bydlím vysoko - sem už nedoletí ani komáři. i když na druhou stranu - loni do mě udeřilo zbloudilé hejno brouků. bylo to jak z hičkoka. vlahá letní noc, pootevřené balkonové dveře, hudba vyplňuje každý milimetřík prostoru, nádhera. a tu najednou zvenčí taková tichá mnohoznačná rána. ??? po chvíli se dívám, že mi po koberci peláší brouček, takový tmavý, asi 4cm. nesnáším hmyz, ale zželelo se mi krovkatého tvorečka. navíc oni při zabíjení tak hnusně chrupnou. naberu ho na noviny, odhrnu záclonu, a koutkem oka vidím, jak jich z ní padají desítky a peláší pryč po mém modrém koberci. ááááá... na terase je úplně černočerné hemžící se černo. valí se mi do bytu. zabouchnu dveře a začíná půlnoční zápas o právo obývat můj příbytek. brutální sršní sprej brzy padne, pak proti drobnějšímu hmyzu. po něm se brouci zmítají hodiny v křečích. protože nemůžu otevřít okna i já se brzy zmítám. metu je do novin a dodělávám žehem na hajzlíku...
ale to bylo jen jednou. jinak vysokohorský vzduch, a to dělá dobře na závity. mozkové i smaltované.
větu "jsou, jako by nebyly" jste určitě pochopili správně.
tolik k vynikajícím kabelům.
velká spokojenost.
