JVC AX Z1010 SE Dawsoo.
Když se ze zvuku odstraní běžné zabarvení HiFi nižší třídě, přijde kulturní šok, srovnatelný cestování do jiné civilizace…
Léta natrénovaná cédéčka s nahrávkami jež rád poslouchám se stanou úplně jiným oceánem informací.
Až se zdráhám přijít o ten důvěrně známy svět v němž se utvrzuji dlouhá desetiletí.
Kdy byl pocit přesnosti u oblíbených nahrávek nahrazen informací o zatažení nahrávky v studiu.
Kde bývalé sestavy neuměly hrát především v nahrávkách akustické a klasické hudby s orchestrem a pěveckými sbory, tam přichází velké rozlišení i přes kompromis ztrátového formátu CD !
Vnikám do původně efektních nahrávek a vnímám studiová „pomáhátka“ čímž se mění pořadí oblíbených nahrávek.
Ty původně šedé a nedostatečné jsou brilantní a ty „ocukrované“ teď přijdou o pořadí v sbírce dle oblíbenosti.
Klavír?
Kvalitní piano nebo koncertní křídlo !
Jeho pompézní rejstříky nyní obohacené o doznívání ostatních strun a celé to komplikované tělo nástroje.
Všechno to maskující zkreslení zmizelo a přesto nezmizela hudba. Jen hifi delikty jsou nahrazeny přesnou ale stále polidštěnou obálkou jež nachází adresáta šokovaného bezprostředností.
Valkýra z stojanových dvojpásem ? Ano ! Ni jeden hlas nezůstal v tenatech signálových cest či pastech.
JVC mě zaskočilo neb jsem nebyl připraven slyšet nahrávku její bezprostřední kvalitě a bez pocitu řídkosti CD formátu.
To co jsem zazlíval přehrávačům do 30t. to slabé podání lidského hlasu a neschopnost hrát klasickou hudbu bez vtažení do „děje“ nahrávky se JVC povedlo odstranit a neumím si představit, jak by hrály nahrávky s vysokým rozlišením tímto způsobem krmeným zesilovačem : DAC K2 přes trídu A.
Zdráhám se použít své profláklé terminologie o zvuku integráče, neb tady je na prvním místě nahrávka a její kvalita. HiFi zvuk je potlačen a hudba dopadá přímo do osrdí.
To bude výborná sezóna poslechu hudby.
