K zvukařině na Gardinerových nahrávkách: je to mix všeho, není však důležité, na jakém labelu to vyšlo (Erato, Decca, Philips, DG, Archiv, SDG...) ale kdo je po tím podepsaný jako tonmeister + faktor náhody ono se to někdy povede, člověk neví jak, někdy moc ne...
Každopádně pokud se bavíme o Haydnově Stvoření s JEG, tak to je po zvukařské stránce luxusní (Rainer Maillard), zatímco nahrávka Haydnových Ročních dob (tuším Ulrich Vette) s JEG je místy, no, lehoulince uřvaná, nikoli však tak jako třeba Beethovenova Missa Solemnis s JEG, kde je to zvukařská téměř katastrofa
(taktéž Herr Vette)... Ale spíš i půjde o to, že aparát, který používalo DG na přelomu 80 a 90 let (asi A/D převodníky) měly pár technických fíčur – Erik Blabla tvrdí, že to bylo tím, že se při přebuzení zcela rozsypaly), které dělaly právě tento typ „uřvaného“ zvuku (spolu se snahou se dostat mikrofonem co nejblíž), zatímco v polovině 90 let to už bylo víceméně ok, ale zase nelze to úplně zobecnit...)
Koopman, Hogwood nebo něco jiného, novějšího, lepčejšího?
Kecám. 
