Prosím o příspěvky k tomuto tématu. Budu rád, když se v tomto tématu objeví co nejvíce Názorů. Jedině bohatost zkušeností je obohacujícím prvkem našeho koníčku. Pište cokoli, co Vás napadne. Admin by pak po úpravě vytvořil článek na hlavní stránku.
Vznik choroby Audiophilia neurosa.
Považuji se za poměrně labilního posluchače se sklonem k tomuto onemocnění.
Citlivost na disharmonii v slyšeném spektru startuje kolotoč finančně ruinujících obměn komponentů, za cílem zlepšení jednotlivých, vrcholně kvalitních parametrů, bez nichž ani není možný poslech. A to je špatně!!! Úmyslně jsem snížil nároky na kvalitu zvuku. Výměnou za ni poslouchám hudbu. Ani drobné nedostatky zhoršenou akustikou, či zastaralou aparaturou, mě neodláká k modernějším, zvukově zdařilejším aparátům.
Měřící aparáty nemohou konkurovat tak komplexnímu ústrojí, jako je cvičený sluch.
Ano, jednotlivé složky odhalí lépe technika. Nejdříve se musí měřit a pak poslouchat, říká přítel Renown.
Konstruktér může podlehnout psychoakustice, zvanou inženýrskou hluchotou.
Psychoakustika je omezením, pro oba tábory majitelů aparatur.
Ano i vzdělaní odborníci mohou produkovat zmetky v nejlepší víře a s čistým svědomím. Honba za co nejlepšími parametry bez respektu k hudbě samé je zlým vedlejším produktem zahleděnosti do výsledků současného, soudobého poznání.
Připomíná mi to léčbu syfilidy olověnými tinkturami. Vypadly po nich zuby, vlasy a pacient, pokud přežil, umíral na otravu olovem.
Podle tehdejších vědomostí to bylo jediné správné řešení. Ano, prvotní nemoc, byla před smrtí vyléčena.
Konečným arbitrem je nejen pro mě, lidské ucho.
V životě kolem sebe poslouchám zvuky a přemýšlím nad nimi. Lidé, se zvýrazněnýma sykavkama jsou, ale přesto to neřeže do uší tak, abych se otřásal nelibostí. To zkreslení změní proud vzduchu z předkusu interpreta, na vryp diamantového řezáku do skleněné tabule.
Nikdo nemá kovovou barvu hlasu, které znám ze své staré sestavy.
Kromě kyborga z Matrixu, nemá ve skutečnosti chladný přízvuk na hlasivkách.
Zní-li takto většina nahrávek, nevyhodím je kvůli tomu.
Je-li konstruktér přesvědčen, že vada je na mé straně hřiště, velmi se tomu bráním. Nemohu jej nutit, aby hledal veličinu: předání hudebního poselství.
Posoudím si zpupně tuto schopnost sám. I bez elementárních znalostí elektroakustiky. Známý konstruktér odmítl existenci kvality reprodukce, zvanou rytmus. Ať to nazveme hudební poselství, záživnost, analogovost, tekutost, je to cílem poslechu.
Jejím opakem je pitva. Chlad a anatomický řez, zalitý v formaldehydu. Exhibice detailů, pitvání registrů. Každý přístroj zkresluje. Neexistuje dokonalý zesilovač, reprobedna, drátové propojení. Můžeme jít v měřeních za práh, který ještě vnímá ucho. Ale v tom spektru, které ruší od poslechu hudby a odvádí pozornost ke zvuku, je moje volba jednoznačná. Hudba.
Poznám rytmus a ducha hudby tak, že ani velmi těžká disonanční hudba, mě neodradí od poslechu. Slyším autorovo poselství. Z tanečního folklórního souboru znám dechovku i cimbálovku. Proč si ji nepustit doma, alespoň pro potěchu z sehranosti švitorky? Ne, zvuk není podstatou poslechu . Nejdelší hudební performaci znám z brněnské Salimy. 3 dny v kuse trvající koncert moravské cimbálovky s 30-ti hlasým doprovodem strýců muzicírujících pro potěchu ve svých sklípcích. Bylo mi nádherně. Na všech lidech byl cítit vliv té překrásné hudby. I ten poslední bezdomovec pod vlivem pití, se choval stále příjemně.
Díky internetu mám několik blízkých lidí. Výměnné návštěvy s Bohušem a Zbyňkem, probíhají hezky. Oba se usadí na nejlepší možné místo a vyberou si oblíbenou nahrávku. Buď svou, anebo z mé sbírky. Během poslechu, který trvá minimálně 20 minut nic neříkají, poslouchají se zavřenýma očima.
Nemluvím na ně, neovlivňuji zběsilým úsměvem a výhružným podupáváním nohou. Nechrlím své „názory“. Počkám na soud a ať je jakýkoliv, poděkuji za upřímnost. Těší mě, pokud je výsledek špatný a uvažuji s nimi nad příčinou. Tak, jako vinař – vinohradník, jež je izolován a nepřechutnává vína jiných vinařů nepozná pomalu postupující chorobu, např. myšinu a považuje své víno za vynikající, tak i já rád vyslechnu soud souputníka, jež pozná slabinu mé sestavy, díky zdraví své správně znějící obálky hudebního díly, rytmu a poměrů dynamiky, stanoví diagnozu.
V digitální části vím o možném ukončení cesty za zvukem a vstup do říše hudby.
Ale není to levné. Přesto považuji současný, ještě zvukový výsledek za vynikající a radostný.
Charakter je bez výrazného zabarvení se zvýhodněním jedné části spektra na úkor jiného.
Hudba plyne téměř netechnicky. Je možné poslouchat muziku, popřípadě muzikanty. Někdy zarazí rozdíly v nahrávkách. To je daň za zlepšené parametry. Přesto se daří aparatuře více zmizet. Společně s Tomem, mám myšlenku, jak zastavit nárůst honby za co nejkvalitnějším zvukem, bez nějž nelze poslouchat hudbu. Nechci zapomenout na původní radost z poslechu a vyměnit jej za poslouchání zvuku. Úmyslně mám zakryté reproduktory průzvučným krytem. Měním rozlišení, za celkový dojem. Zprůměrování výhod i nedostatku klasických elektrodynamických měničů do spojného, lehce horšího projevu. Než se zabývat, zda neslyším polypropylén středobasů, čí lakovaný papír basáků, uklidní mě látka rámečku.
Popis slyšeného zvuku.
Přesto se při hledání ideálu můžeme domluvit na společné terminologii. Když dokážu oddělit kritický poslech zvuku a poslech hudby, nemusím se bát rozvoje choroby. Další honba za parametry je pod kontrolou. Přeje-li si přítel formulovat dojem z poslechu zvuku i hudby, bude dobré, když nedojde k nedorozumění.
Všichni máme trochu jiný sluch. Každý z nás vyhledává jiný charakter a oceňuje jej.
Zvukové spektrum.
Teorie, jíž nerozumím a čerpám od mého oblíbeného autora, Václava Škardy, hovoří o osmi oktávách. V rozsahu 16 Hz po 2O kHz. Vyšší kmitočty nechme zatím mimo.
Dolní limit Horní limit
Hz Hz Popis
____________________________
20 40 Hluboké basy (nožní pedál varhan, problém stojatých vln)
40 80 Střední bas (stačí, mozek si hluboké přimyslí sám)
80 160 Vyšší bas (tady se děje to podstatné z muziky)
160 320 Nižší střed (trvám na silných mužských vokálech)
320 640 Střed (kde je lavór, není hudba)
640 1280 Vyšší střed ( řádění sykavek)
1289 2560 Nižší výšky (zakomponovat do celku)
2560 5120 Výšky (co konstrukce, to jiný názor medové, řízné…)
5120 10240 Vyšší výšky (spojitost se zbytkem pásem)
10240 20480 Nejvyšší oktáva (pásmo mladých netopýrů, já končím na 16000Hz)
Rozumíme si? Je-li někde díra, můžeme ji takto dojmově popsat. Mám bedny slabší na výškách. Ale dvou a půl pásmová konstrukce podporuje nižší středy a vyšší bas. A to mám rád. Pro klarinet, klavír a vokály to je požehnání. Podporuje plynutí a prožitek.Stačí CD s nahranými kmitočty, které mám. Ukáže nejen potíže s akustikou, popřípadě s drnčícími skly knihoven, či výplní dveří.
Vyváženost zvuku.
Kritickým poslechem se nejdříve soustředím na poměrech výše jmenovaných veličin. Je-li některé spektrum vytažené, je to špatně. Ani nejvyšší kvalita není odůvodnitelná, protože strhává na sebe pozornost a odvádí od potěšení z poslechu. Zvuk je podřízen parametru a to je počátek nemoci poruchy poslechu. Lineární sestava s lehkým zkreslením na výškách, může znít převýškovaně, tence. Úbytek na výškách způsobí unaveným nevýrazným dojmem.
Zvuková perspektiva (3D), lokalizace.
Nejdříve si všimnu, v které řadě sedadel v divadle sedím.
1. řada je strhující. Dirigent má nový frak, ale trochu se v tom ztrácím.
2. excelentní, vnímám detaily sólisty, a zároveň celek
3. řada má přehled, ale nevidím náušnice primabaleríny
Vzdálenost, mezi námi a slyšenou hudbou, je především ovlivněna nahrávkou. Záměr zvukaře by neměl komprimovat aparát, na do beden vtaženou nudli.
Orchestřiště má Valda hluboké 3 metry. Od dirigenta ke kotlům je pěkně daleko. Zvuk správně putuje od nástroje k nástroji. A do toho se odráží blok kontrabasů od klenutého stropu divadla. Transienty.
Šíře orchestřiště přesahuje rozteč beden. A to je velmi příjemné.
Teorie vysvětluje požitek poslechu z naší původní role ochránce tlupy v lese. Dokonalost lokalizace zvuku rozhodovala o přežití. Pěstujme si ji.
Místo celého "článku", stačí napsat toto: rozlišuji mezi kritickým poslechem ( zvuku ) a mezi poslechem hudby. Doma se vědomě přepínám do hudebního módu.
Rozumíte mi?
)
! Oni totiž věří v to, že to pomáhá a bez toho to nějak nejde... 
