.... nejmíň se s tím páře zrovna tady "kite 19" ...ten bere všechno co má vysoké DR (pokud si vzpomínám dobře) a je to původní vydání nebo alespoň hodně staré ... (asi ti nabídnu Eagles Hotel califonia původní amer. vydání pokud budeš chtít - na mně je to moc "sladké" krom té písně Hotel california ... no uvidíme, ještě to rozmyslim )

dadaft píše:...popravdě Pendragon mi neříká nic

. . . to byl příklad situace, kdy si v autě lidé nepustí progresivní rockovou kapelu, jejíž album je přesto zmršeno. A Pendragon jsem jmenoval proto, neboť tu byl zmíněn jako příklad nízkého DR, kdy k tomu není důvod a mám je rád.

dadaft píše:...prolistoval jsem cca 200 stran toho webu DR Database

Nepopírám, že do toho občas nemrknu, ale hlavně si CD "projedu" sám. Teď mám např, ve Flacu poslední album kapely ARENA, které se mi líbí a chtěl bych si pořídit originál. Po špatných zkušenostech si pochopitelně to album nejdřív poslechnu přes DAC na mém aparátku . . . a teprve potom, kdy už mi proniklo skrz povrch těla do všech buněk, projedu DRM (Dynamic Range Meter), abych nebyl ovlivněn (jak psal nesmyslně Lechos). Arena nehraje nijak závratně, DR8. Proč proboha u takového druhu hudby není alespoň 10-11? V autě si to nikdo nepustí, v rozhlase to nehrají, tak proč? Je to hudba pro fajnšmekry, příznivce progressive (jako jsem třeba já), kteří doma nějaký ten aparátek mají. Měl jsem půjčeno album Alice In Chains, ať dělám co dělám, prostě za to, co se valí z beden, nedám ani korunu. Je to hučák, je to přeřvaný, valí se na vás pořád stejný hluk . . . a v polovině alba mě to přestává bavit. Loupnu to do PC, projedu...a ejhle, DR5 ?! Jasně, není to jediný ukazatel, tak proč se to ale nedá poslouchat delší dobu? Prostě na to ty uši nejsou stevěný. Zlatý "Facelift" z roku 1990 (DR11) Jsem pohlcen hudbou, ne hlukem. Chovám to CD v bavlnce Když nebude DR tak důležitý, jaktože toto CD hraje tak fajnově a to poslední tak na hovno? Hmmmm....

dadaft píše:...co znám a poslouchám - a je to v DRD - má DR 10-15 ........................... většina toho, co poslouchám, tam ovšem není

...tak buď rád a užívej si! Já poslouchám z 90% progresivní rock, bohužel i v této oblasti zuří Loudness War. Nevím, jestli se dožiji nějaké pozitivní změny, jestli ti blbci "zvukoví inženýři" dostanou rozum, ale jedno je jisté . . . za současného stavu na mě vydělají jen výjimečně.
Ještě poznámka k tomu, že bych si zjišťoval nejdřív DR a pak ovlivněn jeho hodnotou nastražil uši . . . mám např. 14 alb "The Legendary Pink Dots" a nikdy u žádného jsem nic nezjišťoval (a dám asi tak jedno jejich album týdně). Stejné to mám např. s Quidam, Manning, After Crying či Porcupine Tree (třeba ti ty názvy také nic neřeknou, všechno úžasná muzika...pro mě) . . . když mě poslech neunavuje a mé tělo nevykazuje nějakou anomálii, nemám důvod si něco zjišťovat a ověřovat. Měl jsem možnost porovnat album RHCHP - "Californication" s DR4 a DR14 . . . nevěřil bys vlastním uším
Kdybych měl kouzelnou hůlku, nedopustil bych u rockové muziky dyn.rozsah pod 10, u vážné hudby dejme tomu 14-15. S metalem ať si dělají co chtějí, posluchači by si stejně našli jiný způsob, jak si kebule navrtat
PS: A bez mučení přiznám, že když si chci opravdu muziku v klidu užít, záměrně vybírám něco v superkvalitě Naposledy např. ANTHONY PHILLIPS - "Private Parts and Pieces V: Tvelve" (1996) - DR16

Prověřil jsem DR u několika SHM CD, která mám, není to valná sláva, nicméně uchem se mi líbí podstatně víc, než stará vydání. A není to hlasitostí, neb tu stahuji. Porovnával jsem napřímo přepínáním z BR a CD přehrávače původní Yes CTTE se SHM CD, hlasitost stejná a výsledek? SHM CD o parník.

lidumil píše:A není to hlasitostí, neb tu stahuji.

Lenze loudness war nie je len o tom, ze musis stiahnut hlasitost a v opacnom pripade ju pridat

lidumil píše:Porovnával jsem napřímo přepínáním z BR a CD přehrávače původní Yes CTTE se SHM CD, hlasitost stejná a výsledek? SHM CD o parník.

"Close to the Edge" patří právě k těm, u nichž mám několik verzí (neb patří mezi mých TOP5). Např. původní vydání z roku 1986 (DR11) hraje z 95% stejně, jako vydání Rhino (DR10). Obě alba porovnávána na stejném CDplayeru, při stejné hlasitosti, repro i sluchátka (tzn. po sobě, výměnou CD za CD, né přepínáním dvou různých transportů). Po pravdě . . . u každého vyniká něco jiného, ideální by bylo zkombinovat je
PS: Já osobně bych nikdy neporovnával dvě alba na dvou různých transportech Vždy mi to bude hrát lépe z CDplayeru než z blu-ray přehrávače (i když bude přes DAC).

Já je porovnal recipročně na obou transportech a i z toho horšího (BR) hrálo SHM CD pro mé uši výrazně lépe. Samozřejmě na MFSL vinyl nemá ani jedno CD

Odar píše:

lidumil píše:A není to hlasitostí, neb tu stahuji.

Lenze loudness war nie je len o tom, ze musis stiahnut hlasitost a v opacnom pripade ju pridat

Vím, o čem je loudness war a napsal jsme to blbě hlasitost NEstahuji.

dadaft píše:..klasickou hudbu tenhle trend zcela míjí..

To už bohužel není pravda. Znám rel. dost nahrávek klas. hudby z poslední doby, které jsou zprasené.

sekal píše:

dadaft píše:..klasickou hudbu tenhle trend zcela míjí..

To už bohužel není pravda. Znám rel. dost nahrávek klas. hudby z poslední doby, které jsou zprasené.

Já znám zprasené i staré...

YES - CTTE na SHM-CD je na můj vkus basově výrazně podvyživené. Pokud "přeslechnu" příšerný DR http://dr.loudness-war.info/album/view/55436
jako jediné "pozitivum" by se dal označit docela znatelně rozšířený prostor nahrávek. Je to ale velmi laciný trik, kterým si celkově tahle luxusní edice moc nepolepšila, a tak skutečným "bonusem" zůstavají bonusové nahrávky převzaté z reedic RHINO.

Právě tohle SHM-CD vydání jsem porovnával s prvním mini LP z roku 1998:
http://dr.loudness-war.info/album/view/17619
Protože mám CD player s HDCD chipem, mohu s čistým svědomím prohlásit, že to má basy naprosto plnotučné a celkově s přehledem převálcuje pozdější "vylepšená" vydání.

Remixy Stevena Wilsona zřejmě není možno považovat za originál, nicméně flat transfer, který je součástí nových vydání je velmi solidní. Jako první jsem po zakoupení začal poslouchat BR a DVD-A (koupil jsem si to dvojmo, abych se později mohl rozhodout, kterou verzi do budoucna pořizovat). Poslech mě naprosto uchvátil, ale teprve asi s měsíčním odstupem jsem si poslechnul CD a byl opět překvapen velmi vysokou kvalitou remixu i na CD formátu. Steven zkrátka umí a vše co dělá, dělá s citem, respektem a úctou k původním záměrům starých mistrů.

Na závěr ještě malá poznámka. Snad to nebylo úplně zřetelně vysloveno, ale většinou se snažím porovnávat původní nejlépe první vydání, pokud mi doma zbylo a nové remastery v Japan replikách.
Je fakt, že spousta edic jednoduše v databázi není, proto jsem byl rád, že mi jedna dobrá duše poradila jak si nainstalovat DR meter. Po večerech začínám svou sbírku analyzovat a sestavovat si "wish list" a začnu zase od nuly

Jedna z mých nejdražších replik :
http://dr.loudness-war.info/album/view/83004

.......a původní velmi zdařilé vydání Repertoire (ty další skladby jsou bonusy ze singlových vydání):
http://dr.loudness-war.info/album/view/84515

Neslyšel jsem toho tolik, co zde někteří členové fóra (ani jmenované SHM CD, ani MFSL atd...), tudíž nebudu zasahovat do diskuze o tom, co hraje či nehraje lépe.....ale jelikož "Close to the Edge" patří mezi má nejoblíbenější alba (za život jsem ho slyšel v různých podobách snad 100x), dovolím si jednu malou poznámku. Mezi mé nejúžasnější zážitky v životě patřila návštěva jednoho nejmenovaného "blázna" (v roce 2001 mě k němu vzal nedávno zesnulý bubeník Ivan Marček, s kterým jsem byl na vojně), kde jsem vyslechl toto album z japan vinylu z roku 1972 (nevím, možná to bude toto http://dr.loudness-war.info/album/view/22206). Pravda je, že vybavení a úprava jeho "poslechovky" se cenově pohybovala někde v ceně našeho RD ). Jsem rád, že jsem sehnal vydání Yessongs z roku 1983 . . . k mé radosti stačí opravdu málo
PS: Já si holt musím vystačit s tím, co mám doma

A na tom je krásná ta diference preferencí - je to prostě svobodná volba každého soudruha .... a vovovotomtoje

jirie píše: jako jediné "pozitivum" by se dal označit docela znatelně rozšířený prostor nahrávek. Je to ale velmi laciný trik, kterým si celkově tahle luxusní edice moc nepolepšila, a tak skutečným "bonusem" zůstavají bonusové nahrávky převzaté z reedic RHINO.

No vidíš a i s RHINO vydáním jsem to porovnával a zase mi SHM CD znělo líp. Ale jak píšu výše - svobodná volba každého soudruha

Jen taková zajímavost Před chvílí jsem byl u dcery nahoře(nemocný vnouček), zrovna poslouchala jedno z CD, které kdysi byly jako přílohy Rock&Popu, Reflexu a pod.


Jelikož ten prcek leží ve vedlejší místnosti, volume na minimum . . . pohoda, vše je OK. A najednou hukot
"Tatííí, nezesiluj to!!!"
No já na to, že já jako nic...

No nedalo mi to, CD jsem si vzal dolů a projel DRM Nejniřší DR2 (kdopak asi,že ), nejvyšší DR13. Fajn mastering

Pokud se bavíme o Yesáckém CTTE velmi vřele doporučuju 2013 reedici v masteringu Stevena Wilsona na labelu Paregyric. Na dnesšní dobu nádherných DR12 se skvělým zvukem.