Ještě k tomu Jimimu Hendrixovi
LIVE AT BERKELEY, protože jsem zjistil, že to je velmi, velmi podivuhodné album.
Jednak vyšlo až 33 let od záznamu, až v roce 2003.
(však se mi zdálo, že jsem o něm v mládí nikdy neslyšel, ale zase jsem Jimyho tak intenzivné neposlouchal...)
Druhak je to jeden z mála záznamů sestavy známé jako "Cry of Love" - bylo to vlastně obnovení původních "The Jimy Hendrix Experience", jen místo Noela Reddinga v ní na basu hrál Billy Cox. Původní TJHE zanikla poté, co na Jimiho tlačili černoští rasisté, že hraje s bělochy, nadávali mu do "white nigger" apod.
A do třetice - a to je nejdůležitější - na rozdíl od naprosté většiny ostatních alb, kde podlazoval kytaru o půl tónu do takzvaného "half-step" ladění, tenhle koncert odehrál se standardním naladěním. Zřejmě z tohoto důvodu je to nejvíce blues-rockové album jeho diskografie. Jiné alba byly silnou inspirací pro takové odnože rocku jako psychedelic, hard, heavy nebo funk-rock, Live at Berkeley je výrazně blues-rockové...
Zkrátka
Jimi Hendrix je jeden z největších elektrických kytaristů všech dob, který stál na počátku rocku jak ho známe...
