmit nastoupili na scénu coby elegáni v dokonale padnoucích oblecích. Gesta, pohyby, mimika, hra, ze všeho přímo vyzařovala sebejistota úspěšných mužů, co mají navíc to štěstí, že můžou i v letech zralosti naplno žít svůj klukovský sen. Kravaty a saka jsem vnímal jako poctu klasikům, dávným průkopníkům a předchůdcům, mladým Beatlům, Sinatrovi a všem dalším.
Čtyři sóloví zpěváci, sehraní a sladění ve vícehlasech jak to jen nemnozí vyvolení dokáží. Excelentní doprovodný band na sebe nestrhával pozornost žádnými levnými triky, přesto i nemuzikant nevycházel tři hodiny z údivu.
Eagles nechali každou píseň solitérně odeznít, hala potemněla, potlesk dozníval, emoce plynule přešly v očekávání, světla, nová scenérie, ťuk ťuk a další hudební obraz vplul na scénu.
Neobvyklá byla i dramaturgie. Každá ze tří částí měla vlastní výraznou tvář. V úvodní zněly především klasické lahodné líbivé country-folk-rockové kusy, po přestávce přišly na řadu zpěvohry s unplugged doprovodem. Závěr duněl, pulzoval i vřel tak, že by nejedna slovutná hardrocková kapela mohla tak akorát stáhnout ocasy a odplížit se k propadlišti.
I zvuk se stal působivou součástí. První a druhé dějství, to byla audiofilská nirvána, rockování šlo až do slabin, žádná zvuková chlupatá koule, ale zkrocená čistá síla.
Kdo v O2 Aréně byl, musel si odnést povznášející slavnostní pocit z doteku dokonalého krásna.
Ústřední postavou byl pro mne, bigbíta, Joe Walsh. Jako jediný z kapely patří mezi instrumentální extratřídu, jeho rozevlátá masivní kytara vytvářela protipól k uhlazenějšímu Steuartovi Smithovi. Sóla, to byly odlety až někam do šedesátek a sedmdesátek. A když si Joe střihnul „Walk Away“, ocitnul jsem se na koncertu James Gang, mých teenagerosvských oblíbenců.
Chvílemi bylo na scéně třináct muzikantů, kytaristů a sboristů nepočítaně, čtyřčlenná dechová sekce, trojí klávesy, sem tam někdo odskočil k houslím… hotový orchestr.
merhaut
skvely prispevok, tesim sa na pokracovanie
Chybaju uz len fotky na dokreslenie atmosfery.
Dnes hraju Eagles vo viedenskej Stadthalle a listky vraj este su.
. Musim rict, ze Desperado na zaver bylo uzasny.
.
