Jsem-li k poslechu správně naladěn, obrazně slyším trávu růst, hudbu vnímám zevnitř, oslovuje mne a nakonec není ani tak důležitá objektivní kvalita systému. Poslech hudby je pak opravdu zážitkem, prakticky každou změnu v systému lze pak vnímat (schválně nepíšu slyšet).
Když mi poslechová pohoda chybí, nezachrání to nic - ani nahrávka, ani akustika a už vůbec ne systém. Místo hudby je přítomen jen zvuk, který obtéká kolem mých uší, ale do hlavy se nedostane.
Lituji, že nemám gramofon. Ten obřad s opatrným vybalováním desky, kladením na talíř, očištění desky kartáčkem před jemným uložením jehly do drážky - to je v mých představách mantra, která (jak si představuji) pomůže navodit ten správny stav mysli pro poslech. Nemám sice gramofon, ale k vážnému poslechu se stejně potřebuji připravit - nesnesu upatlaný stůl, chci poslouchat v místnosti, kde je mi dobře, kde mohu koukat na pěkné obrazy, chci si dát kafe, čaj, nebo sklenku rumu a dát si nohy na stůl.
Pravda, z pohledu některých členů fóra nejsem hodný diskuse o hifi a poslechu, když mám tak mrzké materiální požadavky a nestačí mi sama HUDBA ve své nejčistější esenciální podobě. Ale tak to prostě mám.
A neskromně si myslím, že to tak má většina hifistů, byť v různých podobách. Závidím těm, kteří bez ohledu na okolnosti (zejména těm bez ohledu na "sebe sama") dokážou kdykoli a kdekoli propadnout kráse hudby a plně se jí oddat. Na druhé straně, soucítím s chudáky hifisty, kteří nestrpí ve svém domě při poslechu nosiče hudby v jiné podobě než na harddisku. Jen si to představím, dostanu dobře míněný dárek ve formě CD a výsledek - zkažený poslech, než to ripnu a vyhodím do koše. To já si ten upatlaný stůj utřu a mám klid, nebo zavřu oči.
PS: Je to jen hobby, kratochvíle, neberme se tak vážně
