fox píše:Mám doma asi dvě stě "Japoncú". Většinou hraji pěkně. Ale není nad první vydání anglických LP. Pokud se k ním dostaneš, dáš za ně podstatně více. Nedávno se dražil LZ I za šest set liber. A to byla aukce teprve v polovině. Zapomněl jsem ji sledovat a tak nevím za kolik se nakonec deska prodala. To je samozřejmě extrém.

http://www.popsike.com/LED-ZEPPELIN-I-1 ... 90770.html

Docela slušná cena
. . . někdy na jaře 2003 jsem se setkal s jedním bláznem přes Led Zeppelin, který od této kapely sbíral vše, co existuje a co se dá po světě sehnat. Mám pocit, že tento vinyl vlastnil (mimo jiné) + ještě 1. vydání LZ II Nedostal jsem z něj, na kolik ho to přišlo, jen si pamatuji, že jediná cena, za kterou by to pustil, by byla forma výkupného, kdyby mu někdo unesl děti
A ještě si pamatuji, že jeho gramofon měl cenu vyšší než celý můj současný aparátek

Chtěla bych pochválit (trochu opožděně) přednášku pana Zumana za Japan LP o japonských vinylových deskách a průmyslu v Japonsku, kterou měl v Česko-japonské společnosti. Především zapálení pana Zumana pro desky a odborné znalosti, zaujali i poluchače, které se o desky vůbec nezajímavý a přilákal je spíše ten japonský aspekt. Plus vtipné historky z nakupování desek v Japonsku také stály za to
Osobně do Japan LP Vinyl shopu chodím, abych si připoměla Japonsko, takže u mě dobrý.

Pani je zrovna v Tokyu a tiež spominala že je to vtipne aky sme idioti že im tie ceny na ebay žereme...

Oživím to tady dotazem, jaky jsou rozdíly mezi usa a japan pressy např. ze 70 let. jsou tam nějaké?

Nebo, co by mě zajímalo, jak se lišily vůbec pressy ve světe, ne jenom v japonku vs USA, nebo GB. Dají se o tom dohledat nějaký relevantní informace?

vlad píše:Oživím to tady dotazem, jaky jsou rozdíly mezi usa a japan pressy např. ze 70 let. jsou tam nějaké?

Moje zkušenost.

Evropské a americké, neplatí jen pro bazar i dnešní vydání, v tichých pasážích hučí. . U bazarových se dá velmi obtížně sehnat Lp v dobrém stavu.

Japonské většinou v pozadí a mezi skladbami klid. . Obaly z tvrdého kartonu. Asi i lepší hmota pro lisování desek. Povídá se, že měli vymakanou technologii lisování na takové úrovni, že když prezident firmy SONY slyšel poprvé CD záznam, nechal raději zlikvidovat lisovny LP, aby nedělali konkurenci CD, jehož vývoj stál těžké prachy. Zdá se mi, že Japonci si víc váží svého majetku a asi i přehrávají na kvalitnější aparatuře. Pokud jsem kupoval od EX- nahoru, nezaznamenal jsem větší problém.

Koupil jsem tam nejakě desky, ale jsou to reedice cca 80 roky.

no to není mozne, vzdyt si to tu vsicni chvali zarucene první vydani v naprosto perfektni kondici v cenove relaci za 400-600 kc/kus.
Ja jsem dokonce nekde slysel , ze on ten obchodnik dela dobre skutky kupuje albums za prepocteno cca 2000-5000 odveze přes pulku globusu, uhradi taxy, zaplati speditery, pronajme prodejni prostory, sviti tam, topi tam, v lete clima etc.

skoda ze zde není doporuceni na nejakou banku s obdobnymi kondicemi kde by jsi prisel s pytlem petikil bankovek a oni za to daly pytel 5ti litrových.

fox píše:

vlad píše:Oživím to tady dotazem, jaky jsou rozdíly mezi usa a japan pressy např. ze 70 let. jsou tam nějaké?

Moje zkušenost.

Evropské a americké, neplatí jen pro bazar i dnešní vydání, v tichých pasážích hučí. . U bazarových se dá velmi obtížně sehnat Lp v dobrém stavu.

Japonské většinou v pozadí a mezi skladbami klid. . Obaly z tvrdého kartonu. Asi i lepší hmota pro lisování desek. Povídá se, že měli vymakanou technologii lisování na takové úrovni, že když prezident firmy SONY slyšel poprvé CD záznam, nechal raději zlikvidovat lisovny LP, aby nedělali konkurenci CD, jehož vývoj stál těžké prachy. Zdá se mi, že Japonci si víc váží svého majetku a asi i přehrávají na kvalitnější aparatuře. Pokud jsem kupoval od EX- nahoru, nezaznamenal jsem větší problém.

takove ty extremne hledane to se dneska uz ani na tich nejlepších aukcích moc nevidii , ale takove ty stredne a stredne vice vyhledavane to se da sehnat v krasne kondici, jen se musí vedet kde a je třeba portmonka vetsich rozmeru nez je standard,
japonsky kids byly stejny jako nemecky, anglicky americky a drandily ty desky stejne jako všude jinde muze byt ze jsou na tom o par procent lepe nez prumer , neevim nikdy sem u japs nebyl , je to velka země 125 mil obyvatel, prosperujici tak se tam toho prodaly mraky ale kids jsou kids a stejne jako v zap evrope nebo severni americe delaly co bylo v dane době IN sedeli na zemi uprostřed nejaky prenosny prehravac desek a všude dokola rozhazeny desky, tak tojednoduse bylo na prelomu 60s/70s a v kazdem casopise pro teenagers jsi videl obrazky teenagers jak sedi okolo gramofonu a všude se valej desky tak oni to tak jednoduse delaly a ti co si hraly to rock albums ty byli k tomu ještě high nebo alespoň chlastaly levne pivo.

DRACK píše:no to není mozne, vzdyt si to tu vsicni chvali zarucene první vydani v naprosto perfektni kondici v cenove relaci za 400-600 kc/kus.
Ja jsem dokonce nekde slysel , ze on ten obchodnik dela dobre skutky kupuje albums za prepocteno cca 2000-5000 odveze přes pulku globusu, uhradi taxy, zaplati speditery, pronajme prodejni prostory, sviti tam, topi tam, v lete clima etc.

skoda ze zde není doporuceni na nejakou banku s obdobnymi kondicemi kde by jsi prisel s pytlem petikil bankovek a oni za to daly pytel 5ti litrových.

Za mne je to jako jakýkoliv jiný bazar. Sice se honosí názvem "JAPAN", ale japonské desky tvoří dle mého soudu tak max polovinu, zbytek je mix jak US tak Evropa. Najdeš tam perly, ale také naletíš a doneseš si domů bezcennou prskavku. To se mi stalo např s Deep Purple, které jsem kupoval jako "jedno z prvních amerických vydání" za nějakých 600 Kč a když to doma hrálo hodně špatně, dohledal jsem na netu, že se jedná o bezcenné klubové vydání, které se dá na Discogs koupit v cenách 1-3 EURA max. Takže od té doby jsem tam nákupy dost omezil a jsem více obezřetný. Na druhou stranu - našel jsem tam i pár starých live jazzových nahrávek např. Brubecka, Grappelli atd, které vyšly jen v jpn a které hrají parádně... Obecně mohu říct, že spokojenost s tím, co si donesu domů je tak 50/50... Ideální by bylo tam strávit vždy tak půlden, všechny předvybrané desky "prolustrovat" přes google, pak si nechat pustit vzorky a pak by asi úspěšnost byla mnohem vyšší. Ale na to nemám při návštěvě čas a ani na jejich apecu moc o kvalitě nahrávky nezjistíš...

ja to mam 10 minut pesky , chodim tam vokolo ale to není moje paluba parniku , ja osoben japs desky neznam nemam s tim praxi a co sem tam videl to je standard ze stangle jako všude jinde. / to ale ve finale nese profit , většina lidi nezna ty rozdily ve vydani vidi US, Japan... a nastrikaji si do katat, hlavne ze to vypada hezky, Nicmene je to hezke , ze se tomu někdo venuje a obohati tim domaci trh, urcite ma mnoho fanousku a zakazniku a ja mu to preji, je to od toho importéra velmi dobry obchodni tak ze nasyti domaci trh po japs deskách
klub desky to je kapitola sama pro sebe to musíš znat , a abys to poznal musíš zaplatit skolne. ty desky se daji ale na první pohled poznat akorát musí vedet jak a uz jsme zase u toho skolneho , to ti nikdo gratis nerekne , to je jako jezdit automobil , dostane ridicak za ten das XY ale aby jsi umel trochu slusne jezdit musíš projezdit tisice litru benzinu.......

Já se ve vydáních moc nevyznám, zaměřuji se jen na v japonsku vydané desky. Zatim stoprocentně mohu potvrdit , že technická kvalita je na první poslech výrazně vyšší než cokoli jiného.
V jiných bazarech a na burzách se zásadně vyhýbám v Holandsku vydaných desek, kvalita zvuku příšerná - jako"balkanton", opět stoprocentní zkušenost. Už je neberu i kdyby to byl hudebně velice lákavý titul.

TRANSIWATT píše:se zásadně vyhýbám v Holandsku vydaných desek, kvalita zvuku příšerná - jako"balkanton", opět stoprocentní zkušenost.

To je velmi zaujimave tvrdenie vzhladom na to, že z Holandska pochádza Music on Vinyl, ktorí síce nerobia audiofilské, no i tak prvotriedne remastre.

"Our records are pressed at one of the best vinyl factories in the world based in The Netherlands." <- citácia z ich stránky. Ich platne sú tlačené v Record Industry pressing plant, pri ktorých sa zasa dočítame "...what remained the same was the high Japanese quality standard, which Record Industry adopted from Sony Music Entertainment, and still use as the standard to live up to."

Taktiež hodnotenie ich produktov na Discogs-e je naozaj dobré. Takže asi bude problém inde ako v skutočnej (ne)kvalite holandských produktov. Ja sám mám s nimi výborné skúsenosti. Len sa treba, samozrejme, zbaviť statického náboja, čo je prirodzené.

To není statickým nábojem. Nejde o praskání nebo jiná poškození. Beru na zřetel ,že mnohokrát hraná deska mnohdy na krystalové přenosce stratí dost ze své původní kvality ,hlavně úbytek výšek, ale pořád jde rozeznat jak kvalitně byla kdysi nahrána. U desek v Holandsku vydaných i na zachovalých málo hraných kusech je poznat : Nižší úroven modulace (hraje tišeji) ,tím je i horší odstup od hluku a šumu, bez dostatku basů i výšek. Je to již tak vylisováno. Jako by to již někdo blbě nahrál ve studiu.