*
*
*
Interaural crosstalk a SDA. Aneb o co těm borcům v Polk Audio jde?
Přece jen by to asi chtělo pár slov o systému SDA, který je jádrem těhle podivně vypadajících beden.
Pokud by si to člověk chtěl vizualizovat, měl by si představit, že je jeho poslechovka rozdělena na dvě poloviny - levou a pravou. Zeď prochází mezi bednama skrze poslechové místo a je v ní zazděný tak, že levé ucho má v levé uzavřené polovině, kde stojí levá bedna, a pravé ucho v pravé uzavřené polovině, kde stojí pravá bedna. Vlastně jako bys zvětšil uzavřené mušle sluchátek do velikosti poslechovky.
Cíl je samozřejmě jediný - aby levé ucho slyšelo čistě jen levý kanál a pravé ucho čistě jen pravý kanál, jako ve sluchátkách.
Protože si to uvědomme --- když poslouchám klasické bedny v klasickém stereo uspořádání, tak každé ucho slyší přímý zvuk bližší bedny, zpožděný, mírně oslabený, frekvenčně upravený zvuk druhé bedny, plus dozvuk místnosti. (např. stín hlavy "uřízne" vše nad 10kHz)
Tomu, že při poslechu beden kromě přímého zvuku příslušného kanálu slyším i ten zpožděný zvuk druhého, se právě říká interaural crosstalk, česky snad přeslech.
A tomuto interaural crosstalku se přičítá, že klasické stereo bedny nedokážou vytvořit ten spojitý 3D pocit prostoru nahrávky, jako to dokážou sluchátka.
Jak se ho ovšem zbavit, aniž bys stavěl zdi a nechával se do nich zazdít?
Nabízí se využít toho, že podstatou zvuku je vlnění, v nejzjednodušenější podobě vlastně kmitání.
A kmitání má tu skvělou vlastnost, že nula neboli ticho, tam může existovat ve dvou případech -- buď žádný zdroj zvuku nekmitá, tedy nevydává žádný zvuk a tedy je ticho........... nebo dva zdroje zvuku vydávají zvuk, který je v místě poslechu navzájem invertní a tedy se podle zákonů fyziky vyruší a slyšíme stejné ticho, i když zde máme dva zdroje zvuku.
Toho se snaží využít technologie SDA.
Zjistit, jaký je ten zvuk, který slyšíme protilehlým uchem, není tak složité. Základní představu poskytne klasický poslechový trojuhelník a na místě posluchače model lidské hlavy s mikrofony místo uší. Pustí se jeden kanál (např. pravý) a když srovnáme nahrávku z pravého mikrofonu a z levého, dostaneme základní parametry pro ten protilehlý, v tomto případě tedy levý - zpoždění a frekvenční rozsah.
Když ten potom invertujeme, měl byt přimíchaný k signálu vyřešit crosstalk a vyrušit ony přeslechy.
To se projeví v konstrukci bedny.
Buďme konkrétní:
Takhle nějak vypadá z poslechového místa pravá bedna. Je to vlastně subbasová basreflexová sekce (2x 10") plus jakási zdvojená uzavřená středobasovo-výšková sekce. Ty dva basáky a bližší středobas a výškáč hrají plnorozsahový pravý kanál. Ta vnější, vzdálenější středobasově-výšková sekce hraje frekvenčně oříznutý levý kanál (250-10k Hz). Její umístění vytváří potřebné zpoždění.
Signál je invertovaný.
Levá bedna zrcadlově totéž.
A výsledkem by měl být zvuk, který si bere to dobré jak z bednového, tak sluchátkového poslechu.
Poslechovým dojmem je, že i když je všechno jako normálně, když posloucháme bedny, přesto je všechno jakoby větší, líp zaostřené, mnohem prostorovější a spojité.........
Popisuje se to tak, že např. při nahrávkách, kde je výrazně zachycený prostor, ve kterém se nahrávalo, tě zvuk SDA přenese až jako by přímo tam, do místa nahrávání -- ne že muzikanti jsou živí v tvé poslechovce, ale že ty jsi tam s nimi, když hráli.
Orchestr je šokujícně rozložitý a veliký.
U nahrávek zcela umělých je zvuk pocitově rovněž mnohem větší, dynamičtější, uvolněnější -- dobře nahrané trance rozezní celý vesmír, velikost beden, velikost poslechovky, to jsou směšné pojmy, které velikost zvuku naprosto převálcuje...
Griffin z Vision and Sound a Gene z Audioholics to myslím popisují v těch příspěvcích dobře.
Za sebe - totálně návyková věc, ke klasickému stereu se od wide-sterea už nevrátím. Nikdy.
.
)
