V tom případě...okřídlený reklamní termín "high fidelity" (pravda, dnes již překonán a málo používán) je prostým obchodním sloganem, nic víc...o vysoké věrnosti nemůže být řeč pokud duní hradba Marshallů 500W (i více) a doma panundekl z Tesca...

Rockový koncert nemá s high fidelity společného zhola nic. Ani s Loudness. Nevím tedy, proč sem tohle téma vnášíš a je bezpředmětné jej jakkoliv rozvíjet.

A proč svými (obsáhlými) názory reaguješ ? Otázka taková skromná...

Asi proto, ze tady uz zase pises ptakoviny....

lechos:
No, prekvapive to nejspis bude tim, ze jsme na diskusnim foru a ve vlakne, kam jsem psal o vecech souvisejicich s jeho tematem.
A tobe jsem odpovedel proto, ze jsem jeste nevedel, se jsi jen troll.

Kdyz jsem míval stereo zesík JVC, tlačítko Loudness měl, a sem tam jsem ho zapínal - hlavně proto, že zvuk z otřesně ohraných kazet byl sem tam lepší (stejně, jako jsem zapínal na decku ty všelijaké dolby B, C, HX Pro, atd.
Samozřejmě, tehdy zvuk neměl vůbec nic společného s realitou, ať už koncertu nebo studiové nahrávky, prostě se to dalo alespoň poslouchat Dneska žádné korekce nemám, a jsem čistě na zdroji. A i pokud bych korekce měl, byly by vypnuté.

K diskuzi o "hifi" - sám to vnímám tak, a líbí se mi, když mi z rakví leze hudba takového charakteru, že zavřu-li oči, slyším před sebou klavír, kytaru, housle tak, jak si myslím, že bych je slyšel, byli-li by v té chvíli reálně předemnou, v mém obýváku - klavír je klavír, kytara je kytara (svou velikostí). Kdysi jsem měl přítelkyni, která hrála na housle. Reálně, v mém obýváku, nahatá Můžu vám říct, že je to takovej kravál, že moje poslechová hlasitost zdaleka nedosahuje hlasitosti živých houslí - výšky až píchají do uší. Když stála předemnou, mezi mými tehdejšími repro a hrála, v mém poslechovém prostoru, zvuk z repro se naprosto nechytal. Na druhou stranu, ma soucasna zenuska hraje sem tam na spanelku - a proti jejimu zvuku je zvuk z mych soucasnych rakvi daleko vetsi a mohutnejsi - takova giga kytara ) Tak hluboko proste realna kytara me zeny nezni - realna kytara hraje "hur", muhehe Takze - mym cilem je slyset ralne zive nastroje v mem poslechovem prostoru z aparatury stejne, jako by hraly ony samy.

S directem bez loudness. "Snažím se poslouchat jen to co je na desce". V uvozovkách.

Po prečítaní tejto disusie som si uvedomil že takmer všade (obývačka, spálňa, kuchyňa, pri compe, v aute) mám trochu zdvihnuté výšky (zhruba na 2hú hodinu). Asi to mojim ušiskám-hlušiskám tak vyhovuje. Či je to správne Hi-Fi neriešim, proste ma to tak viac baví. Na basy väčšinou nesiaham. Pravda je že nemám žiadne "spitzenklasse" aparáty a ani nejak zvlášť poriešenú akustiku.
Zaujímavé je že keď som zobral moje staré repráky (na ktorých som mal doma výšky vytočené až na 4tú hodinu) na chalupu a dokúpil k nim starý zosík a tuner od Technicsu, tak tam v inej akustike a z iným zosíkom žiadne korekcie nepotrebujem. Len neviem čo to presne spôsobuje, či tá akustika, alebo je to tým zosíkom, prípadne náhodilo si sadnúca kombinácia? Ten zosilňovač asi nie je žiadny zázrak, tam keď som skúšobne použil korekcie, tak mi to ťahalo uši. Má aj loudness, ale to je už úplná katastrofa. No ale keď používam iba volume, tak to tam hrá pre mňa perfektne.
Loudness som výnimočne používal za mlada na zosilňovači Unitra, ale aj tam som mal väčšinou iba zdvihnuté výšky. No a na mikrosystéme Onkyo v spálni máme funkciu "supr bas" (čo je predpokladám akási obdoba loudness), ktorú sem tam použijem pri rockovej muzike - má to potom viac šťavy. Inak tam mám napevno bas +1 a výšky +3. Ak to dám cez pure direkt, tak to hrá pre mňa uspokojivo až pri vyšších hlasitostiach, pri akých bežne nepočúvam.

P.S. prednedávnom som bol na ušnom na teste a vyšiel som z toho celkom dobre, takže to že dvíham jemne výšky nie je spôsobené tým že by som nejaké frekvencie slabšie počul.

Tak já se musím přiznat, že po letech poslechu na "direct" dnes už zase fyziologii používám. Neposloucháme totiž většinou doma ve stejné úrovni hlasitosti, v jaké hraje rocková kapela nebo symfoňák. Jen mi u mé aktuáln vintage Aiwy chybí "variable loudness" Yamahy, na nějž jsem byl zvyklej. To je bomba věc.

prostě...stárneš, to není jak za mlada, nejsi netopejr

To je spíše o tom, že za mlada jsem mohl poslouchat na plnej céres, jak se sluší a patří. Dneska musím nejprve vyhnat manželku a děti někam ven, jinak mi to chodí furt ztišovat.
Na to stárnutí si organismus zvyká sám, takže tam není potřeba to honit korekcema.

Ano já vím...naštěstí, maximum byl tenkrát Transiwatt TW40 2x20W ale sluchátka Tesla ARF300, to byla teda zátěž na uši...i když neexistovala ta strašlivá muzika Metallica, Slayer, Megadeth a Exciter.

Asi to není v mantinelech HIFI, ale já si korekce nastavím (nebo vypnu) dle toho, aby se mě to dobře a příjemně poslouchalo. U mě převažuje tichý poslech, (taková šeptanda v noci při práci, abych nerušil).

Nič také nemám ani korekcie.. Na starom Technicse mám korekcie a auto je jediné prostredie, kde funkciu mám a používam

Nyní poslouchám přepis na cd desky a žádné hejblátka nejsou potřeba.

Milt Jackson - vibraphone
John Lewis - piano
Percy Heath - bass
Connie Kay - drums
Sonny Rollins - tenor saxophone (tracks 5 & 6)

A to je prosím rok vydání desky 1958.

DR je "jen" nějakých 12-13,ale ta čistota nahrávky, ten vzduch kolem je úplně hmatatelný. Metličky jsou fakt metličky a ze zvuku vibrafonu až drní hlava, jak je to neořezaný.