https://hogy.sk/zaujimavosti-a-sialene-napady/

Kdo jsem já?
Všichni chceme někam patřit, všichni se řadíme do skupin podle zájmů, koníčků a talentů.
Už jsem zkoušel být snad vším, také jsem chtěl někam patřit, nicméně jsem si uvědomil, že po
tom všem snažení jsem se stal jen jakousi snůškou zlozvyků a závislostí. Zaplnil jsem si život snahou líbit se okolí a přitom někde uvnitř vím, že to není nic o co stojím.
Ukončím ten sebeklam, zlikviduji všechny své zlozvyky a začnu hned!! Přestanu se vším co nejsem já.
Budu sledovat co moje tělo vlastně chce a na čem je závislé.
Přichází ráno a je to tady, sotva otevřu oči tak si tělo žádá kafe, říkám ne, je konec s kávou,
nenechám si diktovat co mám dělat. Nedám tělu kávu a ono vzdoruje, v 10 hod.to zkouší znova a odpoledne zase, ale já jsem pevně rozhodnut ne podlehnout.
S podvečerem přichází bolest hlavy, tělo prosí o hrnek kafe a já mu ho zkrátka zakazuji. Po pár dnech si tělo zvyká a káva nemá již nade mnou moc. Malé vítězství , ale dobrý začátek říkám si.
Potěšen a posilněn úspěchem pátrám po další závislosti kterou pošlu k ledu. Pomyslím na
alkohol, můj velký přítel a pomocník při řešení všech problémů světa. V životě mém a mých přátel je
alkohol součástí životního stylu. Moje existence se vlastně skládá z příležitostí vypít si hlavu, ať už jsou to narozeniny nebo pohřeb. Jsem zvědavý jak to bez něj půjde. První dny bez chlastu jsou v pohodě a já si říkám, že to bude hračka. Jenže je tu víkend, můj první víkend bez piva a kořalky. Kamarádi mi volají a ptají se mě kde jsem, za posledních pár let totiž neminul pátek, který bych ne trávil v hospodě nebo ve společnosti flašky dobrého pití.
Bez zábran jim říkám že končím s chlastem, že za ni mi nějaký čas nepřijdu a jestli mě budou chtít vidět tak přece vědí kde mě najdou. Je to pár týdnů, kamarádi se už neozývají a já přicházím ke zjištění, že když nepiji tak nemám potřebu je tak často vidět, což znamená jediné, nechodil jsem za kamarády, ale za chlastem. To alkohol mne volal k sobě! Všechny ty roky kdy jsem se naléval vším co teklo, jsem byl pouhým otrokem alkoholu. Ale to je již za mnou, jakoby z mého nitra odešel někdo cizí. Napadlo mě, že ten milovník alkoholu jsem ani nebyl já. Tak kdo to byl? Kdo byl ten opilec? S alkoholem zahazuji do pomyslné popelnice závislostí také cigára, jde to překvapivě lehce. Prostě nekouřím a hotovo, sice se mi zdají sny jak sedím u pivka a pálím jednu za druhou, ale beru to jako zoufalou snahu těla získat si pozornost. A je tu zase ta otázka. Kdo je ten který byl závislý na kouření? Kdo? Kdo? Kdo? Je to schizofrenie? Nevím, důležité je, že jsem o kousek čistější a svobodnější. Mé tělo ožívá, je radostnější a jakoby jiskřilo. Jsem zvědavý co zůstane z toho o kterém jsem si ještě nedávno myslel že jsem já až dokončím čistku svého nitra! Jsem rozhodnut pokračovat a v mém středu nezůstane kámen na kameni. Závislost na sledování sportu odešla úplně sama, najednou jsem neměl radost z gólů, skoků a všech těch rekordů. Úplně přirozeně přišlo pochopení, že obdivovat někoho, protože umí kopnout do balónu je mírně řečeno kravina. Musím se smát když si vzpomenu na všechny ty roky tlachání u piva a vztekání nad špatnou přihrávkou, nebo naopak oslavami po vítězství toho či onoho klubu nebo sportovce. Kde se brala potřeba vidět každý zápas a pít zradosti nebo z žalu? Sport je závislost jako každá jiná ať už jsem sportovec nebo fanoušek. V každé závislosti jde o pomíjivý moment štěstí, nebo jakési falešné jistoty. Narazil jsem na oříšek! Jak se zbavím závislosti na manželce? Vždy jsem žárlil a měl potřebu ji vlastnit, je přece moje a já si ji musím hlídat myslel jsem si. Týdny přemýšlím jak naložit s tímhle zlozvykem a asi jsem objevil řešení. Pokud ji mám rád, tak ji musím propustit ze svého vlastnictví. Měla by být se mnou z vlastní vůle a proto už ji nemusím hlídat. Pochopení došlo ta k daleko, že kdyby našla štěstí v náruči někoho jiného, tak budu bez jakéhokoliv nátlaku respektovat její rozhodnutí. Pokud ji miluji, tak přece chci aby byla spokojená a jestliže to není se mnou, tak jí přirozeně nebudu bránit. Z lásky k ní ji nechám odejít ze svého života, když bude třeba. Je to další velké osvobození, zjišťuji, že moje žárlivost byla jako obrovský kámen který jsem dlouhá léta nesl na svých zádech. Zase se mi lépe dýchá. Podobně začínám smýšlet o svých dětech a víc je respektuji. Začínám se zajímat co samy chtějí a ne co od ni ch očekávám já nebo společnost. Snad se mi je podaří jemným způsobem poslat tím správným směrem a pokud ne tak nevadí. Je to přece jen jejich volba a jejich život se nakonec stejně odvine tím jediným a správným směrem ať už je jakýkoliv. Seděl jsem 20 let u piva s lidmi snad všech profesí , ať to byli bezdomovci, doktoři, umělci, inženýři, zedníci, popeláři, sportovci, podnikatelé úspěšní i neúspěšní, lidé bohatí nebo chudí, feťáci nebo zloději a dnes tuším, nikdo z nich mi neprojevil své pravé já. Všichni jen dobře hrají svých tisíc rolí v obrovském divadle života a nemají nejmenší tušení kdo vlastně jsou. Nikomu nic nevyčítám, nebyl jsem jiný. Objevuji další závislosti,jako je závislost na názoru jiných lidí, na posuzování všech a všeho. Pokud dělám vše s dobrým úmyslem a nejlépe jak umím, tak mne přece nemusí zajímat hodnocení ostatních lidí. Důležitá je jen a pouze moje spokojenost.
Pokud v mém zaměstnání nejsou spokojeni s mou prací přesto, že pracuji nejlépe jek umím, tak patrně tato práce není pro mne a proto půjdu dál. Zjišťuji že na posuzování je založeno 99% komunikace tohoto světa, pokud přestanu soudit, tak mi přijde většina vět vyslaných ke mně nedůležitá. Vlastně se při většině rozhovorů jen usmívám a vnímám energii která z lidí jde. Energii zašlapanou za vší tou snahou zapadnout a zahrát co nejlepší divadlo. Čím je člověk nespokojenější, tím hůře se jeho pravé já projevuje. Myslím, že pokud existuje bůh, tak to určitě vnímá stejně, cítí energii jednotlivých dušiček a pokud se mu ta či ona nezdá dost spokojená, tak ji šoupne zpět do divadla zvaného země. Není důležité co kdo říká, protože většina slov je jen jakési divadlo toho světa, neodkrývá pravé já.
Už nečtu noviny, nesleduji zprávy. Všechny ty eboly a ptačí chřipky vnímám jen vzdáleně a neposuzuji je. Pokud ten či onen problém přijde do mého života, tak ho začnu řešit. Kdyby vše ve zprávách byla pravda, tak lidstvo vymře každý měsíc dvakrát. Je úžasné podívat se z okna a neposuzovat počasí, být spokojený s deštěm, sluncem, sněhem a dívat se na nebe bez náznaku posuzování. Hledám to správné slovo kterým bych popsal život ve kterém už nejsem soudcem. Je tím slovem slovo čistota? Nebo snad slovo dokonalost či prázdnota? Napadá mne slovo NIC, které je nejblíže tomu co vnímám. Mluvím o svém těle jako bych to nebyl já, ano je to tak, nejsem to já. Tělo je jen dočasnou a pomíjivou součástí mé existence. Myslím, že mé opravdové já je trvale spokojené, šťastné nic. Je to sranda, protože až zničením všech návyků dobrých i špatných a přetvářky, jsem se dostal na samotný start svého života a tentokrát se nenechám ovládnout tím co ode mne očekávají ostatní, začnu opravdu žít.
Majoš Z.

Místy vyvolávající úsměv, a pro mě osobně hlavně hluboce moudré.

No ještě chybí kus poučení o tom, jak přestal jíst maso, produkty z mléka, vajec atd, pak i rostliny, vždyť jsou to taky jen boží stvoření.
Začít se živit pránou, nebo něčím jiným vesmírným, případně nepít a nedýchat.

Pak se teprve dostaví ta pravá nirvána a uniknout do nekonečna s myšlenkou, na co je vlastně život potřeba.

Když je něco mimo mé porozumění není potřeba to hned ironicky napadat a vytahovat ty největší extrémy až úplné nesmysly. A na co je život? pro každého na něco jiného a plně podle jeho pochopení.

Je to napsaný skvěle, rezonuje to se mnou na 100%. Jen dodám, že závislost je i hifi. Nebudeme si nic nalhávat, zajímají nás všechny (nebo většinu určitě) ty drahý krabice, bednění, nožičky a kabeli víc než samotnej poslech hudby. Ale na rozdíl od kafe, kouření a alkoholu tuto závislost přijímám pozitivně. Není to nic sebezničujícího, leda tak finančně

Souhlas. Dneska můžu říct, že kombinace alkoholu (třeba jen vína) a hudby je pro mne největším prožitkem v našem vesmíru a mnohdy měl a má přednost i před sexem. Jak dalece je to sebedestruktivní to netušim a ani si to nechci připouštět. Opravdu nevím čím bych to nahradil.

N.A.

Jestli je nebo není něco mimo mého, tvého , jiného, porozumění, nech na každém samostatném člověku.
To, že jsi sem postnul cos postnul, tak jsem na to reagoval, protože to tak na mne působilo. Jako extremismistický blábol.
Chyběla jen ta koncovka. Jinak mi je úplně šumák, čemu věříš.
Mám na to tedy svůj názor a je to moje věc.

je to blábol

Napsáno trochu na sílu, patrně kvůli snaze o názornost a stručnost, ale nosné myšlence lze jen tleskat. O jednotu mysli, srdce a intuice by měl usilovat každý, stejně tak o odlupování vnějších slupek i odstraňování naučených či vnucených rolí/masek.
Duchovnímu rozvoji by se (po rodičích v první řadě) mělo věnovat vzdělávání od nejútlejšího věku.

To se ale zatím nijak masově neděje, proto při zmínce o vyšším stupni vědomí přicházejí nechápavé či odmítavé reakce, jak vidíme i zde. Pro většinu je to zcela cizí a neuchopitelné téma a přirozeně se aplikuje šablona "co neznám, toho se bojím".

Hezky jsi to Pitrsi napsal.Jen se tak (vždy) chovat.

Jinak je to příspěvek (NA) od hrany k hraně a chápu podstatu toho, co je jaksi schováno za myšlenku za tím.

Ale takto položené a napsané, tak s tím nemohu souhlasit, protože i z dobře myšlené věci,ale blbě pojaté, může (a taky to tak je,) vyplývá arogance s "tím = těmi jiným(i)" a smrdí to demagogií. Vždy si musí každý uvědomit, že co člověk, to originál, jiné myšlení a nic není černobílé.

Proto s postnutým od NA nemohu souhlasit ani jako s příkladem.

crommeline, můžeš nám vyjevit tu podstatu, co je schováno za tím?
Nesouhlasíš s čím, s osobním příběhem? jaká v tom je arogance a demagogie?

Někomu holt přijde sklenka poloplná a jinému poloprázdná. To se už nedá nic dělat. Já se ze všeho snažím vybrat něco smysluplného, někdo hledá jen chyby...

je to blábol, nemohu si pomoci.

Zbavil se kávy, alkoholu, cigaret, dal svobodu své ženě. Jako hifista by se měl zbavit i závislosti na samoúčelném hifi, které je stejně jenom vyhazováním peněz za předražené krámy, a toho ušetřeného času co by měl. Dále by se měl zříci zbytečného potěšení z jídla, a k čemu vůbec peníze a práce, vždyť to stejně k ničemu není potřeba, když už ani není za co utrácet, všechny verze marnivosti již byly potlačeny. A jako vyvrcholení toho nihilismu by to mělo skončit zrušením své vlastní a veskrze zbytečné existence.