PMA píše:je prokázáno, že adatpace na "jiný" zvukový projev trvá cca 20 minut, a člověk potom tento zvuk může vnímat vcelku pozitivně, přestože se mu nejprve "nelíbí".
To je jedna z vlastností, nutných k přežití druhu. A je to i naopak. Když slyším něco nového, rozdíl je vnímám mnohem intenzivněji na počátku, pak citlivost na tento rozdíl klesá. Asi jako když v pralese slyšíte milión zvuků a náhle se objeví jeden, který tam dosud nebyl. Potenciální nebezpečí, před kterým je třeba se chránit. Po čase, když se žádné nebezpečí neobjeví, zvuk zevšední a přestane se vědomě vnímat, je jen na úrovni podvědomí.
Když si domů přinesu něco nového, vždy rozdíly slyším velké. Další den už menší, další ještě menší. Když i potom rozdíl slyším, tak to beru, že tam určitě je rozdíl znatelný. Posuzovat něco první den je ošemetné.
Tak jako u jiných drog účinek po čase slábne a vzniká touha po další dávce. Pak další a další...a prachy se točí.
Souhlasím s PMA, že velká část "zahořování" (ne vše samozřejmě) se děje v našich hlavách. A "katalyzárory" kvality či nekvality a rychlosti jsou nálada, únava, schopnost soustředění, ovlivnění spoluposluchačem/čkou, vytvořená atmosféra, tma, světlo, zavřené oči, otevřené oči, a spousta dalších faktorů. Ale to asi každý zná z vlastní praxe.
