Oldear - dík, poslouchám teď hodně, do nekonečné finanční spirály nespadnu, neb na to nemám.
-------------------------------------------------------------------
Konečné slovo k
NAD C 338 po mnohaměsíčním poslechu.
Bedny od malinkých dvojpásem po dva druhy 30l regálových trojpásmovek. Značky Grundig, ProJect, KEF, Infinity, Orion, Philips
Reprokabely Kimber, signálové Sinox
1/ Zvuk digitálních zdrojů: Spotify, BDP Yamaha, hi-res z HD
Nejdříve největší slabina ---
zvuk dřevěných akustických nástrojů.
Ano, zvuk dřevěných akustických nástrojů, od kytary, přes housle violy a čela, až po dechové dřevěné nástroje jako klarinet, hoboj, fagot.
Tady je bez výtáček třeba říct, že většina dobrých zesilovačů tohle zvládá líp.
Trošku to zachraňuje, že přes
C 338 je dobře slyšitelný kontakt smyčce a struny. Ale to zvláštní zabarvení, které k tónu dodává rezonance tenkého dřevěného korpusu nástroje, prostě není úplně top.
Nejhorší je to asi u těch dechových dřevěných nástrojů. Samozřejmě ne že by nebylo poznat, že tohle je klarinet a tamto hoboj, ale rozhodně u těchto nástrojů chybí ten známý
(((wow))) efekt.
Teď k silnějším stránkám
C 338. A že jich není málo, protože celkově je to dobrý zesilovač.
Začnu u bicích. Perfektní zvuk blán. Opravdu špica. Na dobře nahraném jazzovém albu, když bubeník metličkama ze šroťáku přejde na přechoďáky, tak z toho stojí chlupy. Činely OK. Mocně k dobrému zvuku bicích přispívá i parádní timming a rychlost, která dodává hudbě na živosti. Třeba dneska jsem poslouchal desku
Tom Harrell Auditorium Session a ve třetí skladbě
Sel in Sel ty bicí hrají prostě neuvěřitelně. Jako by u mě v poslechovce 2 metry za bednama stála bicí souprava a bubnoval skvělý bubeník.
Druhý
(((wow))) efekt umí plechové dechové nástroje. Třeba trumpeta v brutální a zároveň fantastické free-jazzové desce
Joe McPhee Po Music Oleo, to je prostě fantastický zážitek. A i velký jazzový orchestr Quincy Jonese na nahrávce z 50. let zní hodně dobře.
Klavír také
(((wow))).
Z dalších plusů dobrý rytmus, melodické nadání a dobré zobrazení ve smyslu lokalizace a separace zdánlivých zdrojů zvuků. Scéna není gigantická, ale přehledná a stabilní.
Výšky delikátní, zvuk velmi analogový.
Dobrá kontrola beden.
Tohle platilo hlavně pro streamování. Hi-res 24/192 hraje jako hi-res 24/192.
2/ Zvuk z analogových zdrojů: Philips CD960, nějaký gramofon Tesla
Můj stařičký Philips CD960 už jde zapnout jen přes dálkáč, kromě Play žádné jiné příkazy nefungují, ani se neotevírají dvířka a výměna cdřka znamená odstranění horního krytu a dost ruční práce...................
...................... ale zvuk má pořád excelentní.
S NAD C 338 hraje jako urvaný ze řetězu.
Opravdu dobrý zvuk.
A i připojení gramce bylo skvělé --- zesilovač sice ukázal, že je to celkem šrot, ale i tak to hrálo jako gramec se vším všudy.
NAD C 338 převede analogový signál na digitální hi-res audio a to pak nakonci zase na analogový signál. DAC, DSP i digitální koncák jsou na jedněch hodinách................. zkrátka pokud jde o připojení kvalitních analogových zdrojů, beze zbytku souhlasím s recenzí Radoslawa Lebanowského:
https://audio.com.pl/testy/stereo/wzmac ... 0-nad-c368
(je to sice 368, ne 338, ale to je jedno)
C 338 skutečně jak nakoupí, tak prodá, přitom zní analogově a má dobrou kontrolu beden.
Vyzdvihne klady dobrého gramofonu nebo (sa)cd přehrávače a beden, přitom sám ustoupí do pozadí.
Když máte dobrý gramec nebo player, budete tam sypat lpíčko nebo disk za elpíčkem nebo diskem a na zesák si ani nevzpomenete.
Kupovat zesák a player za 70t celkem, nerozložím to 35+35, ne, koupím C 338, interkonekt od Crystal Cable a přehrávač za zbylých 45t.
(při psaní recenze hrála Diana Krall The Girl In The Other Room a znělo to skvěle)