Tak jak se člověk vyvíjí a jak zjišťuje, že život je krátký na nudné hifi, mi vyvstala otázka.

Čemu dáváte přednost?

Jestli vám k vaší radosti a vychutnání si poslechu stačí aparát, který především zprostředkovává emoce (může mít zkreslení, repro nemusí mít zcela vyrovnanou frekvenční charakteristiku a nemusí stát příliš peněz).
V této kategorii by mohlo být ad absurdum: ty bedničky od počítače, co jsem našel na vyhození sice mají trochu dunící basy, ale je to požitek na nich se střední hlasitostí poslouchat. Baví mě to


nebo patříte do druhé skupiny, které upřednostňuje přesnost reprodukce a raději své kdysi oblíbené (bohužel zpravidla méně zvukově kvalitní) nahrávky přestane poslouchat, protože jejich aparát odhalí krutou pravdu.
Ad absurdum: Ty jo slyšel jsi to zakašlání v padesáté řadě nebo jak dopadal jemný désť na střechu koncertní haly, ty bicí mají ale razanci skoro jako bych u nich měl hlavu a ten Cohen zní Cohenovitě. I přes tuto dokonalost zkousnete i to, že to ve vás nevybudí ani kouska citu.

....jak několikrát už psal Cough.

Správný emoce jsou,když při Pink Floydech stojí hifistovi ...hen to oný.

boxer píše:....jak několikrát už psal Cough.

Správný emoce jsou,když při Pink Floydech stojí hifistovi ...hen to oný.

Tak uz som prisiel na to, preco pocuvam PF, usetrim hodne za Viagru....

boxer píše:....jak několikrát už psal Cough.
Správný emoce jsou,když při Pink Floydech stojí hifistovi ...hen to oný.

Aha, tak proto většina našich partnerek nesnáší naše hifihračky.

Kluci,vám není nic svatýho.

PavelN napíše téma a vy hned takhle.

Já to mám jednoduchý.Pokud poslouchám na jedné z mých 3 sestav,které nedosahují absolutní TOP špičky,užívám si hudby tak jak je a dle nálady.
Tzn.,buď v růžovém,modrém či žlutém pokoji,kde je k barvě i adekvátně "naladěn" aparát.

Ovšem....pokud si poslouchám na své 4.sestavě,která dosahuje nebeských výšin,tak tam již hledám dokonalost zvuku a na emoce kašlu,páč emoční výsledek vždy končí,jako u těch P.F.

V mém věku už tak jenom chlupy na rukách, , jako např. včera mi půjčil Lachim CD P.F. -- The Wall -- japan-- tak v takovém podání zvuku jsem toto album jěště neslyšel ( neskutečný prostor,detail a dynamika ), dnes jsem si to poslechl znovu a bomba,ale už se těším na poslech na dospělých bednách.

Boxer
Mas foto tvych barevnych poslechovych salonku? Ruzovej aparat, no to musi byt jeje...

Růžovej aparát ,pokoj je laděn do růžova a aparát zvukově k barvě pokoje.

Dále

Nic není úplně černé a nic není úplně bílé. Takže já, holoprdelník, se řadím někam do středu. Nepotřebuji aparaturu v hodnotách ceny luxusního bytu či auta, ale plastové bedýnky od PC také ne ! Prostě zase někde uprostřed a nemusí to být značka, klidně si je (ty bedny) udělám sám.
Hudbu poslouchám spíše potichu ale chci, aby zněla v plném rozsahu od spoda, protože jak známo basa tvrdí muziku. Odmítám si domýšlet basy, to bych zachvilku si mohl domýšlet i výšky, mně stačí přirozené omezení věkem.
U mne hudba je otázkou emocí, pocitů a spokojeného zážitku z toho co slyším. Péro mi nestojí jen při Pink Floydech, spíše mi stojí když Floydy zrovna neposlouchám a věnuji se ještě příjemnějším zábavám.

PavelN píše: nebo patříte do druhé skupiny, které upřednostňuje přesnost reprodukce a raději své kdysi oblíbené (bohužel zpravidla méně zvukově kvalitní) nahrávky přestane poslouchat, protože jejich aparát odhalí krutou pravdu.
Ad absurdum: Ty jo slyšel jsi to zakašlání v padesáté řadě nebo jak dopadal jemný désť na střechu koncertní haly, ty bicí mají ale razanci skoro jako bych u nich měl hlavu a ten Cohen zní Cohenovitě. I přes tuto dokonalost zkousnete i to, že to ve vás nevybudí ani kouska citu.

Krutou pravdu, spoustu veci jsem prestal poslouchat (a lampovy sluchatkac prodal :)). Spatne nahravky, ktere mam rad, posloucham v aute.

Ale ne, ze bych chtel mit bici u hlavy, to se mi jeste na koncerte nestalo. U zivaku je zakaslani nekde vzadu soucasti atmosfery, nikoli hlavni predmet zajmu. Snesu, ze dvacet let stare kousky trochu sumi a tricet let stare sumi o kus vic, padesat hodne a jsou zkreslene, ale treba takovy Glenn Gould z roku 1956, na tom dokazu ujizdet dost. Ma to prostor, atmosferu. Ano, slysim tam i ty divne zvuky, ktere tehdy zaznam primyslel sam od sebe. Ale i tak to chci slyset, kdyz to na tom zaznamu je.

Navic nesouhlasim s tim, ze se presnost reprodukce dava do protikladu s "citem" v nahravce. Kdyz hraji dobri hudebnici a toci to dobry zvukar, tak muze vzniknout nahravka technicky velmi kvalitni a zaroven emocionalne silne nabita.

Kdyz hraji dobri hudebnici a toci to dobry zvukar, tak muze vzniknout nahravka technicky velmi kvalitni a zaroven emocionalne silne nabita.

Teď jsi uhodil hlavou o hřebík.

Jen kdyby bylo takových nahrávek (konkrétně ve stylu hudby co poslouchám) více.

boxer píše: Jen kdyby bylo takových nahrávek (konkrétně ve stylu hudby co poslouchám) více.

To pak souvisi s jinym vyrokem Cougha, ze firmy zamestavaji nymandy, protoze jinak by vetsina populace zemrela hlady ;))

Křeček

Aha, tak proto většina našich partnerek nesnáší naše hifihračky.

Musíš je navnadit hochu.
Do jejího apartmá...


Na procházky ....

To je zase téma.
On snad existuje člověk, který něco poslouchá kvůli technické kvalitě sestavy a nepřináší mu to žádné emoce?
Pokud ano, je mi ho líto....

Naštěstí se mi ještě nestalo, že bych oblíbenou nahrávku přestal posluchat kvůli její nízké technické kvalitě. Doufám, že se to ani nestane, musel bych se nad sebou hluboce zamyslet.

Je to téma úplně na h.... Zbytečné oddělovaní 2 věcí a umělé stavění jich do protikladu.