
Když je krize, člověka napadaj nejrůzněší nápady, kolikrát ty nejlepší nápady. Rozhodl jsem se tu hrůzu zkusit vylepšit. Znova přitáhnout z garáže betonový dlaždice, který jsem už jednou odepsal jako zvukový odpad. Tentokrát jsem si dal záležet a umístil je tak, aby se ani byť jen trochu neklimbaly, Cerabally utáhnul na nanometry přesně. Bedny teď byly úplně inertní, předběžnej pocit dobrej. Zapínám muziku a..... dost slušný středovýšky. Určitě tentokrát posun. Vyplatilo se dát si záležet. Jistě tu je zvýšení repro o 3,4cm, i to dělá svoje. Ale basy úplně chcíplý. Skoro žádný. Jsem v rozpacích, ale poslouchám dál, dál a dál. Stalo se něco divnýho. Po nějaký době, třeba 20-ti minutách bylo basů nejen stejně jako předtím, ale ještě víc. Nikdy jsem nic podobnýho nezažil. Zlý jazyky, kterých je tu na fóru mezi Váma minimálně tak 50% by jistě řekli, že mi mi zahořely betony. Nejspíš by měli pravdu, protože si to vysvětlit nedokážu. Žádný zvyk na nový zvuk, prostě haluz. Takže betony zůstavaj, jen je stříknu asi načerno. A nebo radši ne? Aby zas nepřestaly hrát basy...

Druhej krok. Musical Fidelity monobloky upravený D. Vránou si nemůžu vynachválit. Pro mě jedna z nejlepších koupí, co jsem kdy udělal. Ale pořád byly na sériovejch plastovejch nožkách. Takže šup tam s pořádnejma nožkama. Pod ně následně ty ocelový pláty, co byly předtim nod repro. Opět změna k lepšímu, větší dynamika, pevnost, přirozenost. Najednou mě i to provizorium začalo bavit. Takhle by to šlo. Pořád mi chybí dost o proti tomu, na co jsem zvyklej, ale jsem si jistej, že teprve teď uslyšim ten pravej potenciál až bude vše kompletní.