Včera mně přišlo poslední cd AG Flek "Podnohama Zem", které se rodilo asi čtyři roky.
Písničky nádherné, zvuková kvalita úchvatná, škoda,že vlepený booklet není lepší kvality a mléčné mezikruží na stříbrné straně disku mezi hrací vrstvou a středovým otvorem evokuje fake vydání japonských vinyl replik.

PetrD píše: ↑

20 dub 2018 07:08

"Tool novou desku zrovna točí" Fakt, jo?
"Problém", který zmiňuješ a který by jako měl být důvodem k mršení nahrávek bych pochopil ještě do té míry, kdyby se týkal muziky, kterou ten druh posluchačů poslouchá z pecek z Iphonu (či čeho já vím ještě). Jenže se to mršení týká i muziky, kterou oni v životě poslouchat nebudou, která je spíš pro tu naši minoritu. A když už, proč jdou až na DR3? Např. CD Nine Inch Nails - "Add Violence" jsem nedokázal doposlechnout To je neposlouchatelné i z těch pecek. Ale asi to tak Trent chce
Teď si dávám Motorpsycho - "The Tower" Když se chce, tak to jde...velmi slušných DR11

Jj
http://ultimateclassicrock.com/tool-new-album-2018/

Alespoň v něčem by mohl být ten letošní "osmičkový rok" pozitivní

PetrD - ty novy APC me zatim moc nesedi, ale dam tomu jeste cas Kazdopadne Josh Freese tam chybi, to je z meho pohledu hodne slyset, to je hodne nedocenej a skvelej bubenik, fakt skvelej. Uvidime, zda se do toho zaposloucham

Zkus tomu dát čas . . . jako já jsem kdysi dal albu "Black Gives Way to Blue" od Alice in Chains Ani ve snu mě nenapadlo, že by se mohli bez Layne Staleyho po tolika letech zase dát do kupy. Nakonec mě William DuVall sedl a náramně jsem si to užíval. Vzpomněl jsem si na to, neboť si právě při odpolední kávě dávám jednu z mých vzácností - jediné album Mad Seasons, na kterém se právě Layne (spolu např. s Mikem McCreadym z Pearl Jam či Markem Laneganem ze Screaming Trees...) podílel. To víš, druhé Thirteenth Step se hned tak nepovede (i když Mer de Noms je neméně skvělé ).

Co se tyka hudby, tak bychom si dost notovali Zanry neresim, posloucham napric, ale urcite kapely zustaly jako srdcovky

THE STONE ROSES - Second Coming

Byly časy, kdy jsem v podstatě výhradně fičel na britských kytarovkách,,,,,,,,,,,,,,, ty časy už jsou pryč, dokonce ani The Verve už mě nebere,,,,,,,,,,,,,,,, ale je tady jedna jediná výjimka - Second Coming. Tuhle desku párkrát do roka dávám rád.
Pro mě nejlepší britská kytarovka všech dob.
( John Squire )

Greg KOCH - Strat´s Got Your Tongue

Greg Koch je jeden z kytaristů, kteří mají smlouvu s firmou Fender, takže tohle je tak trošku firemní instrumentální album a reklama na nejlepší elektrickou kytaru, která kdy spatřila světlo světa - Fender Stratocaster. Trošku dost.

A Greg skutečně představuje zvuk téhle kytary v mnoha podobách a polohách - hrát na ni tedy umí znamenitě...
Poslouchatelnost alba dost podpoří opravdu dospělá bicí souprava, žadné čvachtání, a skvěle napružená, těžce elektrická rytmická basa.

Dobrá jednohubka pro milovníky zvuku Stratocasterů.

Joe COLOMBO - Natural Born Slider

Tohle je taková školička elektrické bluesové kytary.
Basa a bicí nejsou nahrané tak na sílu, tak aby zněly audiofilsky, jako u toho Grega Kocha výš, mají mnohem míň vyhypovaný zvuk, ale tady je možná míň více - zní to perfektně a šlape neuvěřitelně.
Pořádná rytmicko-basová sekce je u blues-rocku základ úspěchu.
Pro první poslech bych doporučoval začít rozvernou trojkou Push It Down a nechal jet dále,,,,,,,,,,,, jedna bluesová klasika za druhou a Joe Colombo dává famózní sólo za sólem,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, volume doprava.

Uznávám, pro někoho můžou být tyhle instrumentálky nuda v brně, je to spíš fakt pro zapálené fandy blues-rocku.

Perlička na závěr -- zpívá se až v posledních třech písničkách ze čtrnácti.

Největší pecky: Rough Enough, Funky Whal, Goin´ Down, Playin´ The Blues, Keep Our Love Alive, Mean Town Blues

DIRTY DAVE OSTI - Burning Down the Dirtshack

Jaké kytary má ráda tahle hořlavá partička je z obalu asi jasné.

Skvělý, valivý, hutný hard-rock.

Kytarová armáda Stratocasterů má sílu.

Jay Jesse JOHNSON - Play That Damn Guitar (2018)

Když už jsme u těch Stratocasterů -- Jay Jesse je další z jeho vyznavačů, Stratocaster má na obalu skoro všech svých desek, na jedne ho má dokonce 8x .

Jay Jesse Johnson je ovšem trochu jiný případ, než Koch, Colombo nebo Osti, což jsou spíš takové jednohubky --- natočil spoustu dobrých desek, je schopen uhrát dvojhodinový koncert, kde bude jedna pecka za druhou,,,,,,,,,,,,,,,

Je zajímavé, že si první alba točil sám. Zvuk není moc dobrý, hlavně bicí neuměl nahrát dobře.
(a je to škoda, první deska je jinak skvělá)
Pak natočil několik věcí po studiích a teď opět nahrává sám --- a je vidět, že se hodně naučil. Zvuk nového alba je perfekt.

Jay Jesse Johnson je skvělý blues/hard-rockový kytarista.
A Play That Damn Guitar (!!! ) výborné album. Bělošský blues-hard-rock.


(tenhle designový model Stratocasteru je podle mě ten úplně nej)

Ned ROTHENBERG and Slava GANELIN - Falling Into Place (Live in Jaffa)
2006 Auris Media

Teď se mi zadařilo s avantgardním jazzem.

Fantastická hudba.
Fantastické album.
Fantastická nahrávka.
Několik skladeb jsou sólovky Neda Rothenberga, lepší ale jsou ty se Slávou Ganelinem.

Začněte dvojkou The Place With The Space, první půlka vás zaručeně zatlačí do křesílek.

Tohle je hi-fi.
100%

Pěkné hifi zvuky ...ale nic víc

Keb´ Mo´ - Just like you (1996)

Na pohodu, žádný nervy...

https://www.youtube.com/watch?v=_XDuujK ... YLW_DEWZTi

Slava GANELIN, Vladimir VOLKOV - Ne slyshno
2007 Auris Media
klavír, kontrabas

Avantgardní jazz.

Oba dva hudebníci jsou z jiné planety, je to síla.

Zvuk nástrojů dokonalý.

Pro náročného posluchače.