http://www.lebenhifi.com/products/cs300.html
Tak jsem si užil 3 týdny s pořádným elektronkáčem. Přehrál jsem stovky cédé, pozval na poslech na dvě desítky kamarádů.
Jsem víc a víc unešen a zharmonizován ...
Mé dosavadní letmé zkušenosti z flaškama byly rozporuplné a v nezažitém prostředí na všelijaké muzice. Pocitově k nim tíhnu jako ke klasice, na které zvučili takřka všichni mí nejoblíbenější muzikanti bigbíti, technicky vnímám, že je to do vzdálenějšího budoucna uzavřená cesta.
V zlínském Recalu jsem opakovaně slyšel Leben CS300 s Tannoy Glenair 10 a bylo to do vyšší střední hlasitosti boží poslouchání. V řevfullforte se přeci jenom na basech projevilo těch 10 wattíků, basy objemově byly, neměly ale takovou napruženost a pevnost jako s Marantz S-15.
Doma mám žravá prdítka Dynaudio Contour 1.1. Leben CS300 je ale k mému velkému překvapení zkrotil levou zadní, většinou jsem hrál mezi 9-10 přepínací „hodinou“, víc výjimečně. Večer jsem si pokaždé lupnul +3dB na basech a bylo vymalováno ...
Mně osobně Leben CS300 pocitově zvýraznil a zkrásněl vokály, kytary, hammondy, prostě základní středové pásmo způsobem, který dokonale ladí se starým bigbítem. Obé – jak Leben, tak starý rock - je rozevláté, svobodomyslné, postavené spíš na intuici, než na okázalé technice.
Zvukovými akcenty mi zkrátka Leben navodil staré dobré „analogové“ pocity. Sjíždím takřka denně od rána do noci jednu starou pecku za druhou, většinou zdvojeně, ztrojeně, paráda. Samozřejmě, že z „hovnabič“ neuplete ani Leben, ale to je mi u mojí muziky šumafuk. Na můj starej rock je zkrátka dokonalý, je tak nějak přirozeně „milosrdný“ k méně povedeným nahrávkám, třebas sykavky zvládá bravurně, odebere jim ty otravné třepotavé vlaječky, nic ale nemaskuje vypouštěním mlhy, ani nezapatlává medovinou.
Než dotekově porovnám Leben CS300 s tím, co mám uloženo v paměti z dávnějšího víkendu s technicky precizním silákem BV A-300 SE, tak předešlu, že se mi moc a moc líbilo obojí. Podle momentální chuti, muziky a podmínek bych si doma užil dosyta to i to (plus pár párů zcela odlišných beden).
BV dokázal ukočírovat Dynaudia i při hodně hlasitém fff bez sebemenšího pocitu uřvanosti, či tísně a sound bicích byl pro mne při všech hlasitostech až neuvěřitelný – samozřejmě vzhledem k velikosti 1.1. Nahrávky nechal daleko takové jaké jsou, což je samozřejmě správné, na druhou stranu, většina z nás si ale ráda občas přicukruje, přikoření. Mohl jsem při poslechu poskakovat v nahrávce jako čmelák z nástroje na nástroj a všechno znělo skvěle. Za ty peníze je podle mne BV A300 SE stále bez konkurence.
Leben strhává od první sekundy pozornost podprahově k střednímu pásmu, hlasům, drobným chuťovčičkám v druhém a třetím sledu, u všech i notoricky naposlouchaných kusů jsem si všimnul něčeho nového, co dřív unikalo pozornosti a bylo to jakoby schováno v křovinách.
Ani jeden ze zesilovačů neunavuje při dlouhodobém poslechu, toho jsem se obával u elektronek, u méně povedených elektronkáčů jsem po pár desítkách minut vždy registroval pocit tlaku, únavy, stejnosti. Leben CS300 se naopak dlouhodobým poslechem stává pro mne víc a víc návykový.
Líbila se mi, vedle podmanivě podaných hlasů, zejména decentní změna akcentů v barvách nástrojů a schopnost Lebena rozplétat staré změti desítek - do dvou kanálů - zpatlaných stop. U mých extra oblíbených „hlušinových“ titulů jako Imagine, Sheer Heart Attack, Tubes I, Led Zeppelin IV (a stovek dalších) to bylo nejmarkantnější. Například tak jasně a s rozmachem rozetnutý queenovský zámotek jsem ještě neslyšel ... anebo ta drnčivá Pageova kytara v druhé skladbě trojky, čitelné ruchy ze studia, u Tubes různá vrnění a hrátky v pozadí, najednou jakoby lépe nasvícené ... tak bych mohl pokračovat do rána, titul po titulu.
U audiofilsky vděčných průzvučných kusů, strohých nástrojově, se zvýrazněným hlasem a přehledným prostorem, kde je možno ukázat prstem na každého muzikanta, Leben posunul pocit reálna o pěkný kousek. Předsmrtný Cash, anebo doufejme nepředsmrtný Plant s Alicí, a podobné čarotituly, to jsou opravdu hrátky v duchu „muzikanti přišli do pokoje“.
Ilustrativní příhodička. Když byl u mě na návštěvě Martin S. a pouštěl si něco podobného, šel jsem vedle do kuchyně vařit kafe. Žena začala chystat na podnos tři hrnky :-)
U všech nahrávek Leben pocitově malinko zvětší objem, prostě moje 1.1 přifoukne směrem k 1.3, nejen díky možnosti zvednout basy o 3 dB (nabízených +5 dB jsem už nepoužíval).
Limity Lebena CS300 ve spojení s mými Dynaudio 1.1 jsou jasné – hlasitost a nejnižší dvě oktávy. Protože jak známo nejsem břichomluvec a nejnižší basy považuji za (nutné?) drahé zlo, a hlasitost na krev už dávno nepěstuju – jsou to pro mne limity akademické.
Samotný CS300 ale ve spojení s citlivkama typu Tannoy Glenair 10 dokáže ve střední místnosti i pěkně hlasitě zabouřit. Při 300 kubíkové předváděčce v zámecké zasedačce zlínského muzea 300 sice jela tahle kombinace už nadoraz, zejména Lebenek, ale pro 99% obýváků je to opět jen akademický „problém“.
Není to přístroj zdaleka pro každého, doporučuji jej za řadit do výběru spíše audiofilům gurmánům, kteří mají o svém směřování a preferencích jasno a špičkový elektronkáč s rodokmenem je jejich snem. Leben C300 by mohl být pro leckteré takové konečnou. Také klasičtí kulturní estéti naleznou u Lebena své ořechové: tradici, nadčasovost, řemeslo, múzy.
Zejména muzikanti by měli zbystřit, zatím všichni kolegové, rockeři i jazzmani a bluesmani, kteří mrňouse slyšeli se jen olizovali.
Pro technicky založené typy, jdoucí trnitou cestou minimalizace jakýchkoliv přidaných jevů: zkreslení, vlivů vf. rušení, atd., by to mohla být aspoň zkušenost do mozaiky poznávání, i když triviální letité zapojení s lampičkama a starobylá drátařina nejsou nic pro ně.
A leckteré audioneurotiky, co musí nejdřív zklidnit sebe sama, by mohl Leben začít léčit.
Leben CS300 harmonizuje hudbu i pocity
. Je to součást know-how, a audio je nyní pro mě důležité.