Dík mesirovi a efičákovi za sdělené dojmy. Škoda, že vás nebylo víc.

Mimochodem, mdt.co.uk má nějaké nové slovy, včetně Linn recs. nebo ECM.

Humpfe vidíš, že poslech harvan je velmi problémový. Mám kolem 20-ti nahrávek varhan lipských, originál barokních, romantických, mečivých moderních, bez kouska duše i můzou líbané.
Dobře, ba až mistrovsky obsluhovaných.
Varhany jsou závislé na nahrávce. Snímek Häendlova koncertu pro ně a orchestr, potíže akustice nedělá.
Bachovy rekonstruované koncerty, pro housle a varhany také potíže nečiní.
Ne tak sólový nástroj ryčně nahraný asi v prázdném kostele.
V Lipsku na koncertě jsem byl a dojem byl příšerný. Zuřivý býk rejstříků pedálů, tlačil od 16 Hz do uší, prolamován mnoha ozvěnami. Každá špaleta bohatě zdobeného barokního kostela, podílela se na třepivě roz-artikulovaných motivech.
Sólový nástroj více svádí k dunění. Ano, vím, basové pasti, nebydlím tu sám.
Jiný koncert karvinského kostela na Fryštátském náměstí, zastihl absolventku Ostravské konzervatoře zcela ochromenou trémou. Prstíky se pletly na rejstříkách už tak nepřesného elektropneumatického nástroje. Nohy podvrtávaly po pedálech basové linky. Häendl, Correli, Buxtehude zněli mizerně. Saint-Saëns a další romantisté už seděly modernímu nástroji daleko lépe. Tady se dostalo příležitosti barevným polohám předepsaným skladatelem. Velmi hezké.
Humpfe, chystáš se do Olomouce?

eficak píše:Humpfe, chystáš se do Olomouce?

http://www.mfo.cz/varfest.html

Asi nepůjdu - a už loni jsem prošvihl pitomě Latryho.

Humpfe, Bachs Orgelwerke auf Silbermann orgeln LP, hraje Christoph Albrecht.
Vydala Eterna roku 1971.
Báječné, čisté, královské.
Ano, precizní pístová pneumatická mechanika, dokonalá hra německého varhanisty a akzentem ördung püntlich accurate.
Ja, tak se hraje Bach.
Dnes na Tvou počest.

Ahoj všichni,
varhany nejsou mým preferovaným nástrojem, tak se k tomu nevyjádřím. Ale spíše obecně. Od té doby co mám trošku větší bedny (BK promine) Poslouchám klasiku velice ochotně a zvuk nevadí, neuráží. U všech menších repro, které jsem měl (může to být náhoda) vždy něco vadilo. Návrat z koncertu byl problém.
Teď ne. Dříve jsem měl při klasice někdy pocit, že něco není v pořádku. Pro korekci dojmů jsem si musel postit nějaký rock, tam byl zvuk v OK.
Od té doby co mám Revox Symbol jsem spokojen. Koncert to není, ale s tím jsem smířen. Má cesta ke spokojenosti se zvukem klasické hudby vedla zatím přes větší bedny. Uvidíme co bude dále.

sostakovic: Ano, velké bedny, to je asi všeobecně známý směr. Kdybys měl někdy čas a chuť, bylo by pěkné zkusit to ještě konkrétně na pár varhanních nahrávkách, třeba podobně jako efičák. Jak jsem psal. o potížích s velkým worchestrem se tady mluvívalo víc, o varhanách kupodivu ticho. Byl bych zvědav na spokojené posluchače velkých varhan. Rowningu, vintagi a ostatní, napište, jak se vám doma poslouchají konkrétně varhany. Snad to není těžká ani hloupá otázka.

eficak píše:Humpfe, Bachs Orgelwerke auf Silbermann orgeln LP, hraje Christoph Albrecht.
Vydala Eterna roku 1971. ... Dnes na Tvou počest.

Taková čest, oplatím ti to dneska určitě poslechem něčeho z téže řady.

Humpf
OK, dnes večer vyhledám něco varhan a dám vědět.
Mé momentálně preferované nástroje jsou klavír a housle.
S jejich zvukem jsem spokojen.

Tak jsi mě nakonec překecal a vykázal jsem z gramofonu Milese Davise a jeho Decoy.
Na řadu přišel
Keith Jarrett
Hymns Spheres

Sostakovici, díky. Nespěchej a klidně toho zkus víc. Efičák, myslím, připomněl pár rozdílů, které se můžou objevit na různých nahrávkách (nástroj, umístění, repertoár a určitě taky způsob nahrávání).

(A Davisovo Decoy si vybavuju jako jednu z jeho zábavnějších nahrávek z osmdesátých let. Asi jen ty první - We Want Miles a Man with the Horn - mě bavily víc.)

PS A Efičáku, vybavuju si správně, že ty eternovské Silbermann varhany zněly spíš zblízka?

Humpfe,
tak varhany hrajou, neuráží. Nezaznamenal jsem žádnej problém. Já nesjem vlastně vůbec hifistickej typ. Poslouchám, na kvalitu zvuku zapomenu a poslouchám jen hudbu. Občas jsem se musel přinutit hodnotit k hodnocení, jak ty varhany vlastně hrajou. Přikolonil bych se k Efičákovi v tom, že bude hodně záležet na nahrávce. Tam bude slabé místo výše uvedené desky Keitha Jarretta. Zkusím ještě něco jiného, kde bude nahrávka kvalitnější. Každopádně, pokud někdo má dobrou akustiku a solidně krmené Revox Symbol, neměl by si na zvuk varhan stěžovat. Ale pozor, já nejsem hifista. Poslouchám spíše pocitově, neumím řešit výšky, středy a basy. Prostě poslouchám...

humpf píše: A Davisovo Decoy si vybavuju jako jednu z jeho zábavnějších nahrávek z osmdesátých let. Asi jen ty první - We Want Miles a Man with the Horn - mě bavily víc.

Přikláním se k Tvému hodnocení!
Mě se z těchto jmenovaných líbí nejvíce Man with the Horn.
Davis není úplně moje srdcovka. Nejraději mám od něj momentálně Auru.

Revox Symbol je blízko pravdě! Podání pravdivé, nezkreslené a díky kubíkům obsahu a ploše basových reproduktorů to zvládá přesvědčit.

Silbermanovy nástroje na Eterně zní velmi blízko Humpfe.
Obě desky z velkého cyklu Bachových varhanních děl dodávají šum analogového pásku studiového magnetofonu.
Elpíčkama se mi daří přiblížit, k nejlepšímu požitku z poslechu varhan.
Nahrávky chromdioxid magnetofonových kazet.
Ten čas strávený s jezevčíkem japonské Toshiby, kde plně analogově nahraná kazeta z masteru studiového pásku puštěná na jednoduchém kazeťáku a širokopásmových bednách dodávala plné nešizené vzrušivé středy, nebržděné pasivními, dech beroucímu součástkami. Dodnes mám vzpomínku na šťavnaté Branibory, Häendlovy Concerta Grosso, všech 9 symfoní L.V.B. Missa Sollemis!
Kvalita gramofonu zakletá do malých plastových krabiček, přehrávaná pomocí baterií i v autě. (Můj Wartburg 353 míval na zadních sedačkách jezefčíka s Haydnovou Heligoon Missa).

no já s klasikou momentálně konečně začínám a žádné havrany snad doma ani nemám, takže k tomu neřeknu nic. nejradši mám symfonie. jestli pro šostakoviče byly důležitým krokem ke klasice velké bedny, pro mě asi (poměrně) velká poslechovka. chvíli trvalo, než jsem se s ní srovnal, ale teď, když už můžu mít orchestr z lidí, ne maximálně z půlčiků, to teprve má smysl...
co je docela zvláštní: myslel jsem si o sobě, že dokážu být trpělivý a názor si udělat až v závěru, ale u klasiky s tím mám problémy. skladatel musí na začátku předvést něco většího interesantního (Beethoven mě prostě vždycky vezme), jinak mám děsné nutkání zmáčknout stop. nějak se prostě ze startu potřebuju rozehřát, jinak mě to nebere nebo co. a může jít klidně o velikána a slavné dílo. s Mahlerovou 3. symfonií jsem se nedostal přes tři minuty . teď hodně poslouchám Musorgského Obrázky z výstavy. teda aspoň jsem si to ještě před chvílí myslel. to cdčko už mám dlouho (no je to smažka), tehdy jsem to sháněl, že se říkalo, že je to hrozně náročné pro aparát a t. d. teď jsem si o tom chtěl něco zjistit, protože se mi hrozně líbí houslová pasáž ve 14. větě - - - nějak to nesedí. kdo ví, co to vlastně poslouchám. ale je to dobré...

Ahoj Dadafte,
krok ke klasice rozhodně nebyly velké bedny! Začal jsem s ní někdy kolem roku +-1993 (přesně si nepamatuju) V tu dobu jsem něměl žádné bedny, už vůbec ne velké.
Velké bedny mi dokázaly přednést klasickou hudbu tak, že mi nic nevadí. Koncert to není, ale s tím počítám.

K tvému objevování klasiky: Vydrž!!!
Jsi na začátku, ale je to slibné. Obrázky z výstavy byly jedním z prvních naposlouchaných děl. I tak Beethoven. Třeba klavírní koncet č. 3,5.
Paganiniho houslový č.1
Z oper třeba Evžen Oněgin, Nabucco, la Traviata.....
Netlač rovnou Mahlera, Bartoka či Šostakoviče. K tomu dojde časem....