Omlouvám se těm pár lidem, které jsem potkal a odbyl jen stručným zdvořilostním pozdravem. Byli stejně jen dva, ostatní poznávám až z vašich fotek a popisů, kdo je kdo.
Pokud se týká zvuku, tak pro mě spokojenost. Čekal jsem to horší a bylo tam hned několik sestav, kde mě bavilo poslouchat jak to hraje.
Poprvé jsem slyšel zahrát Audionety tak, že mě to bavilo. V kombinaci s Vividy to pro mě byl jeden z nejlepších zvuků výstavy. Jiný, ale srovnatelně parádní zvuk byl Wilson s McIntoshem. Cenově si to nemělo co vyčítat a nikdy to do toho nebudu ochoten dát. Ale jako zážitek na dlouhou dobu je to úžasné. Pokud na 24 patře někdo nevydržel kvůli teplu, tak to byla velká smůla. Chtělo to také být dál od beden, i když Vividy hrály perfektně i když jsem stál úplně mimo u zdi. Vzhledově byly ale strašné, což bych jim při tom zvuku odpustil. U druhé zmíněné sestavy bych se zase ze stejných důvodů přenesl přes vzhled koncáků McIntosh.
Byly tam ještě další zajímavé sestavy s překvapivým a schopným zvukem. Wilson Benesch, EMM labs s Electrocompaniet byla jedna z nich. Byli jsme tam 2x. Poprvé nádhera a podruhé jiná nahrávka a už ne tak dobrý dojem. To píšu hlavně kvůli názorům, že to tam nebylo ono. Pro mě byla katastrofa Sroll a mohl to být stejný důvod. Středovýškový zvuk, kterému unikaly basy tak rušivě, že jsem to neměl chuť dál poslouchat a bohužel ani se znova vrátit.
Zpět k příjemným překvapením. Marantz s Triangle zahrál tak, jak bych to od něj po všech pomluvách (Marantz) nečekal. Nevím, jestli to bylo přítomností japonského taťky (díky Peere za potvrzení domněnky), ale hrálo to dobře. Také Cabasse zaujalo projevem, který měl rozlišení. V obou případech to bylo s určitým otazníkem, zda by ty sestavy nemohly časem působit trochu agresivně. Ale minimálně Cabasse byly cenově jiná liga, než některý "nehrající" highend. Jako vyloženě nehrající bych se nebál označit pouze jedinou sestavu - B&W za 400 tisíc byly velkým zklamáním. Něco tam škaredě rezonovalo a přitom se stejnou nahrávkou na Trianglech to bylo o něčem jiném.
Potěšil mě Martin Logan, konečně zahrál a líbil se mi. Jen se mi ten zvuk přítomného gramofonu nezdál. Asi hluchnu, ale vzrůstající počet příznivců gramofonu jako nejlepšího řešení ve mě stále zanechává otazníky. Tady bych radši slyšel nějaký pořádný hirez záznam. Expozice s Focaly nebyla moje krevní skupina, ale rozdíl sestavy krmené ML a Meridianem byl markantní. Ale i ten cenový. A za dané peníze (kdybych je měl) bych si našel na výstavě jiné kousky. Ale Syčák mi už vysvětlil, že patřím ke zblblým hifistům, kteří jsou na něco naučení a když nenajdou v dané sestavě nějakou přednost, která je charakteristická pro jejich hnojačku, tak ji odsoudí. Nevím, ale kamarád to viděl stejně. A to říkal, že už slyšel zahrát Focaly snesitelným způsobem. Na letošním HEP to ale nebylo. Doufám ale, že si to nikdo nevyloží tak, že se by se s Focaly nedalo doma žít. To z výstavního zvuku těžko přesně posoudím.
Letos mě také více než loni překvapil Lyngdorf s Aurum Cantus. Tam se mi moc líbilo a poslechli jsme si více skladeb různých stylů. Jsem asi holt na digitál. Nebo na Čínu, protože se mi za danou cenu zdálo hodně zajímavé i řešení z vedlejšího pokoje Vincent s Aurumy. Jako jedna z nejlevnějších sestav na výstavě to byla cesta k super zvuku pro nemajetné. A nehrála vůbec zle.
Pokud jde o WLM a ostatní vychválené věci z ostravského studia, tak to hrálo pěkně. Víc neumím říct. Muzika, co tam zrovna byla, ukázala, že to hraje dobře. Ale nenadchla mě asi tolik, abych z toho byl vedle. Nehrozila rozhodně žádná agresivita, bylo to velmi v pohodě. Na to, že to bylo z gramofonu pochvala

Vedlejší expozice s Cary Audio ad. byla také zvukově moc pěkná, ale obě nudle byly katastrofální prostorem. Nesedět uprostřed bylo jako slyšet jinou sestavu. A vzhledově ty kousky obou nudlových expozic nejsou moje krevní skupina.
Co mě ještě zaujalo? Obrovské horny na Pathosech hrály tak, že v té místnosti jsem nechápal jejich umístění. Skrze hlavu vedle sedícího hifisty, který byl mírně předkloněn jsem slyšel pouze zvuk jedné bedny. Hrálo to normálně, příjemně. Ale slyšel jsem mono. Vzhledově opravdu mimo moji dosavadní zkušenost. V této místnosti byl ještě zážitek rozdělaný Copland. S kamošem jsme říkali:"Loni ještě hrál!"

Cantony mohou hrát. Není všechno řada LE. Nebrečím, že je nemám, ale hrály mnou slyšené ukázky velmi pěkně.
Poslechl jsem si Wharfedale Opus. Po návštěvě u Mika mě zajímalo, jak dokáží hrát vyšší řady výrobce. Bedny byly dva dny po vybalení z krabice. Nebylo to špatné, ale konfrontace se zvukem Vividů byla jejich nevýhodou. Také plná místnost lidí, kteří čekali, než si zase poslechnou ty pořádné bedny mě znervózňovala. Ale jsem vděčný za tu příležitost, Wharfedale se zapsaly dobře.
To už se nedá říct o Mission. Jelikož ani jedna sestava krmená Meridianem se mi nelíbila, doufám, že to nebylo tím. Ale 796 na mě známé muzice dost propadly. Sledoval jsem na ně aukci v UK a skončila na 510 librách. To je impozantní rozdíl oproti katalogové ceně v ČR. Ale po tom zvuku, co jsem slyšel mi nevadí, že jsem do nich nešel. Nebyla to vyložená katastrofa, ale nezdálo se mi to plně hifi a chyběl tomu spodek. Vůbec nevím, čím to bylo, ale pro mě výrazné zklamání (rozumějte větší zklamání, než jsem zvyklý).
Na Noble Audio jsem byl také zvědavý. Nemůžu tvrdit, že by to byla katastrofa. Nějaké klady v reprodukci jsem našel. Když to srovnám s podobnou cenovou kategorií, tak to je konkurenceschopné, ale výrazně mě to za srdce nevzalo. Nejvíc se mi na nich líbilo podání spodku, zahrály pěkně basu. Bylo tam strašně plno, skladby dlouhé, moc jsem jich tam neslyšel. Žít bych s nimi mohl.
Zaujala mě také expozice s Klipsch. Dokud hrál gramofon, tak to pro mě nebylo úplně ono. Muzika z SACD byla mému gustu bližší. Líbil se mi zesilovač ARTEC.
Ostatní zážitky bych musel i takto čerstvě z paměti lovit, takže to určitě není nic, co bych měl světu sdělit. Celkový dojem byl dobrý a domácí sestava po návratu zněla svému majiteli příjemně. Mašli si tedy nehodím a na další vývoj v hifi jsem přitom nezanevřel.